27 C 220/2020-36 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně podala dne [datum] žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalovaném (původně označeném datem narození [datum]) zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tak, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem (postupitelem) a žalobkyní jako novým věřitelem (postupníkem). Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu smlouvy o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl dne [datum] úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]; alternativně pak žalobkyně navrhla, aby v případě, že neubude soudem uznán nárok na zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru, aby byl nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, na jehož účet č. [bankovní účet] byla žalobkyní dlužná částka převedena. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne [datum], avšak žalovaný dlužnou částku neuhradil. 2. K dotazu soudu na bankovní ústav vedoucí účet [číslo] dotázaná instituce sdělila, že účet náleží osobě [obec] [celé jméno žalovaného], datum narození [datum]. Žalobkyně následně opravila označení data narození žalovaného na [datum]. 3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když žalobce s tímto postupem souhlasil již ve svém žalobním návrhu (č.l. 4 verte) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů pak dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela prostřednictvím distančních prostředků dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen smlouva o úvěru), a to s osobou označenou jako [obec] [celé jméno žalovaného], datum narození [datum]. Dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] (tedy na účet žalovaného) poskytnuta částka 5 000 Kč (Smlouva o úvěru, potvrzení o provedené platbě z účtu žalobkyně, provedená součinnost s [právnická osoba]). Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávky, příloha – seznam postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právním předchůdcem žalobkyně dne [datum] (oznámení z [datum]). Žalovaný byl předžalobně upomenut právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne [datum] k zaplacení dlužné částky celkem 10 816 Kč a nákladů zastoupení (předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně podacího listu). 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o převážné důvodnosti žaloby. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalobkyně se po žalovaném, žalobou ze dne [datum], domáhala zaplacení pohledávky, jejíž vznik (a smluvně-závazkovou povahu) shledávala v úvěrové smlouvě a jejím porušení ze strany žalovaného. Žalovaný nárok nicméně z předložené úvěrové smlouvy nevyplývá, když osoba zde uvedená má jiné datum narození i rodné číslo (resp. ve spojení se jménem jde o datum narození a rodné číslo neexistující osoby). Žalovaný nárok tak nelze založit na předmětné úvěrové smlouvě (ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z.). Tohoto stavu si ostatně žalobkyně byla zřejmě vědoma, když navrhla i alternativní právní posouzení, a to v souladu s ustanoveními o bezdůvodném obohacení osoby, na jejíž účet byly peněžní prostředky poskytnuty. Soud tak dospěl k tomu, že žalobou uplatněný nárok je na místě posoudit dle obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o.z.). I bez alternativního právního zhodnocení v žalobě by nicméně platilo, že právním hodnocením žalobce není soud v řízení vázán, a jsou-li skutková tvrzení (popř. důkazní situace) dostatečná pro řádné posouzení nároku, soud ve věci rozhodne na základě vlastního právního hodnocení. 7. Lze tak shrnout, že původní věřitel ([právnická osoba]) poskytl žalovanému částku 5 000 Kč bez právního důvodu, čímž na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2, § 2993 o.z.). Nárok byl následně postoupen na žalobkyni, která žalovaného vyzvala k plnění, s účinky stanovení splatnosti na den [datum]. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává v souladu s § 1958 odst. 2 o.z.“ bez zbytečného odkladu“ poté, kdy věřitel dlužníka vyzve ke splnění. Dopisem ze dne [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovaného ke splnění ve lhůtě do tří dnů, zásilka byla žalovanému odeslána stejného dne. Soud považuje žalobkyní stanovenou lhůtu za odpovídající plnění„ bez zbytečného odkladu“, den [datum] tak vzal za datum výzvy a den [datum] za den vzniku prodlení (§ 605 o.z.) Pro úplnost soud podotýká, že skutečnost, že žalobkyně vyzývala k úhradě závazků z úvěrové smlouvy a nikoli bezdůvodného obohacení není jakkoli významná za situace, kdy z výzvy je dostatečně určitě možno shledat shodnost skutkové stránky nároku. 8. Jelikož žalovaný na pohledávku včas ničeho neuhradil, dostal se dne [datum] do prodlení a žalobkyni vznikl nárok též na zákonný úrok z prodlení od uvedeného dne (§ 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 9. Soud tak nejprve rozhodl ze shora uvedených důvodů o částečném zamítnutí žaloby v části týkající se žalobkyní požadovaných zákonných úroků z prodlení z částky 5 000 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 8,05 % ročně, když splatnost uvedená ve smlouvě byla v řízení irelevantní (výrok I.). Ve zbytku pak shledal soud žalobní nárok žalobkyně důvodným, jak shora uvedeno, a proto mu vyhověl (výrok II.). 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1, 3 o.s.ř., kdy většinově procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť neúspěch žalobkyně spočíval pouze v nepatrné části (části příslušenství žalované částky). Soud tak přiznal žalobkyni náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále jí přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen a.t.) ve výši 726 Kč a dále 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby v celkové výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) a.t.), vše včetně příslušné 21 % DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a jeho předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení žalobkyni částka 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 11. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.