17 C 160/2022-32 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne [datum] tvrdila, že její právní předchůdkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], na jejímž základě byl poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, za který se žalovaná zavázala uhradit částku celkem 8 000 Kč s příslušenstvím do [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], kdy po úhradě verifikační platby učiněné žalovanou v rozmezí 0,01 – 1 Kč byla na účet žalované převedena částka 8 000 Kč. Před poskytnutím úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalované, nahlížením do veřejných i neveřejných registrů, na základě údajů poskytnutých žalovanou. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas a vznikla jí tak povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně po žalované požadovala úhradu částky 3 573 Kč jako dlužné jistiny, úroku z prodlení z dlužné jistiny od [datum], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 146,98 Kč za dobu od [datum] do [datum] a náklady spojené s uplatněním pohledávky 473 Kč za dvě osobní návštěvy žalované v místě jejího bydliště a za zaslanou výzvu. Doklady o prověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně nedisponovala. 2. K podání žalobkyně ze dne [datum] bylo řízení usnesením zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2022, č. j. 17 C 160/2022 - 29, zastaveno co do smluvní pokuty v částce 650 Kč a do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč (§ 96 o. s. ř.). Usnesení nabylo právní moci dne [datum] a předmětem řízení tak zůstala částka 3 573 Kč s příslušenstvím. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 4. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky k projednání věci samé bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.). 5. Po skutkové stránce soud zjistil, že dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalované úvěr ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku 8 000 Kč se žalovaná zavázala uhradit dne [datum] (smlouva o úvěru ze dne [datum], obchodní podmínky právní předchůdkyně). Úvěr byl žalované poskytnut poté, co zaplatila verifikační poplatek 0,1 Kč, ve výši 8 000 Kč (výpisy z bankovního právní předchůdkyně žalobkyně). Již dopisem dne [datum] byla žalovaná upomenuta o úhradu částky 8 154 Kč. Opětovně byla žalovaná o úhradu upomenuta dopisem ze dne [datum] a ze dne [datum] (výzvy k úhradě ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]). Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum]), o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum] (oznámení o postoupení pohledávky). Dopisem žalobkyně ze dne [datum] byla žalovaná opětovně informována o postoupení pohledávek (dopis ze dne [datum], podací arch ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] byla žalobkyně informována o tom, že pohledávka bude dána k vymáhání advokátní kanceláři (dopis ze dne [datum]). Žalobkyně žalované zaslala dopis s výzvou k úhradě a ve dnech [datum] v čase od 9:00 hodin do 9:08 hodin a [datum] v čase od 12:12 hodin do 12:13 žalovanou navštívil na její kontaktní adrese pověřený pracovník žalobkyně (výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, interní GPS kontrola žalobkyně). K úhradě byla žalovaná vyzvána dopisem zástupcem žalobkyně ze dne [datum] (dopis ze dne [datum], podací arch ze dne [datum]). 6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“). Soud se nejprve zabýval tím, jak věřitel posuzoval schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost [anonymizováno] splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění k 6. 4. 2021, ve spojení s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, pak platí, že bude-li spotřebitelský úvěr poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva absolutně neplatná. 7. Žalobkyně k doložení toho, jak byla posouzena schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru reagovala tak, že uvedla, že nedisponuje žádnými informacemi o tom, jakým způsobem její právní předchůdkyně, ověřovala úvěruschopnost žalované a nemá zároveň k dispozici příslušné podklady. 8. Vzhledem k těmto skutečnostem dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péči a v daném případě tak nedostála své povinnosti stanovené jí zákonem a při poskytnutí úvěru s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost, je smlouva, kterou byl sjednán spotřebitelský úvěr, ze zákona ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2015 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na výše uvedené, tedy že smlouva o úvěru je neplatná, jsou si účastníci povinni vrátit plnění z této neplatné smlouvy (§ 2993 zák. č. 89/2012 Sb.), soud tedy rozhodl tak, jak je ve výroku ad. I. tohoto rozsudku uvedeno a uložil žalovanému povinnost žalobkyni zaplatit částku 3 573 Kč, představují dosud žalovanou nevrácenou část právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuté částky. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného a strana, jež plnila, tedy žalobkyně, která žalované úvěr do výše 8 000 Kč poskytla, má právo na vrácení toho, co plnila, v dosud nevrácené výši. Se splněním uvedené povinnosti se žalovaná dnem následujícím po dni splatnosti ocitla v prodlení (§ 1968 OZ“), pročež žalobkyni tak za dobu prodlení vzniklo právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Aktivní legitimace žalobkyně je dána ust. § 1879 a 1880 zák. č. 89/2012 Sb. 9. Ohledně požadované částky 473 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, soud uzavřel, že žaloba není v této části důvodná. Žalovaná byla opakovaně upomínána o vrácení dosud nevrácené části poskytnuté částky, a to jak právní předchůdkyní žalobkyně (dopisy ze dne ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]), tak žalobkyní (dopis ze dne [datum] a [datum]). Jestliže žalovaná na tyto výzvy nijak nereagovala, byly jakékoli výzvy či dokonce osobní návštěvy bezpředmětné, když bylo zcela zřejmé, že žalovaná částku 3 573 Kč nevrátí. Úkony, za něž žalobkyně požadovala úhradu, tak zcela bezdůvodně sloužily k umělému navýšení částky, které se žalobkyně po žalované domáhala. Soud proto tyto náklady žalobkyni nepřiznal a žalobu v této části zamítl. 10. Na náhradě nákladů řízení soud uložil (výrok ad II.) žalovanému zaplatit žalobkyni 946,70 Kč, neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Při stanovení úspěchu a neúspěchu ve věci soud vycházel z toho, že předmětem řízení byla zpočátku částka 4 223,29 Kč s příslušenstvím, přičemž následně žalobkyně žalobu vzala zpět o částku 650,29 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná ve výši 84,6 %, neúspěšná ve výši 15,4 %, když to byla žalobkyně, která zavinila, že řízení muselo být v částce 650,29 Kč za