30 C 55/2023-47 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 16 804,96 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 010,07 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 133,52 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 978 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 % a s úrokem 29 % ročně z částky 8 978 Kč od [datum] do zaplacení. V návrhu uvedla, že mezi jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně úrok 2 451 Kč, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 726 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 203 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1 022 Kč, poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne [datum] a celkem uhradil pouze 1 022 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 8 978 Kč, poplatku ve výši 7 826,96 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 133,52 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 010,07 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 978 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 978 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Soud vyzval žalovaného, aby se k žalobě vyjádřil. Dále soud vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, žalobkyně v žalobě uvedla, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání. 3. Soud zjistil tento skutkový stav: Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], skutečnost, že předmětem této smlouvy je i pohledávka za žalovaným, je prokázána připojeným seznamem. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] plyne, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit dále úrok 2 451 Kč, poplatek za administrativní činnost a flexibilní splácení 3 726 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 203 Kč. Dle smlouvy činí úroková sazba 29 %, RPSN 135 %. Celkovou částku ve výši 18 380 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 1 022 Kč. Žalovaný uhradil celkem 1 022 Kč, což je prokázáno listinou„ Tabulka umoření“. Výzvou ze dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky, výzva byla odeslána [datum], jak plyne z podacího lístku. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o zápůjčce), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má ze smlouvy za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, neboť žalovaný převzetí této částky potvrdil podpisem smlouvy. Dle smlouvy měl žalovaný uhradit celkem 18 380 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny tvořena úrokem 2 451 Kč, poplatkem 3 726 Kč za administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatkem 2 203 Kč za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Výši úroků a poplatků považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Žalobce tyto poplatky účtuje za samotné poskytnutí úvěru, blíže nespecifikovanou administrativní činnost a za„ flexibilní“ a„ komfortní“ splácení, aniž by bylo zřejmé, co se takovou službou rozumí. Soud má tak za to, že výše poplatků neodpovídá sjednanému protiplnění a jejich účelem je pouze navýšit zisk žalobce a že jsou fakticky dalším, skrytým úročením, kdy samotná úroková sazba je nesrovnatelně nižší než výsledné skutečné náklady úvěru – RPSN. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi [obec] národní banky [příjmení], z níž vyplývá, že v říjnu 2019, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,3 % p.a. Je tak zřejmé, že žalobcem požadovaná úroková sazba 29 % přesahuje běžnou úrokovou sazbu více než čtyřnásobně, roční procentní sazba nákladů 135 % je pak oproti zjištěné běžné sazbě RSPN zcela nesrovnatelná. 5. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z., jehož výše činí 8 978 Kč (poskytnutá jistina 10 000 Kč minus uhrazených 1 022 Kč). Co do částky 8 978 Kč žaloba důvodná. 6. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o.z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Výzva k plnění byla zaslána dne [datum], má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne [datum] (§ 573 o.z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit [datum], počínaje následujícím dnem [datum] se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 8 978 Kč od [datum] do zaplacení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Sazba zákonného úroku z prodlení k datu [datum] činila 11,75 % ročně, žalobkyně však požadovala 10 % ročně, soud proto návrh nepřekročil a přiznal úrok v této výši. Co do zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalovanému, který byl v řízení úspěšnější, žádné náklady nevznikly.