25 C 16/2023-310 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně (vzhledem k tomu, že úředním jazykem soudu je čeština, jsou v rozsudku používaná příjmení osob uvedena v souladu s pravidly české mluvnice) se žalobou ze dne 23.1.2023 došlou soudu dne 23.1.2023 domáhá na žalovaném zaplacení částky 195.700,- Kč spolu s 15% úrokem z prodlení p. a. od 7.1.2023 do zaplacení jako náhrady újmy, kterou utrpěla po plastické operaci – liposukci, kterou podstoupila u žalovaného dne 25.9.2020, neboť bezprostředně po probuzení po operaci cítila trýznivou ochromující bolest, která nebyla i přes její upozorňování dostatečně tlumena. Žalovaný tak nepostupoval lege artis a způsobil žalobkyni újmu spočívající ve vytrpěné bolesti. Žalobkyně by obdobnou operaci nikdy nepodstoupila, kdyby věděla, že jí nebude bolest dostatečně tlumena. Žalobkyně nezpochybňuje, že jí byla poskytnuta medikace proti bolesti a že byla upravována, ale má za to, že tato medikace byla nedostatečná, že její bolest byla tlumena nedostatečným způsobem a v tom spatřuje pochybení žalovaného, nikoli úmysl, pouze nedbalý výkon péče.2. V návrhu uvádí, že žije trvale v Norsku. Velmi jí záleží na jejím vzhledu. Z toho důvodu se rozhodla podstoupit liposukci, tedy operaci spočívající v odsátí přebytečného tuku. Z důvodu vysokých nákladů na uvedenou operaci v místě bydliště se rozhodla absolvovat operaci v zahraničí. Nicméně i tak na kvalitní klinice, která bude zárukou, že výsledek operace bude dobrý a průběh hladký. Z důvodu dobrých referencí se rozhodla podstoupit operaci v zařízení žalovaného dne 25.9.2020. Žalobkyně bezprostředně před operací informovala anesteziologa, že bolest po operaci špatně snáší. Tento ji ujistil, že vše bude dobré. Přibližně ve 12:00 se žalobkyně probrala po operaci. Cítila paralyzující bolest a oheň v nohách. Byla ochromena bolestí do té míry, že nebyla schopna komunikovat. Dokázala říct jen „bolest“, „bolí to“. Následně byly žalobkyni podány léky proti bolesti, které neměly účinek. Žalobkyně plakala, sténala a lapala po dechu. V odpoledních hodinách okolo 16/17:00 dostala žalobkyně další léky proti bolesti, které ale nezabraly a přinesly jen velmi mírné zlepšení. Žalobkyně byla v této době stále ochromena bolestí tak, že nemohla mluvit a opakovala jen bolest, bolí to. Okolo 18:00 se bolest zmírnila natolik, že žalobkyně již mohla mluvit, byť i v této době mohla myslet pouze na bolest. Svědkem události byl ošetřující personál a další pacienti, kteří byli v uvedený den v zařízení žalovaného. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala zdravotnickou dokumentaci, kterou předala k posouzení znalci pro obor anesteziologie , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , aby znalec prověřil, zda žalovaný zvolil postup tlumící bolest odpovídající dosaženému vědeckému poznání. Podle § 2958 z.č. 89/2012 občanského zákoníku při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpění bolesti. Nelze-li tuto náhradu určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Obecně uznávaným vodítkem pro stanovení výše bolestného je Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku). Na základě této Metodiky bylo bolestné stanoveno znaleckým posudkem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ze dne 1.11.2022 ke stanovení bolestného (znalcem pro obor zdravotnictví – zdravotnická odvětví různá, obor anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicína) ve výši 183 body. Hodnota bodu se odvozuje od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok/vznikla bolest. Vzhledem k tomu, že náhrada bolestného vychází dle Metodiky z průměrné hrubé mzdy v ČR, je podle žalobkyně spravedlivé, aby žalobkyně, která žije v ekonomických podmínkách Německa, tedy hradí vyšší náklady na bydlení a služby, byla odškodněna tak, aby náhrada bolestného vycházela z ekonomických podmínek v Norsku, tedy z průměrné hrubé mzdy v Norsku za kalendářní měsíc. Zohlednění výše za vytrpěnou bolest by mělo vycházet z průměrné mzdy v místě bydliště žalobkyně také z důvodu, že žalovaný cílí na zahraniční pacienty, resp. zákazníky, z čehož také ekonomicky profituje. Podle zásad slušnosti a spravedlnosti by tak měla být náhrada za vytrpěnou bolest poměrně zvýšena. Cílení na zahraniční zákazníky prokazuje žalobkyně mimo jiné tím, že webové stránky žalobkyně jsou defaultně nastaveny v anglickém jazyce. Přesný popis operací a nákladů v anglickém jazyce jednoznačně cílí na zahraniční klientelu. V roce 2019 činila průměrná měsíční mzda v Norsku 47.720,- NOK. Pro přepočtení dle kurzu ČNB ke dni zaslání předžalobní výzvy (2,241), činila průměrná měsíční mzda za rok 2019 částku 106.940,- Kč. Bolestné po zohlednění průměrné norské mzdy tak činí 195.700,- Kč.3. Podáním ze dne 27.2.2023 (č.l. 46) pak žalobkyně doplnila, že ke vzniku újmu došlo porušením smluvní povinnosti, kdy mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o péči o zdraví dle § 2636 z.č. 89/2012 občanského zákoníku. Poskytovatel péče má povinnost dle § 2643 z.č. 89/2012 občanského zákoníku v rámci smluvního vztahu postupovat s péčí řádného odborníka, která je blíže definována v § 45 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, který stanoví, že poskytovatel zdravotní péče má povinnost poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni. Podle § 4 odst. 5 tohoto zákona se náležitou odbornou úrovní rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Tato povinnost se označuje obecně jako postup lege artis. Tento postup nebyl žalovaným dodržen, když v rozporu s touto povinností neposkytl žalobkyni dostatečné množství léků tišících bolest. Nedodržení postupu lege artis dokládá žalobkyně k žalobě přiloženým znaleckým posudkem. Porušení smluvní povinnosti stojí na objektivním principu, tj. bez ohledu na zavinění. Dle § 2913 z.č. 89/2012 občanského zákoníku poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně. Škůdce má přitom možnost liberace, resp. možnost se náhrady škody zprostit, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Zavinění žalovaného jako škůdce se tak nevyžaduje. Vznikla újma ve formě újmy na zdraví, konkrétně vytrpěné bolesti. Podle § 2958 z.č. 89/2012 občanského zákoníku při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpění bolesti. Vytrpění bolesti je niterným prožitkem a lze obtížně prokazovat. Její existenci je možné prokazovat nepřímo z vnějších projevů pacienta. Svědky byl zdravotnický personál a další pacienti. Vytrpěnou bolest (újmu) prokazuje žalobkyně dále z doloženého znaleckého posudku, který uvádí, že dávkování léků tišících bolest bylo nedostatečné. Žalobkyně je dále povinna prokázat příčinnou souvislost mezi újmou (vytrpěnou bolestí) a porušením povinnosti vyplývajícím ze smlouvy (porušení povinnosti postupovat lege artis). Podle Nejvyššího soudu ČR je při prokazování příčinné souvislosti (28 Cdo 3471/2009) kladen největší důraz na teorii adekvátní příčinné souvislosti, podle níž je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Po provedené operaci je obvyklý pocit bolesti, pokud tato není dostatečně tlumena léky tišícími bolest. Při nedostatečném tlumení bolesti po operaci je vytrpěná bolest běžným a adekvátním důsledkem tohoto jednání. Bez provedené operace a zároveň při dostatečném dávkování léků tlumících bolest by újma nenastala. Jednou ze záruk základního práva na ochranu zdraví člověka je princip plného odškodnění za utrpěnou újmu na zdraví (IV. ÚS 444/11, II. ÚS 2963/12, I. ÚS 2930/13, III. ÚS 2253/13, I. ÚS 3367/13). Toto plné odškodnění upravuje § 2958 z.č. 89/2012 občanského zákoníku. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. V rámci majetkové újmy již judikatura běžně zohledňuje bydliště poškozeného. Nejvyšší soud uvádí, že bydliště poškozeného vlastníka vozidla, jemuž za škodu odpovídá osoba povinná k náhradě škody, je podstatnou okolností rozhodnou pro stanovení výše náhrady škody (25 Cdo 2942/2017). „Bydliště poškozeného je podstatnou okolností rozhodnou pro stanovení výše náhrady škody. Škůdce nese riziko, že škodu způsobí osobě, která žije v místě, kde jsou náklady na obnovení hladiny majetkové sféry objektivně vyšší, stejně jako nese riziko, že v silničním provozu poškodí luxusní vozidlo, které několikanásobně převyšuje hodnotu průměrného vozidla pohybujícího se po českých silnicích.“ (25 Cdo 956/2019).4. Žalovaný se vyjádřil tak, že navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné, neboť neporušil žádnou právní povinnost. Učinil