29 C 224/2025-37 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 24 129,33 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 25. 4. 2023 způsobil žalovaný vozidlem tov. zn. , jméno FO, , jméno FO, , SPZ: , SPZ, (dále jen „škodící vozidlo“) škodu ve výši 69 363 Kč na vozidle tov. zn. VW Multivan, SPZ: , SPZ, (dále jen „poškozené vozidlo“). Likvidátor stanovil věcné plnění ve výši 69 363 Kč jako náhradu za škodu na poškozeném vozidle. Při vzniku škodní události nebylo škodící vozidlo pojištěno ve smyslu § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen „ZoPPV“). Pojištění odpovědnosti se přitom vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla, uvedeného v pojistné smlouvě. Ustanovení § 24 odst. 2 písm. b) ZoPPV ukládá žalobkyni povinnost poskytnout plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti. Žalobkyně v návaznosti na šetření likvidátora uhradila poškozenému náhradu škody ve výši 69 363 Kč a likvidátorovi částku 3 025 Kč jako náhradu vynaložených nákladů při likvidaci škodné události. Na základě ust. § 24 odst. 9 ZoPPV vznikl žalobkyni vůči žalovanému nárok na náhradu 1/3 toho co plnila poškozenému dle § 24 odst. 2 písm. b) ZoPPV, včetně nákladů na třetí osobu pověřenou vyřízením případu, tj. na částku 24 129,33 Kč. Žalobkyně po žalovaném požadovala úhradu žalované částky ve lhůtě plnění do 27. 10. 2023 a předžalobní upomínkou ze dne 27. 10. 2023 vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, žalovaný však neuhradil ničeho.2. Žalovaný žalobní nárok neuznal ani zčásti. Uvedl, že není vlastníkem škodícího vozidla a nenese odpovědnost za jeho pojištění. V době, kdy vozidlo řídil, neměl žádné povědomí o tom, že není pojištěné. Byl naopak ujištěn vlastníkem , jméno FO, , nar. , datum, , že všechny dokumenty jsou v pořádku.3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky, kdežto žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny, jedná se o spor s mezinárodním prvkem. Soud tak ponejprv posuzoval, zdali má pravomoc ve věci rozhodnout a má-li, jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se daný zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. S přihlédnutím k tomu soud konstatuje existenci Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Kyjev, 28. 5. 2001; č. 123/2002 Sb. m. s.) ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Praha, 14. 9. 2007; č. 77/2008 Sb. m. s.), dále jen „Smlouva“. Čl. 49 Smlouvy stanoví, že pravomoc k řízení o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí v souladu s odstavcem 1 tohoto článku (odst. 2). Dle odst. 1 stejného ustanovení je pak zřejmé s ohledem na lokaci vzniku škody, že právní vztah založený škodnou událostí vyvěrající nikoliv z porušení smluvní, ale zákonné povinnosti, se řídí českým právním řádem. Proto je zdejší soud také mezinárodně pravomocný k rozhodnutí věci.4. Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval k projednání věci jednání, jelikož byly splněny podmínky § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Ve věci bylo možno rozhodnout toliko na základě účastníky předložených listin a účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (žalobkyně), anebo na výzvu soudu s připojenou doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve lhůtě nereagovali (žalovaný).5. Soud na základě účastníky předložených listin dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.6. Dne 25. 4. 2023 došlo k dopravní nehodě, kterou zavinil žalovaný škodícím vozidlem. Žalovaný se tak dopustil přestupku proti plynulosti v silničním provozu ve smyslu § 125c odst. 1 písm. k) ve spojení s § 24 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. (prokázáno záznamem o dopravní nehodě ze dne 25. 4. 2023, č. l. 24, a potvrzením Policie ČR z 25. 4. 2023, č. l. 26). Při dopravní nehodě vznikla na poškozeném vozidle škoda ve výši 69 363 Kč (prokázáno záznamem o stanovení výše skutečné škody vozidla, č. l. 27). Škodící vozidlo nemělo sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vozidla k datu dopravní nehody (žalovaným nesporované tvrzení, vyplývá též z komunikace mezi žalovaným a vlastníkem škodícího vozidla, č. l. 12–15). Po provedení likvidace škodní události vyplatila žalobkyně škodu ve výši 69 363 Kč poškozenému (společnosti , právnická osoba, ) a dále částku 3 025 Kč společnosti , právnická osoba, . (prokázáno detaily transakce pro závazek 181860 na č. l. 17, detail transakce pro závazek 181926 na č. l. 18, stanovení výše skutečné škody vozidla na č. l. 27). Dopisem ze dne 27. 9. 2023 uplatnila žalobkyně vůči žalovanému předmětný nárok v souladu s ust. § 24 odst. 9 ZoPPV. Žalovaný byl vyzýván k úhradě částky 24 129,33 Kč, nejpozději do 27. 10. 2023 (prokázáno uplatněním práva na náhradu plnění podle § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. proti žalovanému ze dne 27. 9. 2023, č. l. 32 a podacím archem k tomu, č. l. 19). Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 27. 10. 2023 vyzýván k úhradě dlužné pohledávky z titulu způsobené dopravní nehody (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 27. 10. 2023, č. l. 23 spisu, vč. podacího archu, č. l. 25).7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.8. Podle § 24 odst. 9 věty prvé a druhé ZoPPV, výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit.9. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.10. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.11. V posuzovaném případě je předmětem řízení regresní nárok žalobkyně z titulu postihového práva vyplývajícího z § 24 odst. 9 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, na plnění, jež poskytla z důvodů odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou při dopravní nehodě provozem vozidla, za kterou odpovídá jako osoba bez pojištění odpovědnosti. Soud vzal za zjištěné, že nárok, který je žalobou požadován, je požadován po právu. V řízení bylo prokázáno, že ke škodícímu vozidlu nebylo uzavřeno pojištění odpovědnosti, které se vztahovalo na pojistné nebezpečí vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný způsobil nepojištěným vozidlem dopravní nehodu, při které došlo ke vzniku škody na poškozeném vozidle ve výši 69 363 Kč. Žalobkyně tuto škodu uhradila žalovanému a současně uhradila částku 3 025 Kč společnosti , právnická osoba, . Potud ostatně žalovaný žalobní tvrzení nikterak nesporoval.12. K námitce žalovaného ohledně nedostatku pasivní věcné legitimace lze uvést, že povinnost k náhradě dle § 24 odst. 9 ZoPPV nestíhá toliko provozovatele, ale solidárně s ním i řidiče, pokud za újmu odpovídá. Je tak na vůli žalobkyně, vůči komu z těchto dvou subjektů bude regresní nárok uplatňovat či zda solidárně vůči oběma. Soud přitom nespustil ze zřetele, že žalovaný byl shledán odpovědným za přestupek ohrožení ostatních účastníků provozu při couvání, z kteréhož výsledku přestupkového řízení soud ve smyslu § 135 o. s. ř. závazně vychází. Žalovaný je tedy ve smyslu § 2910 o. z. odpovědný za újmu způsobenou poškozenému poškozením jeho vozidla v důsledku porušení svojí povinnosti formulované v § 24 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. Budiž konstatováno, že žalovaný ani proti tvrzení žalobkyně, že je viníkem nehody, ničeho nenamítal. Nedostatek svojí odpovědnosti dovozoval ze skutečnosti, že není vlastníkem škodícího vozidla. To ale, jak výše uvedeno, neznamená bez dalšího nedostatek pasivní věcné legitimace na jeho straně.13. Jelikož k vozidlu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vznikla povinnost uhradit škodu poškozenému žalobkyni. Ta svoji povinnost splnila, a žalovanému tak v souladu s § 24 odst. 9 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikla pov