9 C 192/2022-40 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 060 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 5. 3. 2022 cestoval [anonymizováno] – linkou [anonymizováno], a dne 6. 3. 2022 [anonymizováno] – linkou [anonymizováno], tj. městskou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní, a uzavřel tak s žalobkyní dvě smlouvy o přepravě osob. Žalovaný neuhradil za provedenou přepravu jízdné a vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobkyni kromě jízdného ve výši 60 Kč (2 * 30 Kč) také přirážky k jízdnému ve výši 3 000 Kč (2 * 1 500 Kč). 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2022, č. j. 9 C 192/2022 - 28, soud ustanovil žalovanému pro toto řízení opatrovníka podle § 29 odst. 3, 4 o.s.ř. 3. Opatrovník se vyjádřil tak, že mu není známo stanovisko žalovaného. Z důkazů vyplývá, že žalovaný podepsal zápisy o provedené přepravní kontrole, kdy neměl uhradit jízdné za přepravy ve dnech 5. 3. 2022 a 6. 3. 2022. S ohledem na výše uvedené tak opatrovník ponechává rozhodnutí na úvaze soudu. 4. Jelikož je žalovaný státním příslušníkem Indické republiky, zabýval se soud otázkou své mezinárodní pravomoci. Jelikož je nárok žalobkyně svou podstatou nárokem na náhradu škody vyplývající z porušení smluvní povinnosti, soud dospěl k závěru, že je mezinárodně příslušným, a to dle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť nároky ze smlouvy měly být splněny na území České republiky, a nejedná se o věci, na které se vztahují ustanovení oddílu 3 až 7 citovaného nařízení. Rozhodné právo bylo určeno v souladu s čl. 5 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, kdy rozhodným právem je právo české. Pro úplnost soud doplňuje, že mezi Českou republikou a Indickou republikou není uzavřena dvoustranná smlouva, jež by otázky mezinárodní pravomoci a rozhodného práva řešila. 5. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně (č. l. 5 p. v. spisu) a opatrovník žalovaného (č. l. 37 spisu) souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 6. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný dne 5. 3. 2022 cestoval [anonymizováno] – linkou [anonymizováno], a dne 6. 3. 2022 [anonymizováno] – linkou [anonymizováno], které provozuje žalobkyně, aniž by uhradil jízdné ve výši 30 Kč za tu kterou přepravu, stanovené smluvními přepravními podmínkami. Žalobkyně ve svých přepravních podmínkách stanovila pro tento případ povinnost uhradit kromě jízdného také přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě jízdného i přirážky k jízdnému při provedené přepravní kontrole. Žalovaný však jízdné ani přirážky k jízdnému neuhradil, a to ani následně, ač byl o zaplacení žalobkyní upomínán (zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 5. 3. 2022 a [číslo] ze dne 6. 3. 2022, smluvní přepravní podmínky [anonymizováno], Tarif [anonymizováno] a předžalobní upomínka). 7. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 8. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o přepravě osob v souladu s ustanovením § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.). Žalovaný porušil svou povinnost uhradit za provedení přeprav jízdné ve výši 60 Kč (2 * 30 Kč). V přepravním řádu vydaném žalobkyní v souladu s ustanovením § 2578 o.z. je pro případ porušení povinnosti uhradit jízdné stanovena povinnost k zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, tj. celkem 3 000 Kč, ani tuto přirážku však žalovaný neuhradil. Soud mu proto uložil povinnost k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Jízdné i přirážka k jízdnému byly splatné v den provedení přepravy, kdy rovněž byla provedena přepravní kontrola. Vzhledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu přiznal soud žalobkyni rovněž úrok z prodlení dle § 1970 o.z., a to ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč, a odměnu advokáta za tři úkony právních služeb po 200 Kč dle ustanovení §14b odst. 1 bod 1 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, předžalobní výzva se skutkovým a právním rozborem, sepis žaloby), náhradou hotových výdajů za tři úkony právních služeb po 100 Kč dle ustanovení §14b odst. 5 advokátního tarifu, DPH ve výši 189 Kč, celkem 2 089 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 10. Povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku v částce 600 Kč byla žalobkyni stanovena podle § 2 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a položky 2 bod 3 Sazebníku soudních poplatků ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a). Elektronický platební rozkaz nebyl ve věci vydán, neboť žalovaný neměl na území ČR povolen žádný druh pobytu. Doplatek soudního poplatku je žalobkyně povinna uhradit na účet Obvodního soudu pro Prahu 9 [číslo] [variabilní symbol]. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.