19 C 283/2023-23 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 17 009,24 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] s tím, že před uzavřením smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet a na základě učiněných zjištění poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 10 477 Kč v 52 týdenních splátkách po 394 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Sjednaný poplatek ve výši 10 477 Kč představoval součet kapitalizovaných úroků za půjčené finanční prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 101 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,44 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 316 Kč. Žalovaný na uvedenou zápůjčku zaplatil celkem 2 000 Kč a pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Ke dni sepsání žaloby žalobkyně po žalovaném požadovala dlužnou jistinu ve výši 8 000 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 9 009,24 Kč, úroky ve výši 18,44 % ročně z dlužné jistiny 8 000 Kč, když tyto úroky byly za období od [datum] do [datum] kapitalizovány částkou 393,93 Kč, úroky z prodlení v zákonné výši z částky 8 000 Kč, když úrok z prodlení v zákonné výši byl kapitalizován za období od [datum] do [datum] z jistiny ve výši 8 000 Kč částkou 741,56 Kč. 2. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný. Obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání. 3. Z listin předložených k důkazu žalobkyní soud zjistil, že původní věřitel před poskytnutím úvěru vyplnil s žalovaným zákaznickou kartu, z níž bylo zjištěno, že žalovaný k ověření své totožnosti předložil občanský průkaz, ke svým poměrům uvedl, že žije v nájemním bytě, má základní vzdělání, je svobodný, úvěr požadoval na nečekané výdaje. Žalovaný dále uvedl, že příjmy má z dohody o pracovní činnosti uzavřené s [územní celek] na úklidové práce, jeho čistý příjem činil 9 283 Kč měsíčně a celkové příjmy domácnosti činily 29 293 Kč, jeho běžné výdaje pak byly odhadnuty na částku 4 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá spotřebitelské úvěry, nevlastní bankovní účet, jeho pracovní poměr byl uzavřen na období od [datum] do [datum] a žalovaný předložil 2 výplatní pásky za měsíce červen a červenec 2021. S žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem v celkové výši 8 917 Kč, který byl tvořen úrokem ve výši 5 101 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částkou za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 316 Kč, v 52 týdenních splátkách po 394 Kč. Úroková sazba dle smlouvy činila 88 % ročně a byla pevná po celou dobu trvání smlouvy (zákaznická karta, smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] smluvní podmínky). Žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradil celkem částku 2 000 Kč a tato byla započtena na úhradu jistiny (přehled plateb). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze [datum]. Žalovanému byla také zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne [datum] (oznámení postoupení pohledávky, předžalobní výzva, doklad o odeslání). 4. Na základě učiněných zjištění vzal soud za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zák. [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru. 5. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda tato smlouva byla uzavřena platně. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 8. V daném případě nebylo podle názoru soudu v řízení prokázáno, že by původní věřitel řádně posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Je pravdou, že poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím, které se žalovaný zavázal zaplatit, nepřesáhl částku 20 000 Kč, ale ani tato skutečnost nezbavovala původního věřitele povinnosti postupovat dle výše uvedeného § 87 zák. o spotřebitelském úvěru. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životních a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalovaný dle zákaznické karty předložil dvě výplatní pásky za měsíce předcházející jednání o uzavření úvěrové smlouvy, smlouva však byla uzavřena na dobu 52 týdnů, tedy 1 rok, od září 2021 do září 2022. Pracovní poměr žalovaného však byl uzavřen na dobu určitou, do [datum]. Původní věřitel nezkoumal další výdaje žalovaného, náklady spojené s jeho zdravotním stavem apod. 9. I když výše citované ustanovení § 87 zák. o spotřebitelském úvěru uvádí, že poskytne-li spotřebiteli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná a spotřebitel může námitku neplatnosti uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, má soud za to, že důsledkem špatného posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet je absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. Již dle předchozí právní úpravy, dle zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, byla následkem chybného posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet absolutní neplatnost takové smlouvy. Judikatura pak dovodila, že nemůže být záměrem zákonodárce, aby novým zákonem o spotřebitelském úvěru byla oslabena právní ochrana spotřebitele, což by bylo jednoznačným důsledkem relativní neplatnosti úvěrové smlouvy. K tomu je třeba poukázat na usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl US 92/06, a na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 [anonymizováno], jenž se jednoznačně vyslovil k povinnosti soudu zkoumat prověření úvěruschopnosti dlužníka věřitelem z moci úřední. 10. Na základě všeho výše uvedeného pak soud uzavřel, že smlouva o úvěru uzavřená mezi [právnická osoba] a žalovaným je absolutně neplatná právě z důvodu nedostatku posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. 11. V posuzované věci se soud dále zabýval otázkou dobrých mravů ohledně sjednané výše úroků z úvěru. Ačkoliv žalobkyně v žalobě tvrdila, že úroky mezi původním věřitelem a žalovaným byly sjednány ve výši 18,44 % ročně, dle smlouvy o úvěru byly sjednány ve výši 88 % ročně. Z výpisu ze systému [příjmení] [jméno] národní banky bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v roce 2021 byl běžný úrok u bankovních institucí v rozmezí 8,05 % - 24,02 % ročně. Úrok, tak jak byl se smlouvě sjednán, tedy dosahuje více než třínásobku nejvyšší úrokové sazby zjištěné soudem a desetinásobku dolní hranice obvyklé úrokové sazby zjištěné soudem u bankovních a nebankovních institucí. 12. Za situace, kdy si účastníci smlouvy ujednali roční úrokovou sazbu ve výši 88 % ročně, která převyšuje několikanásobně běžnou průměrnou výši úroků, dospěl soud k závěru, že takové ujednání se příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolutně neplatné ve smyslu § 580 a § 588 o. z. Současně je soud toho názoru, že je zde nutné také aplikovat § 1796 o.z, kdy nepoměr úrokové sazby zjištěné soudem a sjednaným smlouvě je v hrubém nepoměru a nelze rozlišovat zda se jedná o bankovní či nebankovní poskytovatele úvěru. Soud proto shledává celou úvěrovou smlouvu i z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou, a to jako celek. Soud v souladu s rozhodnutím Městského soudu v Praze č.j. 19 Co 102/2022-61, dospěl k závěru, že:„ vada spočívající v nezákonném určení rozsahu právního jednání se z povahy věci vztahuje vždy pouze na část právního jednání. Jejím důsledkem může být nejen částečná neplatnost, ale i neplatnost právního jednání jako celku, pokud zbývající část právního jednání nebude možno od neplatn