19 C 261/2023-26 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 10 683,31 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a kapitalizovaného úroku a částku 10 000 Kč jako smluvní pokutu s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova], [číslo]. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnou žalované neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč za podmínek stanovených ve smlouvě. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalobkyně splnila svou povinnost prověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet a sjednanou částku 20 000 Kč převedla na účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalované vznikla přijetím finanční částky a uzavřením smlouvy povinnost spotřebitelský úvěr splatit v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 2 994 Kč počínaje dnem [datum]. Žalovaná řádně neuhradila ničeho a dnem [datum] se dostala do prodlení s úhradou splátek. Platby, které žalovaná zaplatila v období od [datum] do [datum] byly započteny na úhradu přirostlého úroku, úhradu smluvní pokuty, úhradu za odeslanou upomínku a částečnou úhradu jistiny. Vzhledem k tomu, že žalovaná přes upomínku své povinnosti neplnila, došlo dne [datum] k zesplatnění úvěru a žalované vznikla povinnost celou nesplacenou jistinu ve výši 18 938,31 Kč, uhradit včetně příslušenství a smluvní pokuty. Po datu zesplatnění úvěru žalovaná rovněž učinila další platby, které byly započteny na úhradu přirostlého úroku, na úhradu smluvní pokuty a úhradu odeslaných upomínek. I když žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, žalovaná dlužnou částku nevyrovnala. 2. Žalovaná zůstala ve věci zcela nečinná. Obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání. 3. Z tvrzení žalobkyně a listin předložených k důkazu žalobkyní soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 161 % ročně na dobu 18ti měsíců. Celková výše spotřebitelského úvěru byla stanovena na částku 53 892 Kč jako součet jistiny poskytnutého úvěru a celkových nákladů úvěru, které tvoří smluvní úrok a poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit do 18 ti měsíců při měsíční splátce 2 994 Kč. První splátka měla být zaplacena [datum]. Dle čl. VI. odst. 1 smluvních podmínek bylo sjednáno, že v případě prodlení s jednotlivými splátkami poskytne věřitel lhůtu k úhradě alespoň v trvání 30 dnů a nebude-li v této dodatečné lhůtě splátka zaplacena, bude úvěr zesplatněn. Podle čl. VI odst. 3 a) smluvních podmínek bylo mezi stranami ujednáno pro případ prodlení s úhradou pravidelné měsíční splátky oprávnění věřitele požadovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč. A v případě, že dlužné částky nebudou uhrazeny ani v dodatečné lhůtě a dojde k zesplatnění úvěru, je klient povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0. 1 % denně z částky, s níž je v prodlení. Žalobkyně tvrdila, že jí vznikl nárok na smluvní pokutu v celkové výši 12 834,35 Kč, a uplatnila ji ve výši 10 000 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru, smluvní podmínky, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, lustrace žalované, výplatní pásky, výpis z běžného účtu, splátkový kalendář, upomínky). Žalovaná dne [datum] zaplatila 3 943 Kč, dne [datum] částku 7 443 Kč, tyto částky pak byly použity na úhradu přirostlého úroku, na úhradu smluvní pokuty, úhradu za odeslané upomínky a částečnou úhradu jistiny. Dále žalovaná zaplatila [datum] částku 7 532,41 Kč, [datum] částku 7 700 Kč a rovněž tyto částky byly ze strany žalobkyně započteny na úhradu přirostlého úroku, úhradu smluvní pokuty, úhradu odeslaných upomínek a částečnou úhradu jistiny (tvrzení žalobkyně, které žalovaná nezpochybnila). Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu (výzva před podáním žaloby, poštovní podací arch). 4. Soud vzal na základě učiněných zjištění za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zák. ř. 257/2016, Sb., o spotřebitelském úvěru. 5. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. V posuzované věci se soud se zabýval otázkou, zda se ve smlouvě ujednaná výše úrou 161 % ročně nepříčí dobrým mravům. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Soud při svém rozhodování vyšel z judikatury Nejvyššího soudu týkající se dobrých mravů ohledně výše úroků, a to zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého„ Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. 10. Dále soud vycházel z rozhodnutí Městského soudu v Praze čj. 22 Co 61/2022-40 a 19 Co 102/2022-61, kdy Městský soud označil za zcela nepřijatelnou již čtyřnásobnou výši úroku. Ujednání o nepřiměřené míře úroků se příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolutně neplatné ve smyslu § 580 o.z. S ohledem na skutečnost, že se jedná o podstatnou náležitost smlouvy a takovéto ujednání nelze od smlouvy oddělit, je celá smlouva absolutně neplatná. 11. Soud v daném případě úrok posuzoval také dle systému [příjmení] [příjmení], kde v rozhodném období se úroky u spotřebitelských úvěrů pro domácností pohybovaly od 10 % ročně. I kdyby soud nevycházel z tohoto systému ČNB, je soudu z rozhodovací činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklá úroková sazba pohybovala do 15% ročně a nejvyšší sazby pak okolo 20- 26% ročně. Ujednání o úroku ve výši 161 % ročně tak je dle názoru soudu absolutně neplatné dle § 588 o. z. 12. Soud dále uzavřel, že není možné přistoupit ani k moderaci výše úroků a posouzení tak právního jednání jako neplatné pouze v části. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Soud v souladu s rozhodnutím Městského soudu v Praze č.j. 19 Co 102/2022-61, dospěl k závěru, že:„ vada spočívající v nezákonném určení rozsahu právního jednání se z povahy věci vztahuje vždy pouze na část právního jednání. Jejím důsledkem může být nejen částečná neplatnost, ale i neplatnost právního jednání jako celku, pokud zbývající část právního jednání nebude možno od neplatné části oddělit či pokud lze předpokládat, že by dotčená strana právní jednání bez neplatné části neprovedla, rozpoznala-li by neplatnost ve smyslu § 576 o.z. včas (C. H. Beck, 2014, Občanský zákoník I. Obecná část § 1−654, 1. vydání). Ujednání o úrocích je nedílným předpokladem uzavření platné smlouvy o úvěru, tedy ho nelze oddělit jako neplatné, ani případně výši neplatné úrokové sazby moderovat.“ Právní jednání, tedy smlouva o úvěru, je tak v souladu s ust. 588 o.z. ve spojení s 576 a 577 o.z. (argumentum a contrario) absolutně neplatná, a to jako celek. Současně nelze odhlédnu ani od skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založil svoje podnikání právě na zcela jasně vysoké sazbě úroků z úvěrů, kdy jeho klienti jsou převážně osoby s horší platební morálkou, kterým by banky pravděpodobně úvěr neposkytly, a společnost by smlouvy se standardní úrokovou sazbou pravděpodobně neuzavírala. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový p