8 C 75/2022-78 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného zdejšímu soudu dne 24. 6. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve vši 8,5 % p. a. z částky 15 000 Kč od 7. ledna 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 579,86 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 600 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a dále zaplacení částky 2490 Kč. K žalovanému nároku žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne 24. 2. 2021 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“), smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 22. 6. 2021, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. [právnická osoba] poskytla na základě dané smlouvy žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 18 540 Kč spolu s příslušenstvím do 22. 7. 2021 Smlouva byla uzavřena dle odst. [číslo] obchodních podmínek v elektronické podobě, žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu o úvěru verifikační platbou. Žalovaný neuhradil sjednanou částku včas, a proto mu vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a dále povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním za odeslaný obyčejný dopis a dvě cesty pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 1. 2022 s účinností ke dni 6. 1 2022. Žalovaný i přes opakované výzvy na dluh ničeho neuhradil. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 7. 9. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do částky 3 600 Kč představující kapitalizovaný úrok a smluvní pokuty ve výši 2 490 Kč. Důvodem zpětvzetí byla neschopnost žalobkyně prokázat posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Zpětvzetí bylo učiněno před zahájením prvního jednání ve věci. Na základě zpětvzetí žalobkyně rozhodl soud usnesením ze dne 14. 9. 2022, č.j. 8 C 75/2022-73, o zastavení řízení v části, v níž se žalobkyně domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 3 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 490 Kč. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě soudu k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání, nevyjádřili, žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný, žalobkyně se k otázce možnosti rozhodnutí věci bez nařízeného jednání k výzvě soudu nevyjádřila, souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání však vyjádřila již v podaném návrhu. Soud uvedených důvodů ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, vycházel přitom z předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. [právnická osoba] poukázala na bankovní účet žalovaného č.ú. [bankovní účet] dne 24. 2. 2021 částku 15 000 Kč, platba označena jako„ půjčka od [webová adresa] c. [číslo]“ (prokázáno výpisem z účtu, potvrzením [právnická osoba] o příchozí úhradě). [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] jíž se [právnická osoba] zavázala jednorázově poskytnout spotřebitelský, neúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč na bankovní účet č.ú. [bankovní účet], splatnost půjčky byla sjednána v délce 30 dnů. Žalovaný se zavázal vrátit částku v celkové výši 18 450 Kč. Pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoliv část závazku řádně a včas byla smluvními stranami sjednána smluvní pokuta 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a dále povinnost zaplatit poplatek 50 Kč za každou písemnou upomínku (celkem však za nejvýše tři upomínky). Zaplacením smluvní pokuty však není dotčeno právo věřitele na náhradu škody v plné výši. Smlouva byla uzavřena distančně v okamžiku provedení tzv. verifikační platby – převodem 0,01 Kč z bankovního účtu žalovaného na účet [právnická osoba] (prokázáno smlouvou o úvěru č. 574274002 včetně obchodních podmínek [anonymizováno] [rok] [číslo], výpisem z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 12. 2020 do 31. 12. 2020). [právnická osoba] uzavřela s žalobkyní dne 8. 12. 2022 rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě následně žalobkyně a [právnická osoba] uzavřely dne 5. 1. 2022 dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení pohledávky [právnická osoba] za žalovaným na žalobkyni (prokázáno společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2022). Postoupení pohledávky žalobkyně oznámila žalovanému dopisy ze dne 1. 2 2022 a 18. 2. 2022 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2022 a 18. 2. 2022). Žalovaný byl k úhradě dluhu opakovaně upomínán, a to včetně předžalobní výzvy (prokázáno upomínkou ze dne 9. 5. 2021, upomínkou ze dne 18. 5. 2021, výzvou ze dne 26. 5. 2021, výzvou ze dne 8. 3. 2022, předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2022 včetně podacích archů České pošty, a.s.). Současně se žalobkyně domáhala zaplacení nároku prostřednictvím dvou cest terénního pracovníka (prokázáno výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky). Ve věci žalobkyně ani přes výzvu soudu neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a že by si opatřila přiměřené informace a podklady umožňující úvěruschopnost posoudit. Žalobkyně pak k výzvě soudu výslovně uvedla, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného nedisponuje. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel následující. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je smlouva o úvěru neplatná. Žalovaný tak od právní předchůdkyně žalobkyně přijal částku 15 000 Kč bez právního důvodu, je proto povinen ji jako bezdůvodné obohacení vydat. S ohledem na to, že pohledávka byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, je aktivně legitimována žalobkyně, které náleží nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Jelikož žalobkyně dále prokázala, že jí vznikly náklady spojené s uplatněním pohledávky, soud jí náklady ve výši 473 Kč přiznal. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o.z., výše úroku pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvému dni prodlení. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 15 000 Kč, dále zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, naproti tomu vzala žalobu zpět (a v důsledku toho nebyla v této části úspěšná) co do smluvní pokuty ve výši 2 490 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 600 Kč. Celkově byla žalobkyně úspěšná v rozsahu přibližně 72,5 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 27,5 % původního předmětu řízení. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci