25 C 105/2022-144 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou ze dne [datum] došlou soudu dne [datum] se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 110.000 Kč spolu s 11,75% úrokem z prodlení p.a. od [datum] do zaplacení. 2. V žalobě uvádí, že mezi účastníky bylo dne [datum] v kostele sv. [jméno] v [obec a číslo] – [část obce] uzavřeno manželství, ze kterého se narodila dne [datum] nezletilá dcera [jméno] de [anonymizováno] („ de [příjmení]“; příjmení osob jsou v rozsudku uvedena v souladu s pravidly české mluvnice). Na základě návrhu žalované Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne 31.května 2021 mj. stanovil, že žalobce je povinen s účinností od [datum] přispívat na výživu nezletilé částkou 20.000 Kč měsíčně splatnou do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalované a s účinností od [datum] splatnou v částce 16.000 Kč do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalované (výrok II.) a dále že dluh na výživném za období od [datum] do [datum] ve výši 158.000 Kč je žalobce povinen uhradit v částce 102.000 Kč rukám žalované a v částce 56.000 Kč na spořicí účet nezletilé, to vše do [datum] (výrok III.). Přestože byl rozsudek soudu I. stupně odvolacím soudem změně, byl předběžně vykonatelný, takže žalobci nezbylo než neprodleně k rukám žalované stanovené výživné včetně uvedeného dluhu uhradit, neboť již v minulosti žalovaná proti žalobci na základě předběžného opatření zahájila exekuční řízení, které žalobci způsobilo nemalé škody. Celkem žalobce na výživném pro nezletilou za období od [datum] do [datum] uhradil částku 350.000 Kč. Za rok 2020 žalobce uhradil celkem částku 86 tis Kč. Za rok 2021 z titulu výživného uhradil celkem částku 264 tis Kč ([číslo] 2021 hradil měsíčně 10.tis Kč, [číslo] 2021 hradil částku 16 tis Kč a zároveň žalované uhradil dle rozsudku soudu I. stupně částku 102.000 Kč) Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 25 Co 327/2021-642 ze dne 2.prosince 2021 byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. a III. změněn tak, že žalobce je povinen od [datum] hradit na výživném pro nezletilou měsíčně částku 10.000 Kč, přičemž dluh na výživném od [datum] do [datum] nevznikl. Podle rozsudku odvolacího soudu měl žalobce povinnost hradit na výživné pro nezletilou k rukám žalované za období od [datum] do [datum] pouze částku 240.000 Kč. 3. Žalobce je přesvědčen, že uhrazené výživné nemohlo být ve prospěch nezletilé doposud spotřebováno, neboť žalovaná při jednání před odvolacím soudem konaném dne [datum] nebyla schopna tvrdit natož prokázat, ani spotřebu výživného v částce do 10 tis. Kč. Téhož dne navíc žalovaná byla odvolacím soudem jednoznačně informována, že spotřebování výživného není jeho použití ve prospěch žalované. Žalobce proto vyzval žalovanou k vydání rozdílu plateb. Žalovaná na výzvu žalobce odpověděla, že výživné je dle jejího názoru spotřebováno, aniž by tuto skutečnost jakkoliv doložila. Podle žalobce z ust. § 923 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku vyplývá, že jestliže nedošlo ke spotřebování částek výživného, které byly za dobu minulou sníženy, popř. vyživovací povinnost byla zpětně zcela zrušena, vzniklo povinnému právo na vrácení plateb tohoto výživného, resp. oprávněný by musel tyto prostředky vrátit. Plnění bez právního důvodu a plnění z právního důvodu, který odpadl, je dle § 2991 občanského zákoníku bezdůvodným obohacením, které musí ten, kdo se bezdůvodně obohatí, ochuzenému vydat. Žalovaná se tím, že k jejím rukám bylo uhrazeno výživné pro nezletilou za období od [datum] do [datum] v celkové výši 350.000 Kč, na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Žalobce též nárokuje zákonný úrok z prodlení z žalované částky od [datum] (tj. po uplynutí lhůty k úhradě po doručení předžalobní upomínky žalované). 4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila (č.l. 57) tak, že navrhuje zamítnutí žaloby. Domnívá se, že není pasivně legitimovanou, když z hlediska zákona je pouze platebním místem pro úhradu výživného. Výživné jako takové náleží nezletilé dceři [jméno] [příjmení] [anonymizováno], [datum narození], nikoliv žalované, jakožto rodiči, kterému je svěřena do péče a který je oprávněn pouze tyto finanční prostředky určené pro nezletilou přebírat. Zdůraznila, že žalobce plnění prováděl na základě pravomocného rozhodnutí soudu, existoval tedy právní důvod pro poskytování plnění. Dále uvedla, že výživné za roky 2020, 2021 a i za rok letošní bylo zcela spotřebováno pro potřeby jejich nezletilé dcery, což může doložit výpisy z bankovních účtů a doklady za provedené platby. K odvolacímu řízení dodala, že odvolací soud vycházel jako ze vzorových měsíců z března a dubna roku 2020, kdy došlo poprvé k tzv.lockdownům ve společnosti a zavřeno bylo vše včetně škol. Žalovaná nemohla pracovat, neboť byla na OČR (dceři bylo v té době čerstvě 8 let a nemohla zůstat sama) a nepobírala žádnou mzdu. [příjmení] tedy z úspor a také využila nabídky svých rodičů, u kterých část této doby pobývala i s nezletilou dcerou [jméno]. Rodiče je v maximální míře podporovali. Dcera lockdowny celkově špatně psychicky nesla a nemalý podíl na tom měl i otcův odchod k jiné ženě. Žalobce v tu dobu před odvolacím soudem tvrdil, že má vyšší výdaje, neboť za žalovanou a jejich nezletilou dceru platí nájemné. Odvolací soud tedy vycházel při svém konstatování, které žalovaný zmiňuje, ze situace těchto dvou měsíců. Nájemné ale žalobce později chtěl po žalované doplatit a žalovaná mu v měsíci únoru 2021 z tohoto titulu zaplatila částku ve výši 34.322,60 Kč. Žalobce rovněž už nikde neuvádí, že začátkem měsíce července roku 2020 žalovanou i s jejich nezletilou dcerou stejně z bytu vyhodil a žalovaná si musela zajistit jiné bydlení. Plnění z ČSSZ za OČR žalovaná obdržela až v měsíci červnu a červenci 2020 (i přesto, že byla na OČR již od března) a první výživné pro potřeby nezletilé dcery od žalobce v roce 2020 obdržela až v měsíci květnu 2020, kdy žalobce poukázal souhrnně výživné za měsíce březen až červen 2020 v celkové výši 16.000 Kč, tedy 4.000 Kč za měsíc. Od června do září 2020 pak žalobce platil výživné pro dceru ve výši 4.000 Kč měsíčně i přesto, že bylo od května 2020 dle předběžného opatření stanoveno výživné ve výši 10.000 Kč. Až po zahájení exekuce na výživné hradil žalobce výživné od října ve výši 10.000 Kč, následně krátce ve výši 16.000 Kč (do rozhodnutí odvolacího soudu). Za leden a únor 2020 žalobce výživné nezaplatil. Proto i s ohledem na nižší platby výživného ze strany žalobce, než které stanovil soud I. stupně předběžným opatřením, žalovaný posléze částku dle rozsudku v odpovídající výši doplatil, a to až v roce 2021. Nicméně v souhrnu roku 2020 žalovaná za potřeby dcery vynaložila částku kolem 150 tisíc korun českých. I když byly možnosti omezené díky koronavirovým opatřením vlády, v mezidobí, kdy došlo k uvolnění opatření, logicky nároky nezletilé [jméno] vzrostly. Žalovaná se jí pochopitelně v rámci svých možností snažila udržet životní úroveň, na kterou byla zvyklá, rovněž je třeba vzít v úvahu nároky nezl. [jméno] v souvislosti s tím, jak rostla a žalovaná také zajišťovala osobní péči o nezletilou. V roce 2021 pak žalovaná celkově vynaložila na potřeby nezletilé dcery částku ve výši kolem 265 tisíc korun českých. Také v tomto roce zabezpečovala potřeby nezletilé dcery žalovaná osobní péčí, když v té době bylo dceři [jméno] 9 let. Zdůraznila, že žalobce ukončil soužití s žalovanou a jejich nezletilou dcerou [jméno] před Vánoci 2019, kdy odešel bydlet k milence - své současné partnerce. Kromě toho, že to samozřejmě nepříznivým způsobem zasáhlo nezletilou, když její otec odešel těsně před Vánoci, aby bydlel s jinou ženou, takto vystavilo žalovanou do nepříznivé finanční situace, kterou se jí podařilo překonat pouze díky pomoci svých rodičů, kteří ji finančně podporovali. Když žalovaná sečetla náklady na nezletilou, tak ji vyšla za rok 2020 částka cca 175.000 Kč, v roce 2021 pak dokonce částka 265.000 Kč. Žalobce neplatil výživné nikdy řádně, takže muselo být exekučně vymáháno, přičemž částka z exekuce přišla žalované až v roce 2021, a to [datum], a další částka pak v srpnu 2021. Rodiče žalované ji finančně podporovali díky tomu, že prodali polnosti. Přeplatek žalobce vznikl na základě soudních rozhodnutí, když předběžným opatřením Obvodního soudu pro Prahu 10 z února 2020 bylo žalobci uloženo platit žalované na výživném částku 4.000 Kč měsíčně. Tuto částku žalobce neplatil, žalovaná proto podala návrh na další předběžné opatření, kterým bylo v květnu 2020 výživné zvýšeno na částku 10.000 Kč měsíčně. Ani toto předběžné opatření žalobce nerespektoval, podával se tedy návrh na výkon rozhodnutí, respektive exekuci a výživné bylo vymáháno podle předběžných opatření exekučně. Později přišlo rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo žalobci výživné vyměřeno částkou 16.000 Kč měsíčně, toto rozhodnutí bylo pak následně změněno odvolacím soudem, který výživné stanovil částkou 10.000 Kč měsíčně. 5. V dubnu 2020 žalobce přišel za žalovanou s tím, že nájem bytu, který užívá, skončil a že se má vystěhovat. Požadoval za ni právě nájemné za předmětný byt za období duben, květen a č