22 C 162/2025-106 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 297 533 Kč s příslušenstvím. Dále uvedla, že dne 5. 11. 2024 uzavřela jako věřitelka s žalovaným jako klientem smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále také jen „Smlouva“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím osobní zabezpečené stránky žalovaného v klientské zóně nacházející se na adrese https://razdvapujcka.cz/klientska-zona/ a prostřednictvím emailové komunikace, přičemž žalovaný ji podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno do osobní stránky žalovaného v klientské zóně a na emailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného řádně hradit úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (NRKI) i z jiných dokladů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z uvedených údajů i na základě provedeného scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný má dostatečné volné zdroje ke splácení úvěru a bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalobkyně poté na základě Smlouvy poskytla žalovanému dne 5. 11. 2024 na účet uvedený ve Smlouvě úvěr ve výši 240 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem ve výši nominální sazby 31,02 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 8 784 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosince 2024. Žalovaný neplnil řádně sjednané podmínky a ocitl se v prodlení s úhradou již první splátky úvěru splatné dne 14. 12. 2024, přičemž žalobkyni neuhradil žádnou splátku ani částečně, a proto v souladu se čl. 6.3 Smlouvy došlo automaticky 65 den prodlení s úhradou první splátky, tedy dne 17. 2. 2025, k zesplatnění celého úvěru a žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni dosud nezaplacenou jistinu úvěru ve výši 258 408,48 Kč (tedy dlužnou jistinu ve výši 240 000 Kč a úrok z úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 48 736,57 Kč). Žalobkyně se kromě uvedené částky dále domáhá po žalovaném i zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč s příslušenstvím (tvořené smluvními pokutami ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou 1. a 2. splátky úvěru delší než 30 dnů), nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (náhrada nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou 1. a 2. splátky delší než 15 dnů ve výši 200 Kč za každou splátku), smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 258 408,48 Kč od 19. 2. 2025 k datu vyhotovení žaloby ve výši 37 727,86 Kč, úroku ve výši 31,02 % ročně z původní jistiny ve výši 240 000 Kč od 19. 2. 2025 do 14. 3. 2025 ve výši 4 834,56 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 240 000 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do dob, kdy tento celkový úrok dosáhne od 19. 2. 2025 částky ve výši 505 958 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 259 806 Kč od 19. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaný však dluh žalobkyni dosud neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky.2. Usnesením ze dne 15. 8. 2025, č. j. 22 C 162/2025-44 vyzval soud žalobkyni, aby doplnila na základě jakých konkrétních skutečností s uvedením jejich zdroje a způsobu jejich ověření dospěla před uzavřením Smlouvy k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet a označila důkazy k prokázání uvedených tvrzení. K tomu žalobkyně v podání ze dne 28. 8. 2025 uvedla, že před uzavřením Smlouvy žalobkyně řádně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to na základě informací získaných od žalovaného, přičemž především porovnávala příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů žalovaného a prověřovala i databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného (databází NRKI, SOLUS) i jiné zdroje. Samotné posuzování úvěruschopnosti žalovaného je prováděno konkrétním analytikem žalobkyně. Z výpisů z účtů žalovaného za období 7 - 10/2024 byl potvrzen pravidelný příjem žalovaného i jeho výdaje, které zahrnují životní minimum jednotlivce a povinnou rezervu, zároveň byly ověřeny další doložené parametry jako kontrola zaměstnavatele, bankovního spojení a kontrola identity žalovaného. Dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného z databáze NRKI (proveden skóring žalovaného), SOLUS (v době uzavření Smlouvy nebyl žalovaný nikde s dlužnou částkou po splatnosti). Žalobkyně dále vycházela z prohlášení žalovaného v návrhu Smlouvy, podle kterého nemá splatné dluhy, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba ani si není vědom důvodu, pro který by se tak mohlo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle Smlouvy, dále nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti němu podán insolvenční návrh ani v posledních třech letech nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku, přičemž veškeré tyto informace jsou podle žalovaného pravdivé a úplné. Po zhodnocení uvedených dokumentů a porovnání příjmů a výdajů žalovaného, bylo podle žalobkyně prokázáno, že žalovanému bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu provedeného žalobkyní.3. Žalovaný k žalobě v podání ze dne 24. 11. 2025 uvedl, že žalobou uplatněná nárok uznává pouze z části, v původní výši úvěru bez úroků. Nemá však peníze na splátky, neboť již v době před poskytnutím tohoto úvěru měl již 8 půjček, 4 bankovní a 4 nebankovní, přičemž celková výše půjček byla 2 510 000 Kč, z toho již tehdy měl splaceno 700 000 Kč, měsíční splátky pak činily částku ve výši 43 000 Kč. Přestože jeho čistý měsíční příjem za posledních dvanáct měsíců byl tehdy průměrně 49 500 Kč, po poskytnutí této půjčky jeho splátky činily již 51 500 Kč.4. V závěrečném návrhu žalobkyně uvedla, že navrhuje, aby soud žalobě vyhověl, ale pokud by neměl za prokázané řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně, alternativně navrhuje, aby žalobě vyhověl alespoň co do částky ve výši 240 000 Kč s úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení.5. Žalovaný v závěrečném návrhu zopakoval, že dluh ve výši 240 000 Kč uznává a chce jej žalobkyni zaplatit, ale bude to chvíli trvat, než si vyřídí uvedené půjčky.6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:7. Dne 5. 11. 2024 navrhl žalovaný žalobkyni prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, (Smlouva), na základě které mu žalobkyně poskytne úvěr ve výši 240 000 Kč a žalovaný žalobkyni vrátí tuto částku a zaplatí úrok ve výši 31,02 % ročně (RPSN 35,83 %) ve 48 měsíčních splátkách ve výši 8 784 Kč, splatných vždy do 14. dne měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen (viz návrh Smlouvy). Žalobkyně návrh žalovaného dne 5. 11. 2024 akceptovala (viz oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě ze dne 5. 11. 2024 a shodné skutkové tvrzení účastníků).8. Žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, , jehož majitelem je žalovaný, částku ve výši 240 000 Kč, která byla na jeho účet připsána dne 5. 11. 2024 (viz sdělení , právnická osoba, , Anonymizováno, a. s. ze dne 15. 9. 2025 i shodné skutkové tvrzení účastníků).9. Žalovaný neuhradil žalobkyni žádnou splátku (viz shodné skutkové tvrzení účastníků).10. Žalovaný žalobkyni nic neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 25. 6. 2025 (viz předžalobní upomínka ze dne 25. 6. 2025), která byla žalovanému odeslána téhož dne (viz podací arch ze dne 25. 6. 2025).11. Žalobkyně sice dále tvrdila, že před uzavřením Smlouvy posuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného mimojiné porovnáním příjmů a výdajů žalovaného, soud to však nemá za prokázané. Protože v žalobě absentovala potřebná tvrzení z jakých konkrétních údajů týkajících se poměrů žalovaného (především příjmy a výdaje žalovaného) žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela, soud ji při jednání dne 24. 2. 2026 vyzval podle ust. § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/19863 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“), aby uvedená tvrzení doplnila, žalobkyně tak ale neučinila.12. Soud konstatuje, že v občanském soudním řízení je povinností žalobce tvrdit, a to s náležitou konkrétností, všechny potřebné skutečnosti, které jsou určovány hypotézou právní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků a z nichž pro sebe žalobce vyvozuje příznivé právní důsledky (povinnost tvrzení) a současně je povinen označit důkazy k jejich prokázání (povinnost důkazní). Důsledkem nesplnění uvedených povinností žalobce je v civilním řízení sporném v důsledku projednací zásady, která toto řízení ovládá, nepříznivé rozhodnutí ve věci. Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti,