12 C 320/2023-49 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 13 868,54 Kč s příslušenstvím jakožto jistiny úvěru ve výši 13 322,35 Kč a kapitalizované smluvní pokuty ve výši 546,22 Kč vypočtené jako 0,1 % denně z 13 322,35 Kč od [datum] do [datum], to vše dle smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba] (dále též jako„ EC“). Původní výše jistiny byla 15 000 Kč a byla poskytnuta žalovanému s úrokem 15 % ročně. Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 3 500 Kč, z čehož se 1 677,65 Kč započítalo na jistinu úvěru a zbytek se započítal na příslušenství pohledávky. Žalobkyně požaduje náhradu nákladů s pojených s vymáháním pohledávky ve výši 217 Kč za osobní návštěvu žalovaného a kapitalizovaný úrok ve výši 11 29,12 Kč. Žalovaná částka představuje jen část nároku žalobkyně dle smlouvy. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. I přes předžalobní výzvu zaslanou žalovanému dne [datum], žalovaný žalobkyni ničeho dalšího neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl po splnění podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru (č. l. 27) soud zjistil, že žalovaný a EC dne [datum] uzavřeli tuto smlouvu. EC se zavázala poskytnout žalovanému 15 000 Kč a ten se zavázal je ve 14 splátkách splatit spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z jistiny kapitalizovaném v částce 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a poplatkem za výplatu úvěru v hotovosti ve výši 2 700 Kč, celkem 27 888 Kč. Pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky až do zaplacení. Smlouva obsahuje ujednání stanovující výši nákladů spojených s určitými úkony EC. Za každou upomínku je žalovaný povinen uhradit 250 Kč jakožto náklady spojené s uplatněním pohledávky a 500 Kč smluvní pokuty. Za oznámení o zesplatnění úvěru je žalovaný povinen uhradit 500 Kč nákladů a 1 000 Kč smluvní pokuty. Dle smlouvy o podnikatelském úvěru si žalovaný převzal jistinu 15 000 Kč v hotovosti. (č. l. 27 odstavec 2. věta 2.) Žalovaný se v dané smlouvě označuje za podnikatele a vystupuje pod IČ. Žalobkyně uvedla v žalobě, že žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 3 500 Kč. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek (č. l. 19-24) ze dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum] (č. l. 10) a z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek (č. l. 28-30) ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně nabyla od [právnická osoba] předmětnou pohledávku za žalovaným. Z výpisu úkonů vymáhání ze dne [datum] (č. l. 31) soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] osobně kontaktovala žalovaného. Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky oznámením o postoupení pohledávky (č. l. 17) ze dne [datum] a vyzvala žalovaného k plnění výzvou k úhradě před podáním žaloby (č. l. 18) ze dne [datum]. Odeslání oznámení o postoupení vyplývá z podacího archu RJ0211040346P (č. l. 25) ze dne [datum]. Odeslání výzvy vyplývá z podacího archu RJ0230969964P (č. l. 26) ze dne [datum]. 5. Z žádosti o podnikatelský úvěr (č. l. 32) soud zjistil skutečnosti, které byly prokázány jinými důkazy. 6. Soud se nejdříve zabýval otázkou, jestli žalovaný vystupuje v předmětném závazkovém vztahu jako podnikatel. I když tak žalovaný vystupuje ve smlouvě o podnikatelském úvěru, má soud za to, že se nejedná o závazkový vztah mezi podnikateli, neboť žalobkyně v návrhu označila žalovaného jako fyzickou osobu, a ne fyzickou osobu podnikající. Žalobkyně se také domáhá pouhé části svých závazků dle smlouvy o podnikatelském úvěru, jistě proto, že si je vědoma toho, že závazek žalovaného vůči žalobkyni je závazkem spotřebitelským. 7. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že EC poskytla žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti. Dle smlouvy měl žalovaný uhradit celkem 27 888 Kč, přičemž tato částka byla nad rámec jistiny tvořena poplatky ve výši 11 444 Kč a úrokem ve výši 15 % ročně kapitalizovaném v částce 1 444 Kč. Pro případ prodlení žalovaného mohla EC požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Za každou upomínku mohla EC požadovat 250 Kč jakožto náklady spojené s uplatněním pohledávky a 500 Kč smluvní pokuty. Za oznámení o zesplatnění úvěru mohla EC požadovat 500 Kč nákladů a 1 000 Kč smluvní pokuty. To představuje navýšení případného dluhu žalovaného při jedné upomínce a oznámení o zesplatnění o 2 250 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 11 290,12 Kč. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, a to ve vztahu k celé smlouvě a ne jen k části požadované žalobkyní. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě se sice žalovaný nezavázal hradit vysoký úrok, ovšem celkové náklady úvěru spolu se smluvní pokutou a paušální náhradou nákladů na vymáhání úvěru jsou v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi [obec] národní banky [příjmení], z níž vyplývá, že v říjnu 2021, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 7,45 % p. a. Je tak zřejmé, že EC požadovaná roční procentní sazba nákladů 200,42 % je pak oproti zjištěné běžné úrokové sazbě zcela nesrovnatelná. 8. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Žalovaný na svůj dluh ve výši 15 000 Kč uhradil 3 500 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí 15 000 Kč bez 3 500 Kč, tedy 11 500 Kč. 9. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. 10. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Výzva k plnění byla zaslána dne [datum], má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne [datum] (§ 573 o. z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit [datum]. Počínaje následujícím dnem [datum] se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 11 500 Kč od [datum] do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající částce se žaloba zamítá. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 13 868,54 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 13 500 Kč a nevyhověno v částce 368,54 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 13 131,46 Kč, což je po zaokrouhlení 95 % předmětu řízení. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 2 252 Kč a sestávají ze soudního poplatku 800 Kč a z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (a.t.), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu stovky dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Odměna činí 900 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění), soud dále přičetl náhradu hotových výdajů po 100 Kč za úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., a náhradu DPH ve výši 252 Kč. Přiznaná náhrada nákladů žalobkyně ve výši 95 % z 2 252 Kč činí 2 139 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 12. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.