67 C 17/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 99 220 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentoval tím, že si u žalované v roce 2019 objednal zhotovení skleněné sochy s názvem [anonymizováno], přičemž na základě faktury [číslo] ze dne [datum] uhradil žalované dne [datum] zálohu ve výši 99 220 Kč. Ve smlouvě se žalovaná coby zhotovitel zavázala dílo dokončit a žalobci předat nejpozději do čtyř měsíců ode dne úhrady zálohy, přičemž do dnešního dne k předání sochy žalobci nedošlo. Žalovaná žalobci zálohu ve výši 99 220 Kč nevrátila, přestože byla předžalobně upomenuta, a to dopisem ze dne [datum]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), když účastníci řízení se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná dne [datum] vystavila žalobci fakturu znějící na částku 99 220 Kč, jejím předmětem byla záloha na tavenou plastiku (3 ks koule„ ledovec“). Faktura byla splatná dne [datum] (faktura [číslo] ze dne [datum], cenová nabídka žalované učiněná žalobci dne [datum]). Žalobce zálohovou fakturu uhradil dne [datum] převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] (oznámení o provedení příkazu z [právnická osoba]). Právní zástupkyně žalobce žalovanou opakovaně vyzývala k předání hotového díla či k vrácení zálohy ve výši 99 220 Kč, a to dopisem ze dne [datum] a [datum] (výzva ze dne [datum] vč. doručenky, výzva ze dne [datum] vč. doručenky). Na základě citovaných listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba o zaplacení částky 99 220 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o dílo (§ 2586 zák. č. 89/2012 Sb.), na základě které se žalovaná zavázala pro žalobce vyrobit skleněnou sochu a žalobce se zavázal zaplatit sjednanou cenu. Žalobce žalované uhradil zálohu ve smyslu § 2610 o.z.. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že žalobci dílo řádně a včas předala. Žalovaná v řízení rovněž nerozporovala, že by jí záloha nebyla poskytnuta. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když nárok žalobce se opírá o § 2991 a násl. o.z. a s ohledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalované rovněž uložena povinnost k zaplacení příslušenství pohledávky. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšnému žalobci v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 969 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobce advokátem podle § 7 bod 5 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 18 513 Kč a 3 paušální částky náhrady po 300 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 1 089 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepsání žaloby podle § 13 odst. 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21 % DPH. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 23 571 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobce. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.