98 C 192/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne (datum) se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky (částka) a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že na za odebraný plyn vystavil žalovaný žalobci fakturu (číslo) s přeplatkem, který ovšem nezaplatil ač byl upomínán, takže proto podává tuto žalobu. 2. Usnesením ze dne (datum rozhodnutí) č.j. (číslo jednací) zdejší soud žalovanému uložil, aby se ve lhůtě 30ti dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřil a v případě, že nárok žalobou uplatněný zcela neuzná, vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, případně označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Tímto usnesením soud rozhodl v souladu s § 114 b) odst. 1 o.s.ř., žalovaný byl rovněž poučen, že pokud se bez vážného důvodu v uvedené lhůtě nevyjádří, má se za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává. Následně proto soud rozhodne o žalobě rozsudkem pro uznání. Výše uvedené usnesení bylo žalovaného doručeno do datové schránky, avšak do dne uplynutí lhůty se vůbec nevyjádřil. 3. S ohledem na výše uvedené má soud ve smyslu § 114 b) odst. 5 o.s.ř. za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován uznává, a proto v souladu s § 153 a) odst. 3 o.s.ř. rozhodl o žalobě rozsudkem pro uznání, pro jehož vydání nemuselo být ve smyslu § 153 a) odst. 4 o.s.ř., nařízeno jednání. Soud totiž uzavřel, že žalovaný k výzvě soudu dle § 114b o.s.ř. svůj nesouhlas se žalobou nevyjádřil. Tedy ačkoliv výzva byla srozumitelná a jasná, tak žalovaný neprojevil svůj nesouhlas se žalobou, a ani soudu nijak nesignalizoval svůj zájem účastnit se projednání věci a vyřešení sporu bez jakéhokoli záměrného ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu ( (anonymizována dvě slova) (ústavní nález), (ústavní nález)). Soud naproti tomu neshledal, že by narativní část žaloby nedovolila soudu učinit závěr, že z nich vyplývá žalobní nárok ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka)). 4. Ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě, ze kterých soud vyšel jako z prokázaných, vyplývá, že na základě smlouvy o dodávce a odběru plynu byl žalobce povinen platit žalovanému za dodávky plynu, když ten žalobci vyúčtoval přeplatek, který mu ale stále dluží (§ 2079 odst. 1 OZ). Žalobce nežaloval úroky z prodlení (§ 1970 OZ), takže je soud nepřiznal (§ 153 o.s.ř.). Za této situace, a dále protože se nejedná o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír a rozsudkem nedojde ani ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, soud rozhodl tak, jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku. 5. Závěrem soud považuje za nutné uvést, že pokud snad měl žalovaný za to, že se k dané věci vyjádří až po stanovené lhůtě, ačkoliv byl o následku nevyjádření se ve lhůtě stanovené výslovně poučen, tak ani opožděné vyjádření nemohlo shora uvedený následek zvrátit. Fikci uznání nelze odvolat stejně jako uznání nároku učiněné ve smyslu § 153a odst. 1 o.s.ř., nelze opožděně podaným vyjádřením odvrátit fikci uznání nároku, která nastala dle § 114b odst. 5 o.s.ř.. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch. Náleží mu proto jako právním zástupcem nezastoupenému náhrada nákladů řízení za hotové výdaje, což je (částka) (dle § 1 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za sepis žaloby a za výzvu před jejím podáním) a také uhrazený soudní poplatek. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..