67 C 75/2021-214 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zastavil řízení co do částky u žalobce a) ve výši 2.652,40 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím a u žalobce b) co do částky 1.326,10 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím. Dále výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku 59.022,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a žalobci b) částku 29.511,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Výrokem III. a IV. pak rozhodl o povinnosti žalované a vedlejšího účastníka na její straně společně a nerozdílně zaplatit náklady řízení žalobce a) ve výši 58.115,50 Kč a žalobci b) ve výši 40.691,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právního zástupce. 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobci domáhali zaplacení částky v souhrnné výši 95.512 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku parc. [číslo] (zahrada) o výměře 360 m2, zapsaného na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy], k. ú. [část obce], obec Praha, bez právního důvodu za období od [datum] do [datum]. Předmětný pozemek žalobci nabyli do spoluvlastnictví v rámci restituce. Spoluvlastnický podíl žalobce a) činí id. 2/3 (požaduje zaplacení 61.675 Kč s příslušenstvím) a žalobce b) id. 1/3 (požaduje zaplacení 30.837 Kč s příslušenstvím). Žalobci argumentovali tím, že předmětný pozemek je užíván městskou částí [obec a číslo] jako místní komunikace III. třídy, aniž by však k tomuto užívání [název vedlejší účastnice] disponovala jakýmkoliv právním titulem či smluvním ujednáním se žalobci. Původně žaloba směřovala proti městské části [obec a číslo] (současný vedlejší účastník), následně však bylo v řízení rozhodnuto o záměně původní žalované za hlavní město Praha (současná žalovaná), které je vlastníkem předmětné místní komunikace. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí s tím, že není ve věci pasivně legitimována. Argumentovala tím, že předmětný pozemek žalobců se nachází na území vedlejšího účastníka, a proto by v této věci měla být pasivně legitimovanou právě [název vedlejší účastnice]. Dále žalovaná zpochybnila, že by komunikace byla umístěna na celém pozemku žalobců a že by celý jejich pozemek byl jako komunikace pro veřejnost užíván (část pozemku žalobců o výměře 14 m2 slouží jako přístup k nemovitosti stojící na vedlejším pozemku a tato část nemůže být a ani není užívána jako komunikace, naopak je užívána vlastníkem sousedního rodinného domu jako předzahrádka. Zároveň žalovaná vznesla námitku promlčení nároku za období od [datum] do [datum], když k uplatnění nároku vůči ní došlo teprve [datum] (návrh na záměnu účastníků). Závěrem pak namítala nesprávnost požadavku žalobců na zákonné úroky z prodlení od data [datum] z důvodu absence předžalobní výzvy; o požadavku žalobců na vydání bezdůvodného obohacení se žalovaná dozvěděla až okamžikem doručení usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které jí bylo společně s žalobou doručeno dne [datum]. 4. Vedlejší účastník s žalobou také nesouhlasil a navrhoval, aby byla zmítnuta. Mimo jiné uváděl, že pozemek žalobců představuje přístupovou cestu k několika dalším nemovitostem odlišných vlastníků, kdy žalobci s jejich přístupem nemají žádný problém. Veřejná přístupnost nevyvolává na straně žalobců žádnou ekonomickou ztrátu. Žalobci předmětný pozemek získali v roce 1999, kdy v okamžiku nabytí vlastnictví představoval veřejné prostranství, ke kterému se váže obecné užívání. V tomto skutkovém a právním stavu žalobci pozemek nabývali a postrádá logiku, aby samosprávní subjekt měl platit vlastníkovi za užívání nemovitosti, kterou jako veřejný statek užívá blíže neurčený počet osob. 5. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku zjistil následující skutkový stav: Žalobci jsou spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha, [list vlastnictví] o výměře 360 m2; žalobce a) s podílem id. 2/3 a žalobce b) s podílem id. 1/3). Rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy č. j. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] byla do sítě místních komunikací III. třídy zařazena ulice [ulice], která leží na pozemku žalobců parc. [číslo]. Vlastníkem předmětné místní komunikace je hl. m. [obec], ve správě městské části [obec a číslo], údržba na ní je zajišťována prostřednictvím odboru dopravy a ochrany prostředí. Předmětný pozemek žalobců je přístupný každému bez omezení, žádná faktická překážka, například plot, zeď, zátaras či cedule„ Zákaz vstupu“ se u něj nenachází, a to minimálně od roku 2018, kdy byla vedlejším účastníkem odstraněna na hranici předmětného pozemku dopravní značka„ Vjezd zakázán“. Již od doby posunu hlavní vstupní brány (vrat) do bývalého areálu Státního statku hl. m. [obec] v dubnu 2018 došlo k užívání předmětného pozemku žalobců širokou veřejností, tedy neomezeného okruhu osob – cyklistů, běžců a pěších osob. Část pozemku žalobců, která je vymezena geometrickým plánem v rozsahu 14 m2, je užívána jako okrasná zahrada vlastníky přilehlého rodinného domu. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. vzal nalézací soud za prokázanou obvyklou výši nájemného za užívání předmětného pozemku žalobců jako komunikace (za rok 2018 jednotkové nájemné 84,23 Kč m2/rok, celkové nájemné [číslo] Kč/rok; za rok 2019 jednotkové nájemné 86 Kč/m2/rok, celkové nájemné [číslo] Kč/rok; za rok 2020 jednotkové nájemné 86 Kč/m2/rok, celkové nájemné [číslo] Kč/rok. 6. V rámci právního hodnocení nalézací soud předně neshledal důvodnou námitku nedostatku pasivní legitimace žalované, kdy odkázal na judikaturu Ústavního soudu, podle které„ Při posuzování otázky, zda je v řízení o vydání bezdůvodného obohacení pasivně legitimováno hlavní město Praha nebo jeho městská část, je nutno vycházet z toho, k jakému účelu je pozemek využíván. Slouží-li jako místní komunikace III. třídy, je pasivně legitimovaným subjektem hlavní město Praha, které je vlastníkem komunikace“ (viz nález ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 251/16) a následně uzavřel, že v projednávaném případě je žalovaná pasivně legitimována, neboť v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že je vlastníkem předmětné místní komunikace III. třídy. 7. Dále po právní stránce soud prvního stupně hodnotil zjištěný skutkový stav podle § 2991 odst. 1 a § 2999 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že žalované užíváním pozemku žalobců jako veřejného prostranství ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích a § 14b zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, bez právního důvodu (žalovaná bez souhlasu žalobců v rozporu s § 3 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích zřídila na pozemku žalobců od [datum] místní komunikaci III. třídy (vzniklo na úkor žalobců bezdůvodné obohacení, za které jim přísluší náhrada. Při stanovení výše kompenzace za bezdůvodné obohacení v podobě obvyklé výše nájemného v daném čase a místě vycházel prvostupňový soud ze závěrů znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. (účastníci k těmto závěrům neměli žádné výhrady), kdy zohlednil částečnou zastavěnost pozemku, resp. částečné zpětvzetí žaloby žalobců (viz níže) (vycházel z plochy zastavěné komunikací a plochy pomocných silničních pozemků, tedy plochy o rozloze 345 m2. 8. Po zohlednění zastavěnosti pozemku vzali žalobci svůj nárok částečně zpět, a to v rozsahu 15 m2, které představují okrasnou předzahrádku užívanou vlastníky sousedních nemovitostí (podle znaleckého posudku 14 m2) a dále co do souhrnné částky 129,33 Kč, o kterou požadovali více za měsíc leden 2021 s odkazem na znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., kdy na žalobce a) připadá částka 86,22 Kč a na žalobce b) částka 43,11 Kč. Dále žalobci uvedli, že úrok z prodlení požadují až od [datum]. S částečným zpětvzetím vyslovili ostatní účastníci souhlas, proto prvostupňový soud v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I. napadeného rozsudku, uvedený výrok nebyl napaden odvoláním a je v právní moci). 9. Ohledně námitky promlčení nároku za období od [datum] do [datum] nalézací soud uvedl, že ji neshledal důvodnou pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na okolnosti projednávaného případu. Zdůraznil, že žalovaná zařadila ulici [ulice] do sítě místních komunikací III. třídy svévolně, kdy vlastníky předmětného pozemku, na kterém vybudovala místní komunikaci III. třídy (žalobce) o svém rozhodnutí ani nevyrozuměla. Žalobci se až na základě vlastního pátrání dobrali k uvedenému závěru, a to se značným časovým zpožděním. Žalobci tedy byli omezeni ve svém vlastnickém právu nezákonným postupem žalované, která s nimi po dlouhou dobu situaci vůbec neřešila. 10. Prvostupňový soud s ohledem na uvedené skutečnosti řízení částečně zastavil (viz bod 8.) a ve zbývající části žalobě vyhověl. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že právo na jejich plnou náhradu přiznal žalobcům, jejichž procesní neúsp