14 C 180/2023-36 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 70 492 Kč z titulu užívání bytu v jeho vlastnictví žalovanou. Konkrétně uvedl, že žalovaná částka představuje jednak část nájemného [anonymizováno] zálohu za služby [anonymizována tři slova] [rok] ([anonymizováno] [částka]) [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok] ([anonymizováno] [částka] [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [částka] [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok]), [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [částka]. Dále pak požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 543,74 Kč za pozdní úhradu nájemného za březen 2022. Žalobu odůvodnil tím, že poskytoval žalované nájem bytu [číslo] na adrese [adresa žalované]. Žalovaná je dle nájemní smlouvy (čl. V/6) povinna hradit měsíční nájemné se zálohami na služby nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za které se nájemné platí. Nájem zanikl ke dni [datum], avšak žalovaná pokračovala v užívání bytu i po skončení nájemního vztahu. 2. Žalovaná byla po celou dobu řízení zcela pasivní a nedostavila se ani k ústním jednáním, která soud nařídil jednání na [datum] a [datum], byť byla řádně předvolána, soud proto jednal v její nepřítomnosti postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Při jednání soud provedl dokazování, z něhož zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. 1. Ze smlouvy o nájmu bytu na dobu určitou ([anonymizováno] [spisová značka] [číslo]) [anonymizována dvě slova] [datum] vyplývá, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o nájmu bytu, jejímž předmětem byl byt [číslo], situovaný v 5. podlaží domu [číslo] ulice [ulice], v městské části [obec a číslo], k. ú. [část obce], velikost bytu 2+0, celková podlahová plocha 62,16 m2 (dále jen„ předmětný byt“). Doba nájmu byla sjednána na dva roky. Ve smlouvě bylo dále stanoveno, že konkrétní výše měsíčního nájemného za byt a záloh na služby je uvedena v evidenčním listu nebo jeho změně s tím, že nájemné a zálohy za služby jsou splatné vždy do posledního dne kalendářního měsíce, za který se nájemné platí. Dle čl. V. 1. byla smluvena možnost pravidelného zvyšování nájemného, a to vždy 1x za rok od 1.7. daného kalendářního roku. Pro případ, že nájemce nezaplatí nájemné do jeho splatnosti, strany si ujednaly, že je nájemce povinen zaplatit pronajímateli úrok z prodlení ve výši dvojnásobku úroku z prodlení stanoveného platným právním předpisem (Článek V. bod 7.). 2. Z rozsudku zdejšího soudu [anonymizováno] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], soud zjistil, že žalované byla uložena povinnost vyklidit předmětný byt a předat jej žalobci, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to z důvodu, že nájem předmětného bytu zanikl dne [datum], poté co dal žalobce žalované výpověď z nájmu bytu dopisem ze dne [datum]. Z exekučního návrhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná předmětný byt užívala ještě v prosinci 2022, přestože lhůta k vyklizení stanovená výše uvedeným rozsudkem již uplynula a žalobce žalovanou ke splnění povinností vyzval dopisem ze dne [datum]. 3. Z evidenčního listu pro výpočet nájemného dle obecně platných předpisů platného od [datum] soud zjistil, že výše nájemného byla sjednaná ve výši 4 179 Kč, záloha za služby byla stanovena ve výši 2 931 Kč. Celková výše nájmu a služeb spojených s užíváním bytu tak činila měsíčně částku 7 110 Kč. 4. Z vyúčtování služeb v období od [datum] do [datum] byly žalovaným vyúčtovány jednotlivé položky služeb spojené s užíváním bytu s tím, že nedoplatek na těchto položkách za uvedené období činí 542 Kč (doručení vykázáno dne [datum] dle doručenky, srov. Doručenka označená jako [variabilní symbol]) Z vyúčtování služeb v období od [datum] do [datum] byly žalovaným vyúčtovány jednotlivé položky služeb spojené s užíváním bytu s tím, že nedoplatek na těchto položkách za uvedené období činí 33 560 Kč (doručení vykázáno dne [datum] dle doručenky, srov. Doručenka označená jako Vyúčtování služeb 2022) 5. Z evidence předpisu plateb soud zjistil, že žalovaná z předepsané úhrady za měsíc březen 2022 žalovaná zaplatila částku 2 068 Kč, z předepsaných úhrad za měsíce duben až prosinec 2022 pak žalovaná nezaplatila ničeho a z vyúčtování nedoplatku za služby za rok 2021 žalovaná rovněž neuhradila ničeho. 6. Předloženou upomínkou správce nemovitosti ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalobce žalovanou vyzýval k úhradě dlužné částky ve výši 70 492 Kč představující dluh na předepsaných úhradách (nájemné a související služby) a dluh na vyúčtování služeb za roky 2021. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] (vč. poštovního podacího archu) adresované žalované soud zjistil, že žalovaná byla předžalobně upomenuta ke splnění povinnosti rovněž zástupcem žalobce. 7. Na základě shora provedených důkazů lze učinit závěr o skutkovém stavu věci, a sice, že žalobce pronajal žalované na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] předmětný byt. Nájemní vztah zanikl ke dni [datum], a to z důvodu výpovědi z nájmu ze dne [datum]. Žalovaná žalobcův byt i po skončení nájmu nadále užívala, a to nejméně ke dni [datum] Poslední sjednané nájemné činilo částku 4 179 Kč. Za rok 2021 žalobce vyúčtoval žalované služby spojené s užíváním bytu dle jejich reálné spotřeby a vyúčtování žalované předložil, přičemž výsledkem vyúčtování byl nedoplatek ve výši 542 Kč, žalovaná z této částky ničeho neuhradila. Taktéž za rok 2022 žalobce žalované služby spojené s užíváním bytu dle jejich reálné spotřeby vyúčtoval a vyúčtování s nedoplatkem 33 650 Kč žalované předložil. 8. Na základě závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 68 458,66 Kč, avšak co do částky 2 577,08 Kč a co do nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení ji soud hodnotil jako částečně nedůvodnou, a tedy ji částečně ve výroku II. zamítl. Pro posouzení věci je rozhodná právní úprava obsažená v § 2295 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále pak úprava obsažená v § 2991 a násl. o. z. 9. Podle ustanovení § 2295 o. z., pak platí, že„ pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.“ Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že„ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ 10. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou v existoval nájemní vztah na základě nájemní smlouvy ze dne [datum], který zanikl ke dni [datum], a to z důvodu výpovědi z nájmu ze dne [datum]. Žalovaná byt ve vlastnictví žalobce obývala i po zániku nájemního vtahu, a to ještě nejméně ke dni [datum], kdy byl datován návrh na zahájení exekuce vyklizením bytu na základě pravomocného rozsudku zdejšího soudu o vyklizení bytu č. j. 40 C 91/2022-22 ze dne 4. 7. 2022, a za tyto měsíce žalobce dluh požaduje. Poslední sjednané nájemné činilo částku 4 179 Kč, přičemž toto má soud za prokázané nájemní smlouvou, podle níž se nájemné může měnit k 1. 7. každého roku a z evidenčního listu z [datum], byť byl tedy vystaven k prvnímu dni následujícím po skončení nájmu. Nicméně z těchto důkazů uvedená skutečnost plyne, když se zároveň jedná o částku vyšší než byla stanovena ve smlouvě samotné. Vzhledem k tomu, že počínaje [datum] již žalovaná užívala byt bez právního důvodu, žalobci za toto období náleží náhrada ve výši ujednaného nájemného ve smyslu § 2295 o. z. 11. Soud je přesvědčen, že § [číslo] je nutno vykládat tak, že se musí skutečně jednat o poslední výši nájemného stanovenou v době platnosti nájemní smlouvy. K tomuto závěru jej vede předně lingvistický výklad cit. normy, ale dále též její účel. Ten je třeba, oproti úpravě v obč. zák. vnímat tak, že § [číslo] měl usnadnit postavení pronajímatelů v tom ohledu, že odpadne spor o výši této náhrady, neboť bude pevně navázána na poslední ujednání stran. Pronajímatel měl tak napříště být ušetřen nutnosti prokazovat výši místně obvyklého nájemného. § 2295 o.z. pak zakotvuje nárok pronajímatele svébytné povahy v tom ohledu, že se nejedná o bezdůvodné obohacení, ale o specifický samostatný nárok. 12. Tím je jednak vyvrácen argument žalobce, že by snad soud měl vycházet z místně obvyklého nájemného, které ostatně žalobce ani netvrdil, natož pak prokázal. Stejně tak je mylná argumentace žalobce, že by snad po skončení nájemního vztahu mělo„ přetrvat“ ustanovení o sjednané výši nájemného, a to vč. tzv. inflační doložky, která by pak v průběhu času měla automaticky výši náhrady zvyšovat. Jak bylo řečeno, náhrada ve smyslu § 2295 o.z. je samosta