22 C 361/2022-57 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 10. 2022 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 26 456 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedla, že dne 11. 7. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce (dále také jen„ Smlouva“). Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný zažádal o úvěr online na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa], kde vyplnil požadované registrační údaje a upravil dostupné parametry. Před uzavřením Smlouvy si žalobkyně vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech žalovaného a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně tedy má za to, že splnila svou povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně dále vyžaduje ověření totožnosti klientů, a to tak, že klienti jsou povinni žalobkyni v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjemní majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena. Smlouva je následně podepsána klientem elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Na základě takto podepsané Smlouvy žalobkyně žalovanému ve stejný den vyplatila na účet č. [bankovní účet] částku ve výši 17 100 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 280 Kč, které byly splatné dne 10. 8. 2021. Žalovaný však sjednané podmínky neplnil, ke dni podání žaloby žalovaný zaplatil žalobkyni pouze částku ve výši 2 490 Kč. Žalobkyně se kromě jistiny nevrácené zápůjčky a poplatku ve výši 22 380 Kč domáhá po žalovaném i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně, za období od 11. 8. 2021 do 14. 10. 2022 ve výši 4 076 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 380 Kč od 11. 8. 2021 do zaplacení. Žalovaný však dluh žalobkyni dosud neuhradil, a to ani po předžalobní upomínce ze dne 6. 9. 2022. 2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 22. února 2023, č. j. 22 C 361/2022-40, aby doplnila na základě jakých konkrétních skutečností s uvedením jejich zdroje dospěla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, na jaký konkrétní účet a kdy žalobkyně poskytla úvěr dle Smlouvy žalovanému a označila důkazy k prokázání těchto tvrzení a tvrzení o uzavření Smlouvy způsobem popsaným v žalobě a odeslání výzev žalovanému dne 17. 8. 2021, 24. 8. 2021, 31. 8. 2021, 9. 9. 2021 a 24. 9. 2021. Na tuto výzvu soudu žalobkyně reagovala podáním ze dne 27. 3. 2023, ve kterém uvedla, že žádná skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti doplňovat nebude. V případě, že soud posoudí Smlouvu jako neplatnou, žádá, aby bylo žalobě vyhověno a žalovanému uložena povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení a nahradit žalobkyni náklady řízení. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Jelikož žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území Česka, ale žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a případně jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Jelikož žalobkyně i žalovaný mají své sídlo, resp. bydliště na území České republiky, je třeba v této věci vycházet z přímo použitelných předpisů práva Evropské Unie. Pravomoc zdejšího soudu k rozhodnutí této věci vyplývá z ust. čl. 18 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2015 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný má v České republice své bydliště. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem v této věci právo obvyklého místa bydliště žalované, který je spotřebitelem, tedy české právo. 5. K projednání věci soud nařídil jednání na den 12. 12. 2023. Jelikož zástupkyně žalobkyně sebe i žalobkyni z jednání omluvila a zároveň souhlasila s rozhodnutím bez jejich přítomnosti a žalovaný se i přes řádně doručenou žalobu a předvolání k jednání soudu nedostavil, soud věc projednal podle ust. § 101 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků. 6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 7. Žalobkyně zaslala žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] dne 11. 7. 2021 částku ve výši 17 100 Kč (viz výpis z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] za období 1. 7. 2021 – 31. 7. 2021). 8. Žalovaný zaplatil žalobkyni ke dni podání návrhu pouze částku ve výši 2 490 Kč (viz tvrzení žalobkyně, žalovaný netvrdil opak). 9. Žalobkyně sice dále tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 11. 7. 2021 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa] smlouvu o zápůjčce na částku ve výši 17 100 Kč (Smlouva), toto tvrzení však nemá soud za prokázané. Žalobkyně i po výzvě soudu usnesením ze dne 22. 2. 2023 navrhla k prokázání tvrzení o uzavření Smlouvy pouze důkaz listinou označenou jako smlouva o zápůjčce. Tato smlouva není ale žalovaným podepsána, což ale ani žalobkyně netvrdí, neboť Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, a proto neprokazuje, že žalovaný projevil svou vůli uzavřít Smlouvu způsobem popsaným v žalobě. 10. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen„ ZSU“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle ust. § 75 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 17. Podle ust. § 84 odst. 2 ZSU spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 18. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výn