38 C 99/2025-36 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou Městskému soudu v Brně dne 15.11.2024 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 17 452,14 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 13 229,96 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 34 249,48 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 452,14 Kč ve výši 7,05 % ročně za dobu od 28.9.2023 do zaplacení a s úrokem z částky 17 452,14 Kč ve výši 19,98 % ročně za dobu od 28.9.2023 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) uzavřela dne 27.11.2012 s žalovaným smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 60týdenních splátkách ve výši 613 Kč, přičemž se zavázal v souvislosti se zápůjčkou uhradit částku 2 554 Kč na úrocích, částku 3 801 Kč za zpracování zápůjčky a částku 10 366 Kč za náklady za hotovostní inkaso splátek, poslední splátku měl žalovaný uhradit dne 21.1.2014. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku celkem 4 678 Kč, po postoupení smlouvy žalovaný ničeho neuhradil. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27.11.2012 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , jejíž součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce, a to na základě zákaznické karty. Z předložené smlouvy o půjčce vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) poskytla žalovanému částku 20 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit dále poplatek ve výši 16 721 Kč skládající se z úroku 2 554 Kč, částky za administrativní činnost ve výši 3 801 Kč a částky za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 366 Kč. Dle smluvních podmínek činí úroková sazba 19,98 % ročně, RPSN je 63,93 %. Celkovou částku ve výši 36 721 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60týdenních splátkách po 613 Kč. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně dne 3.12.2012 částku 3 065 Kč, dne 15.1.2013 částku 1 000 Kč a dne 13.2.2013 částku 613 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy – seznamu postoupených pohledávek, soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena žalobkyni. Postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 29.9.2023 (prokázáno dopisem ze dne 29.9.2023 a podacím lístkem). Dopisem ze dne 30.7.2024 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby nejpozději do 14.08.2024 (prokázáno dopisem ze dne 30.7.2024 a podacím lístkem).6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.7. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.8. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. z.“) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.9. Podle § 457 obč. z. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.10. Podle § 657 obč. z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.11. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce dle § 657 obč. z., na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku celkem ve výši 36 721 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny tvořena úrokem a poplatky ve výši celkem 16 721 Kč. Výši úroků a poplatků považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba 19,98 % sice není vysoká, avšak RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je až 63,93 %.12. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v listopadu roku 2012, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v listopadu roku 2012 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 14,69 % ročně. Je tak zřejmé, že roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě ve výši 63,93 % významně převyšuje tuto úrokovou sazbu, je více než čtyřnásobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok s přihlédnutím k dalším poplatkům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o půjčce z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 39 obč. z.13. Z důvodu neplatnosti smlouvy o půjčce tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované ve výši 20 000 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je neplatná. V dané věci však žalovaný již uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 4 678 Kč, žalobě tak lze vyhovět pouze do výše 15 322 Kč, tj. 20 000 Kč minus 4 678 Kč. Aktivní věcná legitimace žalobkyně v této věci je dána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 o. z. Dále soud žalobu zamítl co do částky 2 130,14 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou, tj. 17 452,14 Kč, a částkou, kterou lze žalobkyni přiznat, tj. 15 322 Kč), včetně kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 34 249,48 Kč a smluvního úroku z částky 17 452,14 Kč ve výši 19,98 % ročně za dobu od 28.9.2023 do zaplacení.14. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 30.7.2024, ve kterém stanovila lhůtu do 14.8.2024. Nejpozději tedy měl žalovaný vydat bezdůvodné obohacení dne 14.8.2024. Jelikož tak neučinil, dostal se následující den, tj. dne 15.8.2024, do prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 517 odst. 2 obč. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a přiznal žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 7,05 % ročně ode dne 15.8.2024 do zaplacení z částky 15 322 Kč. Soud naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo, včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 13 229,96 Kč.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 15 322 Kč a části úroku z prodlení, naopak nebyla úspěšná v rozsahu části jistiny ve výši 2 130,14 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 34 249,48 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 13 229,96 Kč, smluvního úroku a části úroku z prodlení, byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 24 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 76 %. Úspěšnějšímu žalovanému však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.16. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.