17 C 182/2021-31 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne [datum] tvrdila, že její právní předchůdkyně (spol. [právnická osoba]) uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru, přičemž na základě této smlouvy byla žalovanému téhož dne poskytla zápůjčku ve výši 3 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný měl úvěr splatit nejpozději do [datum], a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč. Nedílnou součástí byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil s všeobecnými obchodními podmínkami a uvedl, že s nimi souhlasí. Žalovaný úvěr ve stanovené době nesplatil a dostal se do prodlení. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivním. 3. K jednání soudu se žalovaný, ač řádně předvolán, nedostavil bez jakékoliv omluvy. Žalovaná a její zástupce se z jednání soudu omluvily. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení (§ 101 odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). 4. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) proběhlo jednání, jehož výsledkem bylo sepsání listiny označené prohlášení [číslo] přičemž tato byla oběma stranami podepsána dne [datum]. V této listině bylo obsaženo ujednání účastníků o povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému prostřednictvím účtu č. [bankovní účet] úvěr ve výši 3 000 Kč. Tento úvěr se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úroky ve výši 401,50 % ročně, jakož i poplatek ve výši 990 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému sjednaným způsobem ve výši 3 000 Kč poskytnuty dne [datum]. Žalovaný nezaplatil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno. Až doposud zjištěný skutkový stav zdánlivě svědčí nároku žalobkyně, dále však bylo zjištěno, že průměrná výše úrokové sazby pro daný typ úvěru v měsíci červnu roku 2016 činila 11,21 % ročně. Zjištění učiněný v tomto rozsahu pak jsou dostačující k posouzení a rozhodní věci. 5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“), jakož i speciální úpravu zákona o spotřebitelském úvěru (zák.č. 257/2016 Sb., dále jen„ z.s.ú.“). 6. Na základě učiněných skutkových zjištění soud vztah účastníků nejprve posuzoval dle ustanovení smlouvy o smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. OZ). Z takové smlouvy je úvěrující povinen poskytnout na požádání úvěrovanému v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, čemuž souvztažně odpovídá povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 OZ). 7. V dané věci však bylo zjištěno, že ve smlouvě ze dne [datum] byly úroky z úvěru sjednány ve výši 401,50 % ročně, jakož i bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy běžný úrok u bankovních institucí pro domácnosti na spotřebu činil 11,21 % ročně. Účastníky sjednaná výše úroku tedy dosahuje více než desetinásobek (ve skutečnosti 35,81 násobek) průměrné úrokové sazby. 8. K tomuto soud zdůrazňuje závěry konstantní judikatury (usnesení NS ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), tedy že:„ V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. 9. Ve světle citované judikatury soud z úřední povinnosti zkoumal otázku kolize smlouvy účastníků s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace, kdy si účastníci ujednali roční úrokovou sazbu ve výši více než desetinásobně přesahující průměrnou obvyklou výši úroku v době uzavření smlouvy, dospěl soud k závěru, že se takové ujednání příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolutně neplatné (§ 580 OZ). S ohledem na skutečnost, že dané ujednání je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, přičemž toto ani nelze od smlouvy oddělit, soud shledává celou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou. V této souvislosti se soud zcela ztotožňuje se závěry vyjádřenými Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne 24.9.2019, č.j. 22 Co 197/2019 - 99, tedy že s ohledem na podnikatelský záměr žalobkyně, by žalobkyně smlouvu o úvěru neuzavřela, pokud by byla úročena pouze obvyklou úrokovou sazbou. 10. Uzavírá se tak, že smlouva účastníků je v celém rozsahu absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 OZ ve spojení s § 576 a 577 OZ). 11. Na základě takto učiněných závěrů soud nárok žalobkyně dále posuzoval dle úpravy dopadající na bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. OZ). Bylo pak shledáno, že žalovaný bez právního důvodu (z neplatné smlouvy) získal na úkor právní předchůdkyně žalobkyně majetkový prospěch (jistinu 3 000 Kč), pročež je povinen toto obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, 2 OZ). Se splněním povinnosti v uvedeném rozsahu se žalovaný ocitl v prodlení (§ 1968 OZ“), pročež žalobkyni za dobu prodlení vzniklo právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 12. Aktivní legitimace žalobkyně je pak založena smlouvou o postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. OZ), když o postoupení byl žalovaný vyrozuměn (§ 1882 odst. 1 OZ). 13. S ohledem na vše shora uvedené bylo žalobě částečně (tj. pokud jde o nárok žalobce na zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím) vyhověno (výrok ad I.). Ve zbývající části (tj. pokud jde o nárok na zaplacení částky 990 Kč s příslušenstvím) byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná (výrok ad II.) 14. Na náhradě nákladů řízení soud uložil (výrok ad II.) žalovanému zaplatit žalobkyni 736,53 Kč, neboť žalobkyně měla ve věci úplný v rozsahu 76,92 % (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Výše této náhrady nákladů řízení je za situace, kdy advokát ve věci plně úspěšného účastníka za řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, vykonal tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a podání návrhu na zahájení řízení dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a odst. 2 písm. h/ vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), dána odměnou tohoto advokáta ve výši 500 Kč, tj. 2* 200 Kč a 1* 100 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 1 odst. 2 věta prvá. § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 2 vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), a náhradou jeho hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. 100 Kč za každý z uvedených úkonů úkony právní služby (§ 2 odst. 1 a 14b odst. 5 písm. a/ vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), jakož i 21 % DPH z jeho odměny a náhrad ve výši 168 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Výše náhrady nákladů řízení je dále dána soudním poplatkem 400 Kč (§ 4 odst. 1 zák.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a položka 2 odst. 1 písm. b/ Sazebníku). Na nákladech ve výši celkem 1 368 Kč pak žalovaný je povinen zaplatit 53,84 % (76,92 % - 23,08 %), tedy výše uvedených 736,53 Kč. 15. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) (místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného účastníka (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).