15 C 268/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 9

Vzhledem k tomu, že soud rozhodl rozsudkem pro uznání, v souladu s § 157 odst. 3 o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád) uvádí v odůvodnění tohoto rozsudku pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání. Žalobkyně se ve výše nadepsané věci domáhala na žalované zaplacení částky 50 146,56 Kč s příslušenstvím. V žalobě žalobkyně uvedla, že s žalovanou vstoupila do smluvního vztahu, kdy žalobkyně jakožto zasílatel navázala smluvenou spolupráci s žalovanou jakožto příkazcem, přičemž předmětem sjednané spolupráce bylo plnění dílčích zasílatelských smluv, na základě kterých byla žalobkyně vázána pro žalovanou obstarat přepravu blíže specifikovaných zásilek na žalovanou určené místo a žalovaná se naopak zavázala za obstarání přepravy zásilek zaplatit žalobkyni stanovenou úplatu. Výše úplaty byla stanovena v souladu s čl. 9 Všeobecných obchodních podmínek zasílatele„ Vnitrostátní přeprava“ a čl. 7„ Mezinárodní přeprava“ dle aktuálního ceníku zasílatele a to s ohledem na typ sjednané služby, místo doručení a celkovou hmotnost zásilky. Navázaná spolupráce mezi žalobkyní a žalovanou probíhala řádně, avšak v polovině roku 2021 žalovaná za provedenou přepravu nezaplatila a ocitla se v prodlení s částkou 50 146,56 Kč. Dlužná částka se stává z neuhrazených faktur za přepravu, kterou pro žalovanou žalobkyně provedla. Konkrétně se jedná o fakturu [číslo] na částku 17 068,43 Kč, vyfakturovanou dne [datum] a splatnou dne [datum], fakturu [číslo] na částku 14 314,31 Kč, vyfakturovanou dne [datum] a splatnou dne [datum], fakturu [číslo] na částku 8 827,13 Kč, vyfakturovanou dne [datum] a splatnou dne [datum], fakturu [číslo] na částku 11 612,47 Kč, vyfakturovanou dne [datum] a splatnou dne [datum] a fakturu [číslo] na částku 11 386,58 Kč, vyfakturovanou dne [datum] a splatnou dne [datum]. Žalovaná uhradila dne [datum] na fakturu [číslo] částku 13 062,36 Kč, dluh na předmětné faktuře dále činil částku 4 006,07 Kč (žalobkyně v tomto konkrétním případě požaduje po žalované pouze dlužnou částku 4 006,07 Kč a úrok z prodlení z této dlužné částky od [datum], žalobkyně tak úrok z prodlení z částky 13 062,36 Kč nepožaduje vůbec) dále žalovaná ničeho více neuhradila a to i přesto, že byla dne [datum] předžalobně upomenuta k úhradě. Usnesením ze dne 29. 7. 2022 č.j. [číslo jednací] byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě 30 dnů vyjádřila k věci samé a současně byla poučena, že nevyjádří-li se bez vážného důvodu ve stanovené lhůtě, nebo v této lhůtě nesdělí vážný důvod, který jí v tom brání, bude soud postupovat v souladu s § 153a odst. 3 o.s.ř., tj. rozhodne rozsudkem pro uznání. Žalované byla shora uvedená výzva doručena do datové schránky tzv. fikcí dne [datum] Lhůta k vyjádření uplynula dnem [datum], přičemž žalovaná zůstala po celou dobu nečinná. Uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok, nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle § 153a o.s.ř. rozhodne rozsudkem pro uznání také tehdy, má-li za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 o.s.ř.). Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 153a odst. 2 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaná ve stanovené 30 denní lhůtě k věci samé nevyjádřila, nastala s ohledem na shora citované zákonné ustanovení fikce uznání a soud rozhodl rozsudkem pro uznání, aniž by jednání nařizoval (§ 153a odst. 4 o.s.ř.). Pro úplnost soud uvádí, že nástup fikce uznání je svým účelem vyhrazen pro případy, kdy je žalovaný buď zcela pasivní a na kvalifikovanou výzvu soudu se nevyjádří vůbec, anebo je aktivní jen minimálně a přistoupí toliko k vyjádření pouhého nesouhlasu se žalobou, bez jakéhokoli bližšího odůvodnění svého postoje, tudíž v obou případech je zřejmé, že žalovaný nemá zájem (zřetelně jej nevyjádří) aktivně se podílet na včasném projednání věci a vyřešení sporu (nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp.zn. I. ÚS 1024/15). V daném případě se právní posouzení soudu omezuje pouze na to, zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír ve smyslu § 99 o.s.ř. Vydání rozsudku pro uznání nepředchází žádné dokazování. Jsou-li splněny všechny zákonné podmínky fikce, že žalovaná nárok, který je proti ní žalobou uplatňován (§114b odst. 5 o.s.ř.), uznává, je soud povinen rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu, podle této zákonné fikce uznání, která je vlastně sankcí za nečinnost žalované. Činí tak bez ohledu na to, zda žalobní tvrzení jsou podložena důkazy a zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku. V projednávané věci byla mezi stranami uzavřena zasílatelská smlouva ve smyslu § 2471 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na základě které žalobkyni vznikl nárok na zaplacení ceny za poskytnuté služby, jakož i nárok na zaplacení smluvní pokuty za porušení smluvních povinností ze strany žalované (§ 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb.). Soud tak uzavřel, že se nejedná o věc, jejíž povaha by vylučovala schválení smíru (§ 99 odst. 1 o.s.ř.) a rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Žalobkyni přiznal i příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení ve smyslu § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále soud žalobkyni přiznal náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, neboť se jedná o právní vztah mezi podnikateli. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 508 Kč. Dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 7 bod 5 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 11 399 Kč a dále 3 paušální částky náhrady po 300 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 1 089 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepsání žaloby podle § 13 odst. 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše vč. příslušné 21 % DPH. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 14 996 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.