33 C 123/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 9

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobou ze dne16 (číslo) se žalobce domáhal po žalované zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení žalobce jde o nárok z titulu odpovědnosti za vady a odpovědnosti za škodu. Podle § 153a odst. 1 věty první o.s.ř. soud rozhodne rozsudkem pro uznání tehdy, pokud žalovaný uzná v průběhu soudního řízení nárok, který je proti němu žalobou uplatňován. Podle § 153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.). Podle § 153a odst. 3 o.s.ř. soud rozhodne rozsudkem pro uznání také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 o.s.ř.). Podle § 114b odst. 1 o.s.ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) o.s.ř. nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.), a ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř. Podle § 114b odst. 2 o.s.ř. k podání vyjádření podle § 114b odst. 1 o.s.ř. předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Podle ustanovení § 114b odst. 5 o.s.ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu dle ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř. včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku musí být poučen. Usnesením ze dne (datum rozhodnutí), č.j. (číslo jednací), soud žalovanou v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovanou uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. Dne (datum) bylo shora uvedené usnesení doručeno žalované do vlastních rukou a lhůta k podání kvalifikovaného vyjádření žalované tak uplynula dnem (datum). Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním doručeným soudu dne (datum). Soud má za to, že žalovaná se kvalifikovaně ve lhůtě stanovené soudem k žalobě nevyjádřila, neboť pozdní vyjádření není způsobilé odvrátit účinky fikce uznání nároku, když fikce uznání je spojena nejen se situací, kdy se žalovaný nevyjádří vůbec, ale rovněž se situací, kdy se žalovaný nevyjádří včas a nesdělí jaký vážný důvod mu v tom brání, a takto je nutno nahlížet i na daný případ. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř.. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § (číslo) odst. 1 a § 1925 zák. 89/ 21012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce (částka) Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce (částka) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši (částka) sestávající z částky (částka) za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po (částka) dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky (částka) ve výši (částka).