30 C 241/2023-56 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se padanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 13 800 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jako„ [anonymizováno]“), a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě [anonymizováno] poskytla žalovanému 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 800 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s [anonymizováno] dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaný i přesto nesplatil žalobkyni ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl po splnění podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] (č. l. 8 spisu) soud zjistil, že dne [datum] uzavřela [anonymizováno] s žalovaným smlouvu zápůjčce na jejímž základě měla [anonymizováno] žalovanému vyplatit na účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku [anonymizováno] splatit spolu s poplatek 3 800 Kč do [datum]. Roční procentní sazba nákladů představovala 4 933,41 %. Credit poskytla částku 10 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě o zápůjčce, což vyplývá z potvrzení o provedené platbě (č. l. 13 spisu). Na dispozici žalovaného s tímto účtem soud usoudil na základě vyjádření [právnická osoba], která účet vede (č. l. 54). Aktivní procesní legitimace žalobkyně vyplývá z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ([číslo] spisu) a z realizační smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (č. l 16 spisu) Žalovaný neplnil na svůj dluh ničeho. Žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění [datum] (č. l. 25 r. v. spisu), což vyplývá z podacího lístku ze dne [datum] (č. l. 23 spisu). 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že [anonymizováno] poskytla žalovanému částku 10 000 Kč bezhotovostní platbou. Dle smlouvy měl žalovaný uhradit celkem 13 800 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny tvořena poplatkem ve výši 3 800 Kč. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě se sice žalovaný nezavázal hradit úrok, ovšem celkové náklady úvěru spolu s krátkou dobou splacení jsou v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v červnu 2022, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,33 % p. a. Je tak zřejmé, že [anonymizováno] požadovaná roční procentní sazba nákladů 4 933,41 % je pak oproti zjištěné běžné sazbě RSPN zcela nesrovnatelná. 6. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí 10 000 Kč. 7. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Výzva k plnění byla zaslána dne [datum], má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne [datum] (§ 573 o. z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit [datum]. Počínaje následujícím dnem [datum] se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zákonného úroku z prodlení z částky 13 800 Kč od [datum] do [datum] a z částky 3 800 Kč od [datum] do zaplacení soud žalobu zamítl. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch co do částky 10 000 Kč s přísl. z 13 800 Kč, uspěla tedy z 73 %. Naopak neuspěla v části, v níž byla žaloba zamítnuta (3 800 Kč s přísl., tedy z 27 %). Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 2 252 Kč a sestávají ze soudního poplatku 800 Kč a z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (a. t.), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu množství dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Odměna činí 900 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění), dále představuje náhradu hotových výdajů po 100 Kč za úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a náhradu DPH ve výši 252 Kč. Přiznaná náhrada nákladů žalobkyně ve výši 46 % (73-27) z 2 252 Kč činí 1 036 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 9. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.