30 C 323/2023-74 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 13 091,77 Kč s příslušenstvím jakožto jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 795,88 Kč a úroku ve výši 295,89 Kč, to vše dle smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba] Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl po splnění podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (č. l. 7) soud zjistil, že žalovaný a společnost [právnická osoba] dne [datum] uzavřeli tuto smlouvu. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému 10 000 Kč a ten se zavázal je splatit do [datum] spolu s poplatkem ve výši 2 795,88 Kč a úrokem ve výši 36 % ročně kapitalizovaným jako 295,89 Kč. Pro případ prodlení si strany smlouvy sjednaly zvýšení poplatku na 3 994,11 Kč. V prvním případě tvořila roční procentní sazba nákladů 2 551,43 % a v druhém 7 595,30 % Smlouva obsahuje také sazebník, kde jsou stanoveny poplatky ve výši 500 Kč za zaslání doporučené upomínky, 1 500 Kč za administrativní náklady spojené s přípravou podkladů inkasní agentuře, 2 000 Kč za vymáhání prostřednictvím inkasní agentury a 500 - 1 300 Kč za inspektorský výjezd. Z potvrzení o platbě (č. l. 18) soud zjistil, že společnost [právnická osoba] vyplatila na účet č. [bankovní účet] dne [datum] částku ve výši 10 000 Kč. Ze základních údajů k účtu č. [bankovní účet] (č. l. 73) dodaných soudu ze strany [právnická osoba] dne [datum] soud zjistil, že tímto účtem disponuje žalovaný. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek (č. l. 11) ze dne [datum] a z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek (č. l. 20-21) ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně nabyla od společnosti [právnická osoba] předmětnou pohledávku za žalovaným. Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky oznámením o postoupení pohledávky (č. l. 28) ze dne [datum] a vyzvala žalovaného k plnění výzvou k úhradě před podáním žaloby (č. l. 28 pv). Odeslání výzvy vyplývá z podacího lístku [anonymizováno] (č. l. 19) ze dne [datum]. 5. Z potvrzení o platbě ve výši 1 Kč na účet č. [bankovní účet] z účtu č. [bankovní účet] (č. l. 17) a ze dvou formulářů pro informace o spotřebitelském úvěru (č. l. 23-24 a 25-27) soud zjistil informace, které už byly dokázány jinými důkazy. Z dodatku ke smlouvě o půjčce (č. l. 22) ze dne [datum] soud nezjistil nic významného pro řízení, neboť v případě neplnění ze strany žalovaného tento dodatek zaniká na základě rozvazovací podmínky, což se stalo. 6. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému částku 10 000 Kč bezhotovostní platbou. Dle smlouvy měl žalovaný uhradit celkem 13 091,77 Kč, přičemž tato částka byla nad rámec jistiny tvořena poplatkem ve výši 2 795,88 Kč a úrokem ve výši 36 % ročně kapitalizovaným v částce 295,89 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se poplatek zvyšoval na 3 994,11 Kč a společnost [právnická osoba] mohla požadovat poplatky ve výši 500 Kč za zaslání doporučené upomínky, 1 500 Kč za administrativní náklady spojené s přípravou podkladů inkasní agentuře, 2 000 Kč za vymáhání prostřednictvím inkasní agentury a 500 - 1 300 Kč za inspektorský výjezd. To představuje navýšení případného dluhu žalovaného při jedné upomínce a nejnižší sazbě inspektorského výjezdu v částce 4 500 Kč. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě se sice žalovaný nezavázal hradit úrok, ovšem celkové náklady úvěru spolu s krátkou dobou splacení jsou v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v červnu 2022, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,76 % p. a. Je tak zřejmé, že společností [právnická osoba] požadovaná roční procentní sazba nákladů 7 595,30 % je pak oproti zjištěné běžné sazbě RSPN zcela nesrovnatelná, přičemž soud kalkuluje se sazbou dle vyššího poplatku za poskytnutí úvěru, když žalovaný je už v prodlení. 7. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí 10 000 Kč. 8. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Výzva k plnění byla zaslána dne [datum], má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne [datum] (§ 573 o. z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit [datum]. Počínaje následujícím dnem [datum] se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala částku ve výši 13 091,77, tedy co do částky 3 091,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 097,77 Kč od [datum] do [datum] a z částky 3 091,77 Kč od [datum] do zaplacení soud žalobu zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 13 097,77 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 10 000 Kč a nevyhověno v částce 3 097,77 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 6 902,23 Kč, což je po zaokrouhlení 53 % předmětu řízení. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 2 252 Kč a sestávají ze soudního poplatku 800 Kč a z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (a. t.), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu množství dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Odměna činí 900 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění), dále představuje náhradu hotových výdajů po 100 Kč za úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a náhradu DPH ve výši 252 Kč. Přiznaná náhrada nákladů žalobkyně ve výši 53 % z 2 252 Kč činí 1 194 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 10. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.