25 C 236/2024-45 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou ze dne 5.12.2024 došlou zdejšímu soudu téhož dne se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 405.319,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % p.a. od 1.6.2024 do zaplacení a dále uložení povinnosti žalovanému na (i) webových stránkách , Anonymizováno, , právnická osoba, .cz/, na úvodní stránce v sekci aktuality a (ii) v listinné podobě na oddělení 21. př. akutní uveřejnit na dobu nejméně 1 měsíce omluvu následujícího znění: „, podezřelý výraz, , právnická osoba, se tímto upřímně omlouvá panu , tituly před jménem, , jméno FO, za neoprávněné převzetí a držení v našem zařízení v roce 2019. Jsme si vědomi, že tato situace způsobila panu , jméno FO, značné osobní a profesní obtíže, včetně negativních sociálních dopadů. Zavazujeme se přijmout nezbytná opatření, aby se podobná situace v budoucnosti již neopakovala.“2. Žalobce v žalobě uvádí, že byl dne 10.8.2019 nedobrovolně převzat a až do 20.8.2019 držen ve zdravotnickém ústavu žalovaného - , podezřelý výraz, , právnická osoba, , a to na základě tvrzení jediného člověka - jeho tehdejší přítelkyně, když hysterická přítelkyně zavolala PČR s tím, že žalobce se chce zabít. Žalobce před ní přitom chtěl pouze utéct. Poté, co ji několikrát marně vyzýval k tomu, ať odejde, zamknul se do koupelny s taškou, ve které byla mimo jiné legálně držená zbraň. Přítelkyně pak konečně odešla. Během hospitalizace nedostával žádné léky, nepodstupoval žádná sezení s psychologem či psychiatrem ani žádnou jinou léčbu. Nevykazoval sebemenší známky toho, že je nebezpečný sobě či komukoliv jinému. I tak v ústavu musel strávit celých 10 dnů. Žalobce byl na 10 dnů bezdůvodně zbaven osobní svobody, což zasáhlo do jeho pověsti v podobě hospitalizace v psychiatrickém ústavu, narušení rekonvalescence po velmi těžké dopravní nehodě, narušení snahy o získání zaměstnání, takže si dokonce změnil jméno, obvodního lékaře a přestěhoval se, neboť byl převzat do léčebny tak, že na adresu jeho bydliště přijelo ozbrojené komando, které ho donutilo lehnout si na před domem na zem a spoutali ho. Po takové scéně už logicky nemohl dál bydlet tam, kde bydlel. V důsledku neoprávněné hospitalizace žalobce přišel také o přátele, kteří jej začali vnímat jako osobu se závažnými psychickými problémy a distancovali se od něj. Tento zásah zničil mezilidské vztahy, ale také podkopal sociální status žalobce a způsobil mu pocit izolace. Vše bylo završeno téměř čtyřletým soudním sporem, jehož součástí bylo celkem , hodnota, soudních rozhodnutí – 3 rozhodnutí soudu prvního stupně, 3 rozhodnutí odvolacího soudu a dokonce rozhodnutí Nejvyššího soudu. Až poslední 2 rozhodnutí – usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 21.4.2023 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.8.2023 potvrdila, že jeho převzetí a držení ve zdravotnickém zařízení nebylo přípustné.3. Podle žalobce žalovaný převzetím a držením žalobce ve zdravotnickém zařízení porušil § 104 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o.z.“), podle kterého „lze převzít člověka bez jeho souhlasu do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo ho v něm bez jeho souhlasu držet lze jen z důvodu stanoveného zákonem“. Podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách lze pacienta bez souhlasu hospitalizovat, pouze pokud „ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak“. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. 19 L 2682/2019 ze dne 21.4.2023 bylo postaveno na jisto, že ze strany žalovaného došlo k porušení uvedených zákonných povinností. Porušením těchto zákonných povinností žalovaný zasáhl do absolutního práva žalobce, zejména práva na osobní integritu a v souladu s § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku je tedy žalovaný povinen nahradit, co tím způsobil. S odkazem na § 2894 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, § 2956 o. z. a § 2957 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku se tak domáhá zaplacení žalované částky, když mu mj. vznikla zejména škoda z titulu nákladů vynaložených na právní zastoupení v řízení o přípustnosti držení ve zdravotnickém zařízení. Za dobu celého soudního sporu žalobce uhradil za právní služby částku 105.319,38 Kč. V roce 2019 uhradil částku ve výši 24.200,- Kč jako zálohu na právní služby. Na základě domluvy s advokátní kanceláří, která žalobci poskytovala (a stále poskytuje, byť došlo ke změně názvu) právní služby, byla zbývající částka byla uhrazena v srpnu roku 2023, a to v rámci vypořádání mezi kanceláří a žalobcem v rámci jiného soudního sporu. Tato částka byla v zásadě uhrazena tak, že žalobce „přenechal“ kanceláři část nákladů, které byly žalobci přiznány v rámci jiného soudního sporu. Konkrétně byla takto uhrazena částka ve výši 81.119,38 Kč. Žalobce dále požaduje úhradu částky ve výši 300.000,- Kč coby přiměřené zadostiučinění, neboť byl terčem posměchů, bylo na něj nahlíženo jako na nestabilního, musel změnit mimo jiné bydliště, jméno a obvodního lékaře. Musel také znovu žádat o zbrojní průkaz, dokládat psychologické posudky apod. Ztížilo mu to a na čas dokonce znemožnilo hledání nového zaměstnání a rekonvalescenci po těžkém úrazu, který žalobce utrpěl v roce 2018. Dále žalobce požaduje, aby žalovaný na svých webových stránkách, konkrétně na úvodní stránce v sekci aktuality a v listinné podobě na oddělení, kde byl žalobce pacientem (21.př. akutní) uveřejnil na dobu nejméně 1 měsíce omluvu shora uvedeného znění.4. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že už v roce 2022 se jakýkoliv jeho peněžitý nárok s ohledem na § 629 ve spojení s § 619 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku promlčel, protože žalobce se o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty dozvěděl nejpozději při svém propuštění, tj. 20.8.2019, neboť podle žalobce promlčecí lhůta počíná běžet prvním dnem, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. K tomu, aby právo mohlo být uplatněno poprvé, je třeba, aby oprávněná osoba věděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty (nebo vědět mohla a měla). Tímto dnem má být den, kdy oprávněný objektivně mohl podat k soudu či jinému příslušnému orgánu veřejné moci úspěšný návrh, aby byla povinnému uložena odpovídající povinnost a kdy má oprávněný znalost rozhodných okolností. Žalobce je přesvědčen, že promlčecí lhůta k uplatnění práva na náhradu škody a nemajetkové újmy začala běžet nejdříve vydáním usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. 19 L 2682/2019 ze dne 21.4.2023. I kdyby promlčecí lhůta začala plynout v den propuštění žalobce z , právnická osoba, , považuje žalobce promlčení tohoto nároku s ohledem na všechny okolnosti věci – zejména na opakované rozhodování soudů v neprospěch žalobce, dobu trvání celého soudního procesu a postoji žalované k celé věci, za rozporné s dobrými mravy.5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že líčení žalobce je v mnoha ohledech zavádějící a mylné. Je pravdou, že žalobce byl přijat k hospitalizaci bez souhlasu na základě okolností, které vzbuzovaly důvodnou obavu o jeho zdraví a bezpečnost. Žalobce vykazoval známky duševní poruchy se suicidálními tendencemi již před samotným incidentem, což potvrdila jeho přítelkyně, která je sama lékařkou. Tato osoba situaci dlouhodobě sledovala, její obavy nebyly výsledkem paniky ani hysterie, ale zakládaly se na opakovaném pozorování chování žalobce. Incident, kdy se žalobce po hádce s přítelkyní zamkl v koupelně se střelnou zbraní, naplnil její obavy do té míry, že nepovažovala za možné postupovat jinak než přivolat záchrannou zdravotnickou službu, resp. Policii ČR. Přijímací lékařka situaci správně vyhodnotila jako bezprostřední ohrožení života, což potvrdil také znalecký posudek psychiatra. , adresa, hospitalizace v , název, , která následovala po přijetí, byla zaměřena především na observaci žalobcova zdravotního stavu. Tento postup představuje standardní lékařský přístup v oboru psychiatrie, jehož cílem je vyloučit vážnější (akutně ohrožující) duševní poruchu. Observace pacienta v bezpečném prostředí umožňuje lékařům vyhodnotit nejen akutní rizika, ale také získat podrobnější přehled o pacientově psychickém stavu, což je nezbytné pro volbu vhodné léčby nebo dalšího postupu. Přestože bylo zpětně vyhodnoceno, že držení žalobce v , název, nebylo přípustné, závažnost situace v době jejího posuzování neumožnila jeho přítelkyni, policii, záchranářům ani přijímajícímu lékaři jednat jinak. Žalovaný poukázal i na část rozhodnutí Městského soudu č.j. 35 Co 128/2023-416 ze dne 29.srpna 2024, v níž odvolací soud uvedl, že „předně nesouhlasí, že by změnu rozhodnutí nebyla vynucena závěry usnesení Nejvyššího soudu č. j. 24 Cdo 1150/2022-263, kterým je soud prvního stupně i soud odvolací tzv. kasačně vázán (srov. § 226 a § 243g odst. 1 o.s.ř.). Z tohoto usnesení, jakož i z tam odkazovaného nálezu Ústavního soudu sp.zn. II. US 2545/17 publikovaného pod č. 36/2018 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu vy