22 C 152/2022-40 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. V žalobě dále uvedl, že [datum] došlo na silnici č. [číslo] [číslo] – obchvatu [územní celek] v km [číslo] k dopravní nehodě (dále také jen„ Nehoda“), při které řidička osobního vozidla [značka automobilu], [registrační značka], [titul] [jméno] [příjmení] přejela, patrně z důvodu mikrospánku, do protisměru, kde se čelně srazila s protijedoucím osobním motorovým vozidlem [značka automobilu], [stát] [registrační značka], které řídila [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození]. Viníkem Nehody byla [fyzická osoba] [fyzická osoba]. [anonymizováno] při Nehodě utrpěla zranění, pro které byla uznána dočasně práce neschopnou v období od [datum] do [datum]. Žalobce, který byl v uvedeném období zaměstnavatelem [fyzická osoba] [anonymizována dvě slova], jí byl podle [stát] předpisů povinen vyplácet jako své zaměstnankyni náhradu mzdy, a to v období od [datum] do [datum] v plné výši a v období od [datum] do [datum] poloviční výši a celkem jí tak vyplatil za uvedené období částku [částka]. Žalobce tím nahradil [fyzická osoba] [anonymizována dvě slova] část škody spočívající ve ztrátě mzdy v uvedeném období vzniklé jí v důsledku zranění při Nehodě a vznikl mu proto vůči osobě odpovědné za škodu [fyzická osoba] [anonymizována dvě slova], tedy viníku Nehody a potažmo i vůči žalované, čili pojistiteli vozidla, jímž byla Nehoda způsobena, nárok na náhradu škody v uvedené výši [částka], a to jako nárok regresní, neboť žalobce [příjmení] [jméno]. [anonymizováno] hradil mzdu, resp. platil její náhradu, aniž by jmenovaná v příslušném období pro žalobce skutečně vykonávala jakoukoliv práci podle uzavřené pracovní smlouvy. V otázce existence uvedeného nároku žalobce z titulu postihové odpovědnosti žalované žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007 sp. zn. 25 Cdo 1638/2005, podle kterého„ …. na právní vztah mezi účastníky dopadá ust. § 440 občanského zákoníku, neboť žalovaná (jinak poškozené zaměstnankyni žalobce odpovídající za způsobenou škody) musí odpovídat nejen za škodu způsobenou přímo poškozené osobě, ale i další újmu způsobenou jinému (žalobci) v souvislosti s dopravní nehodou, jejímž viníkem byla zaměstnankyně žalované.“. Podle žalobce pak zmiňovaná judikatura platí i v době účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, kdy již v neúčinnému ust. § 440 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, účinnému do 31. 12. 2013, v poměrech této věci odpovídá § 2917 účinného občanského zákoníku. Pasivní legitimaci žalované žalobce dovozuje z ust. § 6 a 9 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, neboť újma byla způsobena při provozu vozidla [značka automobilu], jehož pojistitelem je žalovaná. Přestože žalobce vyzval žalovanou předžalobní upomínkou ze dne [datum] k zaplacení žalované částky, žalovaná mu dosud nic neuhradila. 2. Žalovaná podáním ze dne [datum] navrhla žalobu zamítnout. Připustila, že dne [datum] došlo k Nehodě, při které [fyzická osoba] [anonymizována dvě slova] utrpěla škodu na zdraví, přičemž Nehoda byla způsobena provozem [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], jehož řidičem v době Nehody byla [titul] [příjmení] a provozovatelem [titul] [jméno] [příjmení], který se žalovanou uzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Pokud se však žalobce jako zaměstnavatel poškozené domáhá po žalované nároku na zaplacení náhrady mzdy vyplácené poškozené po dobu její pracovní neschopnosti vzniklé z Nehody, nelze tento jeho nárok považovat za důvodný, neboť nemá oporu v zákoně. Na újmu vzniklou zaměstnavateli poškozené z titulu plnění jeho zákonné povinnosti vůči zaměstnanci se odpovědnost škůdce a povinnost náhrady pojistitelem škůdce nevztahuje, neboť nejde o přímou škodu z dopravní nehody, není zde již přímá příčinná souvislost a jedná se již o škodu následnou, o tzv. čistou ekonomickou újmu. Za takovou škodu vzniklou zaměstnavateli tak škůdce neodpovídá a jeho pojistitel hradí pouze taxativně vyjmenované nároky uvedené v zákoně č. 168/1999 Sb. K Nehodě došlo na území Česka, a proto podle čl. 3 úmluvy o právo použitelném pro dopravní nehody ze dne 23. 8. 1976 vyhlášené ve sbírce zákonů pod číslem 130/1976 Sb. je rozhodným právem právo české. V této souvislosti pak žalovaná poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 535/2018, podle kterého zaměstnavatel, který vyplatil odstupné svému zaměstnanci, s nímž rozvázal pracovní poměr, protože se zaměstnanec stal nezpůsobilým výkonu práce pro ublížení na zdraví utrpěné v důsledku dopravní nehody, nemá právo na náhradu odstupného proti osobě povinné k náhradě újmy na zdraví způsobené zaměstnanci v důsledku dopravní nehody. Povinnost k náhradě škody totiž nevzniká, nesměřuje-li účel porušené normy k ochraně před tou škodou, kterou poškozený utrpěl. Protiprávním jednáním řidičky bylo zasaženo do absolutních práv poškozené zaměstnankyně žalobce, nikoliv do práva žalobce jako jejího zaměstnavatele. V tomto případě je výplata náhrady mzdy až následkem poškození zdraví jejího zaměstnance, tedy následkem následku protiprávního jednání škůdce. 3. Žalobce je [stát] státním příslušníkem, ale žalovaná je právnickou osobou se sídlem na území Česka, a proto právní poměr mezi účastníky je poměrem s mezinárodním prvkem řídící se režimem zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), kterého se však podle ust. § 1 a 2 ZMPS použije pouze v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Žalobce se v této věci domáhá po žalované pojistného plnění ve výši náhrady škody, která mu vznikla tím, že vyplatil své zaměstnankyni [fyzická osoba] [anonymizována dvě slova] náhradu mzdy v důsledku škody na zdraví vzniklé jí při Nehodě na území Česka vyvolané provozem vozidla pojištěného u žalované pro případ vzniku odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Takto uplatněný nárok je třeba považovat za nepřímé následky Nehody ve smyslu čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), přičemž k přímé škodě na zdraví poškozené [příjmení] [jméno]. [anonymizováno] při Nehodě došlo na území Česka, a proto se závazkový poměr, z něhož žalobce dovozuje svůj nárok na pojistné plnění proti žalované, řídí českým právem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 25 Cdo 589/2020). Pokud tedy žalobce namítal, že rozhodným právem v této věci je právo [stát], je jeho závěr nesprávný. Nesprávný je však i názor žalované, že rozhodné právo v této věci (byť by se i v tomto případě jednalo o právo české) vyplývá z úmluvy o právu rozhodném pro dopravní nehody ze dne 23. 8. 1976, když její aplikace je dle čl. 2 odst. 4 vyloučena v případě postihu mezi odpovědnými osobami. 4. Soud v této věci neprováděl dokazování, neboť již z tvrzení žalobce uvedených v žalobě vyplývá, že taková žaloba musí být zamítnuta, protože uplatněný nárok neodpovídá příslušným ustanovením hmotného práva (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 896/2006 ze dne 7. 12. 2006). 5. Podle ust. § 2910 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného nahradí poškozenému to, co tím způsobil. Povinnost nahradit vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákona a povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 6. Podle ust. § 2917 o. z. kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou má proti ní postih. 7. Podle ust. § 2927 odst. 1 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. 8. Podle ust. § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále také jen„ Zákon“) se pro účely tohoto zákona rozumí pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění vztahuje. 9. Podle ust. § 6 Zákona se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě (odst. 1). Nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podl