14 C 42/2021-191 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se společnou žalobou podanou 3.2.2021 domáhaly po žalovaném zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč pro každou z žalobkyň a) a b) a ve výši 250 000 Kč pro každou z žalobkyň c) až e). Své návrhy odůvodnily tím, že žalovaný byl vlastníkem a distributorem koncentrátoru kyslíku ZP třídy IIa, [název], výr. č. [číslo] [číslo] (dále jen„ předmětný přístroj“), který zapůjčil dne [datum] paní [jméno] [příjmení], [datum narození] jako zdravotní pomůcku. Dne [datum] v nočních hodinách došlo v bytě paní [jméno] [příjmení] k požáru, jehož příčinou byla právě vada předmětného přístroje – technická závada ventilátoru pro vnitřní cirkulaci vzduchu. Vzniku požáru bylo dle mínění žalobkyň možno předejít instalací vhodně dimenzované pojistky proti nadproudu, kterou však přístroj instalovánu neměl. Paní [jméno] [příjmení] při požáru ve svém bytě zemřela, a to pouhé 3 dny po zapůjčení přístroje, který jí byl doporučen ke zlepšení jejího zdravotního stavu. Žalovaný podle žalobkyň podcenil možné následky užívání předmětného přístroje, když již v minulosti se vyskytly případy zahoření totožného zařízení. Stejně tak žalovaný, resp. jeho technik provedl instalaci přístroje pomocí prodlužovacího kabelu, přestože to odporuje pokynům výrobce; nicméně žalobkyně uvedly, že toto nebylo zjištěno jako příčina požáru. Žalobkyně jsou přesvědčeny, že žalovaný je odpovědný za nemajetkovou újmu, která jim vznikla v důsledku ztráty jim blízké osoby (matky a babičky), k níž měly velmi blízký vztah, a ztráta je citelně zasáhla. Žalobkyně a) uvedla, že v důsledku této traumatizující události byla dlouhodobě v pracovní neschopnosti, která posléze vyústila až v přiznání invalidního důchodu pro nemoc psychiatrického charakteru. Žalobkyně a) a žalobkyně b) byly společně přítomny v místě požáru bezprostředně po jeho uhašení, kam byly přivolány policií, a viděly svou zemřelou matku přímo na místě, kde tragicky zahynula. Obě žalobkyně svou matku často navštěvovaly a v nemoci o ni pečovaly. Žalobkyně c), která byla vnučkou poškozené [jméno] [příjmení], spolu s poškozenou žila v jejím bytě a byla jí denně k dispozici a nápomocná, byly si spolu velmi blízké. Žalobkyně c) po této události trpěla psychickými problémy a nadměrným užívání alkoholu, přičemž z těchto důvodů byla opakovaně hospitalizována, a dosud není její zdravotní stav uspokojivě kompenzován. Žalobkyně d) a e), nezletilé vnučky poškozené, měly s babičkou též blízký vztah stejně jako celá rodina, nicméně s ohledem na jejich věk se je jejich matka (žalobkyně a/) snažila od celé události co nejvíce ochránit. Nicméně obě žalobkyně byly o situaci informovány a zúčastnily se pohřbu zemřelé babičky, jejíž ztrátu dodnes pociťují. 2. Pro úplnost soud dodává, že původně žaloba směřovala ještě proti dalšímu žalovanému, a to [právnická osoba], [IČO]. Vůči němu bylo řízení zastaveno výrokem I. rozsudku z 9.6.2022, č.j. 14 C 42/2021 – 127 v důsledku zpětvzetí žaloby. 3. Žalovaný důvodnost žaloby odmítl. Předně uvedl, že není výrobcem ani dovozcem předmětného přístroje. Přístroj zakoupil od renomovaného výrobce zdravotních prostředků [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], Německo, který do EU dovezl výrobek vyrobený v USA [právnickou osobou] [anonymizována dvě slova], USA. Žalovaný tedy žádným způsobem neodpovídá žalobkyním za škodu způsobenou vadou výrobku ve smyslu § 2939 o.z. Žalovaný, pro případ že by soud dospěl k závěru, že je osobou odpovědnou za škodu, namítl promlčení nároku ve smyslu § 637 o.z., neboť uplynula doba 10 let od uvedení předmětného výrobku na trh; uvedl, že předmětný přístroj byl dovezen do EU [právnickou osobou] [anonymizována dvě slova], Německo a žalovaný jej od dovozce zakoupil dne 17.1.2011, kdy byl též přístroj předán k přepravě žalovanému. Konečně pak žalovaný uvedl, že žádným způsobem nezanedbal údržbu přístroje a bezpečnostní kontroly prováděl v souladu s plánem a pokyny výrobce. Navrhl soudu, aby žalobu vůči němu zamítl. 4. Vedlejší účastník řízení na straně žalovaného se plně ztotožnil s jeho procesním postojem i obranou a též navrhl žalobu zamítnout. 5. Zdejší soud o žalobě rozhodl rozsudkem z 9.6.2022, č.j. 14 C 42/2021 – 127, kterým žalobu žalobkyň v celém rozsahu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve svém rozhodnutí vyšel z výkladu § 2939 a násl. o.z. a dospěl k závěru, že žalovaný není odpovědný za škodu způsobenou vadou výrobku. 6. K odvolání žalobkyň Městský soud v Praze usnesením z 9.11.2022, č.j. 21 Co 288/2022 – 152 napadený rozsudek zrušil a vrátil věc zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry zdejšího soudu stran odpovědnosti žalovaného za vadu výrobku ve smyslu § 2939 o.z. (srov. body 17 – 22 cit. usnesení). Zároveň však odvolací soud dospěl k závěru, že základ nároku žalobkyň vůči žalovanému je dán z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou věcí, kterou žalovaný použil k plnění svého závazku vůči poškozené (§ 2936 o.z.). Konkrétně odvolací soud uvedl: „ (…) v řízení bylo prokázáno, že k zahoření přístroje - koncentrátoru kyslíku došlo v důsledku jeho závady, a to na ventilátoru pro vnitřní cirkulaci vzduchu v přístroji. Podle závěrů policejního vyšetřování bylo potvrzeno zahoření předmětného přístroje z důvodu jeho vnitřní závady vzniklé pouze během jeho chodu. Předmětný přístroj tedy byl vadný ve výše uvedeném smyslu, neboť došlo k jeho poruše s následkem vzniku požáru a úmrtí poškozené.“ (bod 29 cit. usn.)„ Zcela zásadním faktem totiž je, že předmětný přístroj – koncentrátor kyslíku použitý při plnění závazku byl vadný. (bod 32 cit. usn.) Odvolací soud proto uzavírá, že 1. žalovaná odpovídá za škodu podle výše citovaného § 2936 o. z., neboť v rámci své povinnosti plnit podle smlouvy o výpůjčce použila k plnění vadnou věc.“ (bod 33 cit. usn.) Odvolací soud pak uzavřel:„ Soud prvního stupně bude v dalším řízení vycházet ze závazného právního názoru odvolacího soudu, že 1. žalovaná odpovídá za škodu podle § 2936 o. z., přičemž odvolací soud zdůrazňuje, že odpovědnost podle tohoto ustanovení je odpovědností objektivní, bez ohledu na zavinění a bez možnosti liberace.“ (bod 39 cit. usn.)„ Soud prvního stupně bude dále vycházet z toho, že došlo ke vzniku škody (k úmrtí paní [příjmení], která byla příbuznou všech žalobkyň) a že škoda je v příčinné souvislosti s vadou věci (k úmrtí došlo v důsledku požáru způsobeného vadou předmětného přístroje - viz výše).“ (bod 40 cit. usn.) Zdejšímu soudu pak uložil, aby se v dalším řízení„ zabýval výší škody ve vztahu ke každé z žalobkyň za podmínek § 2959 o. z.“ (bod 41 cit. usn.). 7. V reakci na právní závěry odvolacího soudu žalovaný doplnil svou argumentaci tak, že odmítl, že by žalobkyním odpovídal za způsobenou újmu i ve smyslu § 2936 o.z. Předně uvedl, že mezi ním a paní [příjmení] neexistoval závazkový vztah. Poškozené byl přístroj poskytnut na základě poukazu na léčebnou pomůcku vystaveného lékařem poškozené pro zdravotní pojišťovnu poškozené. Pojišťovna pak uzavřela s žalovaným nájemní smlouvu, na jejímž základě dal žalovaný přístroj do nájmu pojišťovně, která mu za to platila nájemné. Smlouva o výpůjčce z 8.2.2018 byla sice uzavřena žalovaným s poškozenou, ale žalovaný vystupoval na účet zdravotní pojišťovny, která jeho prostřednictvím plnila svůj závazek vůči poškozené. Dále pak žalovaný namítl, že přístroj nezahořel v důsledku vady, jak předpokládá § 2936 o.z.; jiskra, která vedla k zahoření přístroje, vznikla v důsledku nadproudu v elektrickém vedení (tj. uvolněnou přírodní silou); k požáru by bývalo nedošlo, pokud by přístroj, případně zásuvka poškozené byly vybaveny příslušnou pojistkou. Skutečnost, že přístroj pojistku neměl, nelze považovat za jeho vadu, nýbrž jeho charakterovou vlastnost. Konečně žalovaný argumentoval smyslem a výkladem směrnice Rady 85/374 EHS, která je vystavěna na principu tzv. maximální harmonizace a nepřipouští rozšiřování odpovědných subjektů nad rámec stanovený směrnicí, k čemuž však vede výklad přijatý odvolacím soudem. Žalovaný soudu navrhl, aby řízení přerušil a obrátil se na Soudní dvůr EU s předběžnou otázkou, zda je přijatý výklad v souladu s právem EU. 8. Vedlejší účastník řízen na straně žalovaného se připojil též k doplňujícímu stanovisku žalovaného a taktéž navrhl žalobu zamítnout. 9. Při jednání konaném 5.4.2023 soud zamítl návrh na přerušení řízení ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že odvolací soud jednoznačně vyložil, že (řádně) zjištěný skutkový stav třeba posuzovat tak, že mezi žalovaným a paní [příjmení] byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byla paní [příjmení] poskytnuta služba, k jejímuž poskytování byla použita vadná věc. Tedy, že je naplněna hypotéza normy § 2936 o.z. Tento výklad byl přijat při plném vědomí správnosti závěrů zdejšího soudu ve vztahu k úpravě odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku a zejm. unijním rozměrem této právní úpravy. Městský soud v Praze si tak byl i vědom judikatury Soudního dvora EU zapovídaj