25 C 109/2024-122 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6.5.2024 došlou soudu dne 7.5.2024 ve znění pozdějšího doplnění zejména podáním ze dne 30.5.2024 došlými soudu dne 31.5.2024 (č.l. 9) domáhala na žalovaném zaplacení částky 13.970,- Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky , právnická osoba, ,- Kč od 1.6.2021 do zaplacení a z částky 11.970,- Kč od 1.7.2021 do zaplacení.2. V žalobě uvádí, že byla u žalovaného po celý měsíc duben 2021 v pracovním poměru. V rámci tohoto kalendářního měsíce žalobkyně odpracovala podle evidence pracovní doby 22 směn, resp. 20 směn, za které ji podle kolektivní smlouvy žalovaného na období 2020 - 2021 vznikl nárok na 20 ks stravenek o nominální hodnotě 100,- Kč. Podle výplatního lístku za měsíc duben 2021 byla žalovaným provedena srážka z platu žalobkyně na tyto stravenky ve výši 500,- Kč. Žalovaný tyto stravenky žalobkyni nepředal. S ohledem na skutečnost, kdy stravenky poskytované žalovaným měly jako ceniny platnost pouze do 31.12.2021, je žádoucí, aby žalovaný poskytl žalobkyni peněžní plnění za tyto nárokové stravenky v celkové částce 2.000,- Kč.3. Dne 3.5.2021 vznikla u žalobkyně dočasná pracovní neschopnost. V průběhu trvání této dočasné pracovní neschopnosti žalovaný zrušila se žalobkyní pracovní poměr okamžitě dnem 13.5.2021. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyní napadeno žalobou vedenou pod sp. zn. 16 C 174 /2021 a řízení nebylo doposud pravomocně skončeno. Za dobu prvních 14 dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti náleží žalobkyni podle § 192 zákoníku práce náhrada platu, tj. za dobu od 3.5.2021 do 16.5.2021. Podle výplatního lístku za měsíc květem 2021 ji nebylo na této náhradě platu vyplaceno ničeho. Za dobu prvních 14 dnů trvání pracovní neschopnosti (tj. od 3.5.2021 do 16.5.2021) žalobkyni vznikl nárok na náhradu platu ve výši 11.970,- Kč.4. Žalovaný se vyjádřil tak, že navrhuje zamítnutí žaloby. Pokud jde o zaplacení částky , právnická osoba, ,- Kč za stravenky, vzhledem k dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně trvající od 3.5.2021 a žádosti žalobkyně o zaslání stravenek, nabídl žalovaný žalobkyni dopisem ze dne 17.6.2021 (převzatém žalobkyní osobně dne 25.6.2021) možnost zaslání požadovaných stravenek na žalobkyní zvolenou dodací adresu. K tomuto kroku přistoupil žalovaný po opakovaných selháních při doručování pracovněprávních písemností na adresu trvalého bydliště žalobkyně , adresa, (kde se nachází pouze sídlo Magistrátu města , adresa, jako ohlašovny trvalého bydliště pro případ, že jiné místo trvalého bydliště určité osoby neexistuje nebo nebylo nahlášeno) z obavy, že pracovněprávní dokumenty s osobními údaji a ceniny ve formě stravenek by mohly být při doručování ztraceny, či převzaty jinou osobou. Taková situace totiž v minulosti již nastala, když se žalovaný pokoušel dne 7.5.2021 doručit žalobkyni prostřednictvím provozovatele poštovních služeb okamžité zrušení pracovního poměru datované ke dni 6.5.2021 č. j. 143/2021/Zw. Tehdy byla zásilka převzata jmenovkyní žalobkyně (, jméno FO, ) pracující na Magistrátu města , adresa, , jehož sídlo se shoduje s adresou trvalého bydliště žalobkyně. Dne 16.9.2021 byl po domluvě se žalobkyní osobně u žalovaného přítomen obecný zmocněnec žalobkyně pan , jméno FO, , kterému byly předávány osobní věci žalobkyně. Ani prostřednictvím tohoto obecného zmocněnce si v tomto případě žalobkyně stravenky nepřevzala. Žalobkyně si stravenky do okamžiku pozbytí jejich platnosti u žalovaného nevyzvedla, ani žalovaného nekontaktovala ohledně adresy, kam mají být stravenky zaslány tak, aby mohly být žalobkyni řádně doručeny do vlastních rukou. Nemůže jít k tíži žalovaného, že žalobkyně stravenky nepřevzala a nevyužila je ve lhůtě jejich platnosti. Žalobkyni tak náhrada za stravenky nenáleží. Dále žalovaný zároveň z důvodu právní jistoty vznesl námitku promlčení, když na základě platového výměru žalobkyně ze dne 1.1.2021 byl stanoven termín pro poskytnutí plnění souvisejícího s vykonanou prací žalobkyně na 9. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém vzniklo právo na toto plnění, tj. za měsíc duben 2021 ke dni 9.5.2021. Žaloba však byla podána až dne 31.5.2024, tj. až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty.5. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení náhrady platu, žalobkyně v době prvních 14 dnů trvání pracovní neschopnosti porušovala stanovený režim DPN a nemá nárok na požadovanou náhradu platu, neboť podle § 195 odst. 6 zákoníku práce platí, že „zaměstnavatel je oprávněn kontrolovat, zda zaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným, dodržuje v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost stanovenou zvláštním právním předpisem zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek.“ Podle § 195 odst. 5 zákoníku práce „porušil-li zaměstnanec v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti povinnosti uvedené v odstavci 6 větě první, které jsou součástí režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, může zaměstnavatel se zřetelem na závažnost porušení těchto povinností náhradu mzdy nebo platu snížit nebo neposkytnout.“ Na základě rozhodnutí ČSSZ č. , hodnota, byl žalovanému oznámen počátek DPN žalobkyně od 3.5.2021. V tomto oznámení bylo uvedeno místo pobytu žalobkyně v období prvních 14 kalendářních dnů trvání DPN na adrese , adresa, , přičemž doba vycházek byla stanovena denně od 13:00 do 19:00. Žalovaný v době prvních 14 dnů trvání DPN provedl kontrolu dodržování režimu DPN u žalobkyně. Tuto kontrolu vůči žalobkyni zahájil z důvodu předchozího závažného jednání žalobkyně vůči žalovanému a jeho klientům v průběhu pracovního dne bezprostředně předcházejícího zahájení DPN žalobkyně, tj. dne 30.4.2021, kdy žalobkyně svým nedbalým postupem vystavila klienty žalovaného (osoby se sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního stavu, které potřebují podporu a pomoc jiné osoby) nebezpečí závažné újmy na zdraví a následně e-mailovými zprávami adresovanými příbuzným těchto klientů sdělila, že o klienty není ze strany žalované řádně pečováno. Žalovaný tak měl důvod pochybovat o oprávněnosti DPN i o řádném dodržování režimu DPN ze strany žalobkyně. O příslušné kontrole byl vyhotoven ze strany žalované písemný záznam, o němž byla žalobkyně řádně informována. Na základě kontroly režimu DPN ve smyslu § 195 odst. 6 zákoníku práce žalovaný zjistil, že na adrese pobytu žalobkyně v období prvních 14 kalendářních dnů DPN není dovoleno se v čase mimo stanovené vycházky žalobkyně zdržovat, neboť se jedná o sídlo Magistrátu města , adresa, (resp. ohlašovny pro trvalý pobyt žalobkyně). V rámci písemného vyjádření Statutárního města , adresa, , kanceláře tajemníka, ze dne 12.5.2021 adresovaného žalovanému je konkrétně uvedeno, že „na adrese Magistrátu města , adresa, se nenachází ubytovací zařízení, či jiná forma pobytové služby. Na této adrese je sídlo ohlašovny. Je pravděpodobné, že Vaše zaměstnankyně je hlášena na ohlašovně a uvedla tuto adresu.“ Adresa byla uváděna i na dalších dokumentech týkajících se DPN (např. v rámci informace o změně DPN ze dne 4.5.2021), přičemž ke změně místa pobytu pro účely DPN na adresu , adresa, , 26 236 , adresa, došlo až v rámci informace o změně DPN ze dne 13.5.2021. Pokud by mělo jít o pouhou chybu žalobkyně, nebylo by možné ze strany žalovaného zpětně ověřit, zda se na adrese žalobkyně v prvních 14 dnech DPN skutečně zdržovala a ust. § 195 odst. 6 zákoníku práce by se pro žalovaného stalo nepoužitelným, což rozhodně není v souladu se smyslem a účelem řádné kontroly zaměstnance v průběhu DPN – pokud má zaměstnanec za příslušné období obdržet náhradu mzdy. Žalovaný zároveň v průběhu trvání DPN dal žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru č. j. 1552021Zw, čímž se žalobkyní ukončil pracovní poměr ke dni 13.5.2021. Ačkoliv žalobkyně napadla platnost tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru žalobou projednávanou u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 174/2021, rozsudkem ze dne 27.6.2023 č. j. 16 C 174/2021-418, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 30.10.2023 č.j. 16 C 174/2021-470 potvrdil platnost a oprávněnost tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru a dále byl rozsudek potvrzen rovněž rozhodnutím Městského soudu v , jméno FO, ze dne 20.11.2024 č. j. 62 Co 309/2024-516, 62 Co 314/2024-516 jako soudem odvolacím. Nárok na náhradu platu by tak mohl žalobkyni vzniknout maximálně za dobu do 13.5.2021 a nikoliv do 16.5.2021.6. Problematické doručování žalobkyni a nahlášení adresy ohlašovny rovněž pro účely místa pobytu v rámci DPN vypovídá o přístupu žalobkyně k žalovanému a její snaze se prostřednictvím různorodých obstrukcí vyhnout spravedlivému vypořádání práv a povinností z pracovního poměru, což bylo patrné i v rámci zmíněného řízení pod sp. zn. 16 C 174/2021, které se zejména kvůli obstrukcím žalobkyně (např. nepřebírání pošty, šikanózní návrhy s cílem prodlužovat trvání sporu – na podjatost předsedy senátu, odmítnutí mediace aj.) a nemožnosti řádného doručování žalobkyni protáhlo n