24 C 295/2022-73 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 994 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Před uzavřením Smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil o odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, kdy zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v zákaznické kartě a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty“, mezi které patří pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní/podnájemní smlouva. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, byla teprve s žalovaným uzavřena smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 7 994 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 103 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 26,10 % ročně a částku za zpracování zápůjčky za další péči o zákazníka ve výši 4 891 Kč a pojistného. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků a pojistného se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52týdenních splátkách po 347 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky. Ke dni [datum] činila dlužná jistina částku 10 000 Kč a dlužný poplatek částku 7 994 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky 25 773,81 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení z částky 17 994 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatků ve výši 7 994 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 892 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 1 239,79 Kč, úroku ve výši 26,10 % ročně z jistiny 10 000 Kč od [datum] 2 do zaplacení a úroku z prodlení z jistiny 10 000 kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu před podáním žaloby, avšak bezúspěšně. 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [číslo jednací] byl žalovanému z důvodu nezmámeno pobytu ustanoven opatrovník pro řízení. 3. V podání ze dne [datum] opatrovník žalovaného uvedl, že s žalobou nesouhlasí, a to především z důvodu promlčení nároků a nesplnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva byla mezi stranami sjednána dne [datum], přičemž úvěr měl být splácen v 52 po sobě jdoucích týdenních splátkách, kdy první splátka měla být uhrazena nejpozději [datum] a poslední [datum]. Podle § 623 zákona 89/2012 Sb. počíná běžet promlčecí lhůta při dílčím plnění dluhu u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti, kdy promlčecí doba je tříletá. Vzhledem k tomu, že první splátka úvěru měla být provedena dne [datum], muselo tak dojít k promlčením minimálně části nároku žalobce. Žalovaný proto vznáší námitku promlčení, a to do celé žalované částky, včetně jejího příslušenství. Dále opatrovník žalovaného uvádí, že podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. má poskytovatel úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Podle příloh k podané žaloby pak žalovaný podepsal dne [datum] zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr, ve které je mimo jiné uvedeno a) ověření shody a podoby žadatele dle průkazu o povolení pobytu; b) žalovaný podniká v oboru zednických prací s uvedením jeho IČ a sídla; c) údaj o čistém měsíčním příjmu a běžných měsíčních výdajích, přičemž potvrzení těchto informací mělo dojít na základě pracovní smlouvy/živnostenského listu ze dne [datum] a faktur za práci bez jakéhokoliv bližšího určení. Z předložené zákaznické karty, ani z tvrzení žalobce pak nevyplývá, že by žalobce prováděl jakoukoliv jinou kontrolu úvěruschopnosti žalovaného. Z dosavadních materiálů získaných soudem však vyplývá, že žalovaný nikdy neměl na území ČR povolen žádný druh pobytu. Žalovaný tak těžko mohl předložit při sjednání smlouvy svůj průkaz k pobytu vydaným Ministerstvem vnitra České republiky. Žalobce žalovaného řádně neztotožnil a v zákaznické kartě zároveň uváděl nepravdivé údaje. Ze zákaznické karty ani z tvrzení žalobce pak není vůbec jasné, jakým způsobem učinil posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Ze zákaznické karty se nedozvíme nic o doložení příjmů žalovaného či jeho rodiny. Údaje obsažené v zákaznické kartě jsou pak nejen zcela obecná, ale jsou vyplněna v rozporu s pokynem žalobce k vyplnění karty. Dokumenty označené v zákaznické kartě, ani jejich kopie, pak žalobce k žalobě nepředložil a zároveň není k žalobě přiložen ani doklad o jakékoliv jiné provedené rešerši nad rámec toho, co je napsáno v kartě zákazníka. Žalobce tak nedodržel svou povinnost dle § 86 odst. 1 a 2 zákona 257/2016 Sb. a smlouva o spotřebitelském úvěru je tak absolutně neplatná a k její neplatnosti má soud přihlížet z úřední povinnosti. V souladu s § 87 odst. 1 tak může soud uvažovat maximálně o vrácení jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, přičemž splatnost takového bezdůvodného obohacení je stanovena do doby přiměřené možnostem žalovaného k vrácení jistiny. Případný zákonný úrok, tak by mohl být žalobcem požadován nejdříve od tohoto okamžiku. Podle § 621 zákona 89/2012 Sb. počíná běžet promlčecí lhůta u bezdůvodného obohacení od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání. Promlčecí lhůta k vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalovaného počala žalobci běžet od přiměřeného okamžiku, když žalovaný mohl vrátit jistinu úvěru. Vzhledem k tomu, že k takové přiměřené době vrácení jistiny úvěru ve výši 10 00 Kč pravděpodobně došlo velmi brzy od okamžiku uzavření smlouvy, tedy před více než třemi lety před podáním žaloby, vznáší opatrovník žalovaného námitku promlčení i co do uplatnění částky 10 000 Kč. 4. Žalobkyně v podání ze dne [datum] dále uvedla, že s námitkou žalovaného týkající se promlčení nesouhlasí. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena [datum]. Den poté došlo k zesplatnění celé pohledávky. Tento den je pak dnem počátku běhu promlčecí doby dle § 619 odst. 1 OZ. Promlčecí doba je pak tříletá dle ustanovení § 629 odst. 1 OZ, když žaloba byla podána dne [datum]. Pohledávka tedy promlčen není, když promlčení pohledávky by nastalo nejdříve [datum]. Dále uvedla, že žalobkyně, respektive její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl zákaznické kartě. V případě, že by soud přes výše uvedené shledal, že žalobkyně dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle ustanovení § 84-86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně upozorňuje, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti tohoto zákona a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. V dané věci však tato tříletá promlčecí lhůta již uplynula, žalovaný tak již nemůže neplatnost smlouvy ani namítat. 5. Právní zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den [datum] omluvil, souhlasil však s tím, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti. Uvedl, že pro případ, kdy soud shledá, že žalobkyní tvrzené, resp. dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno, či bude zapotřebí vyjádření či jiný úkon, žádá, aby byla soudem vyzvána k jejich doplnění a jednání odročeno. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zá