7 C 92/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 4 590 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná se dne 1. 12. 2004 přihlásila jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence a podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), jí vznikla povinnost platit televizní poplatek. Žalovaná své poplatkové povinnosti nedostála a za období od února 2019 do listopadu 2021 nezaplatila poplatek v měsíční výši 135 Kč. Součet nezaplacených předpisů poplatků tak činil 4 590 Kč. Žalobkyně nárokovala též příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila, byť byla žalobkyní upomenuta. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila, žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastnicemi předložených písemných důkazů. 4. Na základě písemných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná se v prosinci 2004 přihlásila jako poplatník televizního poplatku (zjištěno z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných televizních poplatků v celkové výši 6 750 Kč dopisem ze dne 10. 12. 2021 (zjištěno z předžalobní upomínky včetně obálky s dodejkou). Úrok z prodlení do podání žaloby dosáhl výše 707,73 Kč (zjištěno ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení). 5. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalované vznikla povinnost platit žalobkyni televizní poplatky podle § 2 odst. 2 a § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích ve výši 135 Kč měsíčně podle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích se splatností do 15. dne v měsíci podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. V řízení nebylo ze strany žalované tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by televizní poplatky za předmětné období 34 měsíců zaplatila. Žalobě tedy soud v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni i příslušenství pohledávky, které je s ohledem na prodlení žalované se splacením peněžitého dluhu tvořeno úrokem z prodlení podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na § 153 odst. 2 o. s. ř. soud přiznal úrok z prodlení v jeho kapitalizované výši, jak žalobkyně požadovala. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 590 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 2 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.