27 C 79/2022-127 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky celkem 109 000 Kč a náhrady nákladů řízení. Prohlášením studenta ze dne [datum], jež je svou povahou smlouvou (dále též jen„ Smlouva o studiu“), se žalovaná zavázala v souvislosti se svým studiem u žalobkyně hradit poplatky, stanovené vnitřními předpisy žalobkyně jakožto soukromé vysoké školy. Žalovaná byla, v rámci zvolené cenové úrovně Premium, povinna uhradit studijní poplatky v akademickém roce, resp. v období, do kterého byl proveden zápis, a to i v případě nepokračování ve studiu po provedení zápisu. Žalovaná zanechala svého studia dne [datum], tedy až po datu, stanoveném vnitřními předpisy, od něhož se odvíjelo nezapsání žalované do dalšího akademického roku. Studijní poplatek u žalované činil 60 000 Kč ročně, pro standardní dobu tříletého bakalářského studia (tedy v případě žalované do 30 4 2023). Za období duben 2020 – březen 2021 však žalovaná uhradila pouze 20 000 Kč a za období duben 2021 – březen 2022 neuhradila ničeho, na studijních poplatcích tak dluží celkem 100 000 Kč. Dále žalované vznikla povinnost k úhradě administrativních poplatků 1 000 Kč, 3 000 Kč a 5 000 Kč (celkem 9 000 Kč) za nedodržení stanoveného termínu splatnosti (studijního poplatku za druhé předmětné období duben 2021 – březen 2022). Žalovaná dluh neuhradila ani na předžalobní výzvu. 2. Ve vyjádření ze dne [datum] žalovaná navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou v celém rozsahu. Potvrdila, že u žalobkyně studovala na základě předmětného Prohlášení studenta ze dne [datum], jež je svou povahou smlouvou (Smlouva o studiu); mělo se jednat o bakalářské studium v cenové úrovni Premium. Studium žalované však probíhalo pouze od dubna 2020 do září 2020, když toto ukončila žádostí o ukončení studia ze dne [datum] (z důvodu právní jistoty pak zaslala ještě dne [datum] odstoupení od smlouvy). Ani v předmětné době však žalobkyně neumožnila žalované řádně studovat (jak ve smyslu zákona o vysokých školách, tak ve smyslu smlouvy), když jí zejména neposkytla tištěné studijní materiály, neumožnila jí připojení do online přednášek (přičemž z důvodu pandemie COVID-19 se prezenční přednášky nekonaly), neumožnila jí tisknout studijní materiály ze systému, a přístupové údaje (resp. licenci) do programu Locklizard jí poskytla až dne [datum]. K žádostem žalované o umožnění účastni na on-line přednáškách jí bylo sděleno, že s ohledem na cenovou úroveň Premium se přeci přednášek účastnit nemusí; žalovaná však chtěla studovat řádně, ne toliko formálně. Z důvodu porušení povinností žalobkyně jakožto vysoké školy této nevznikl nárok na studijní poplatek ani za akademický rok 2020 2021, a tedy by spíše měla žalovaná právo i na vrácení zaplacené částky 20 000 Kč. V akademickém roce 2021 2022 pak již žalovaná ani nebyla studentem žalobkyně - do tohoto akademického roku neprovedla zápis a studium ukončila již dopisem z [datum], nejpozději pak odstoupením z [datum]. Co se týká administrativních poplatků, pak se nejedná o přípustné poplatky ve smyslu zákona o vysokých školách, neboť fakticky jde o skrytou smluvní pokutu, kterou však žalobkyně s žalovanou smluvní cestou neujednala; smlouva počítá s jedinou sankcí za prodlení s úhradou studijních poplatků, a to ztrátou výhody splátek. 3. V replice ze dne [datum] žalobkyně sporovala, že by jí jakékoli odstoupení žalované od Smlouvy o studiu bylo doručeno. I kdyby tomu tak bylo, pak nebylo odstoupeno platně. Žádné smluvní důvody pro odstoupení sjednány nebyly, odstoupit by tak bylo možné jen dle obecných ustanovení dle § 2002 odst. 1 občanského zákoníku. Smlouva přitom žádnou z žalovanou tvrzených povinností, jež měla žalobkyně údajně porušit, nezaručuje. Tyto povinnosti nezaručuje ani zákon o vysokých školách, navíc v případě jeho porušení by se nejednalo o porušení smluvní povinnosti (nýbrž zákonné) a tedy ani o důvod odstoupení dle § 2002 odst. 1 občanského zákoníku. I kdyby se snad jednalo o povinnosti žalobkyně a možný důvod odstoupení, pak žalobkyně zdůraznila, že žádnou z těchto údajných povinností neporušila, procesní břemena v tomto směru přitom tíží žalovanou. Co se týká studijních poplatků, nárok na ně vyplývá ze zákona o vysokých školách ve spojení mj. s vnitřními předpisy žalobkyně, jež byly schváleny ministerstvem. Žalovaná zanechala studia svým právním jednáním z [datum], tedy po [datum]. Dle nařízení o elektronickém zápisu je tzv. stanoveným datem vždy 30. 6. každého kalendářního roku, přičemž nezanechá-li student studia do tohoto data, bude vždy zapsán do následujícího akademického roku, a za takový akademický rok je (v cenové úrovni Premium) student povinen studijní poplatek zaplatit i v případě, že v jeho průběhu studia zanechá. Žalovaná takto byla zapsána„ do akademického roku 2020 2021“ (str. 5 repliky) a vznikla jí poplatková povinnost„ i za druhý ročník 2021 2022“ (str. 6 repliky), popř.„ byla zapsána i do akademického roku 2021 2022 – druhý ročník studia“ (str. 8 repliky). Přitom je irelevantní, že tak neučinila vlastním jednáním, ale v souladu s vnitřními předpisy ji takto zapsala žalobkyně. Co se týká administrativního poplatku, pak se jedná o poplatek stanovený vnitřním předpisem na základě zákona, a nikoli o skrytou smluvní pokutu, jak tvrdí žalovaná. I kdyby se však o smluvní pokutu jednalo, pak není v nepřiměřené výši, a není tak důvodu, aby žalované povinnost k její úhradě nevznikla. 4. Žalovaná ve své duplice ze dne [datum] v prvé řadě namítla, že Nařízení rektora [číslo], o elektronickém zápisu, v čl. 2 odst. 3 omezuje svou platnost do akademického roku 2019 2020, na sporné období se tak nevztahuje a žalované nemohlo být studium žalobkyní prodlouženo. Prodloužení doby studia o další rok automatickým zápisem ze strany žalobkyně, bez souhlasu žalované, je navíc třeba považovat za nemravné, pokud studium ke„ stanovenému datu“ [datum] trvalo pouze cca 75 dní, tudíž žalované neměla ani dostatek časového prostoru vyhodnotit, zda ve studiu pokračovat nebo jej zanechat, např. na základě úspěšnosti složení zápočtu či zkoušky, k nimž se neměla ani šanci za dobu studia dostat. Dále je třeba na věc hledět jako na vztah podnikatele a spotřebitele a chránit slabší smluvní stranu, když žalobkyně zjevně nemravně automatickým prodloužením doby studia bez souhlasu žalované (i bez předchozího upozornění) se pouze snaží neoprávněně zvýšit své příjmy. Takové jednání žalobkyně je neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Úhrada částky 60 000 Kč za další rok studia (akademický rok 2021 2022), když žalovaná toto studium ukončila již v září, nejpozději v říjnu 2020, by dále představovala tzv. neúměrné zkrácení, neboť vzájemné plnění ze smlouvy by bylo v hrubém nepoměru, když žalovaná by za částku (druhých) 60 000 Kč neobdržela ničeho. Žalovaná nicméně zejména od smlouvy odstoupila, a vzájemné vypořádání by bylo třeba provést dle §§ 2991, 2993 občanského zákoníku, tudíž žalobkyni by vznikl nárok jen na náhradu hodnoty toho, co žalované reálně poskytla. Hodnota takového plnění by byla zjevně nižší, než žalovanou již uhrazená částka 20 000 Kč. Zcela odmítnout je třeba tvrzení žalobkyně, že vůči žalované neměla v zásadě žádné povinnosti týkající se studia, neboť to je v rozporu jak se zákonem o vysokých školách, tak s vnitřními předpisy žalobkyně. V cenové úrovni Premium byla žalobkyně povinna poskytnout žalované tištěné učební texty, elektronické učební texty, Videolearning a Audiolearning, VideoForum pro on-line komunikaci, studijní a administrativní servis 7 dní v týdnu a možnost zápisu neomezeného množství volitelných studijních předmětů. Žalobkyně své povinnosti neplnila a žalovaná tak byla oprávněna od smlouvy odstoupit. Nespokojenost i dalších studentů se studiem u žalobkyně potvrzují recenze na [webová adresa]. 5. Ve věci bylo následně nařízeno první setkání s mediátorem (uskutečněno [datum]), jež ke smírnému řešení věci nevedlo. 6. Žalobkyně na dupliku žalované reagovala vyjádřením ze dne [datum], předloženým na prvním ústním jednání. Uvedla, že Nařízení rektora [číslo], o elektronickém zápisu, v čl. 2 žádný odst. 3 s omezením doby platnosti neobsahuje, a vztahovalo se tak i na sporné období. Dále se s odkazem na judikaturu vymezila proti tvrzení, že by smluvní vztah mezi účastníky byl vztahem spotřebitelským, když žalobkyně poskytuje obecně prospěšné a nikoli podnikatelské služby. Smlouva o studiu ani nárok žalobkyně na zaplacení studijních poplatků nejsou v rozporu s dobrými mravy. Soukromá vysoká škola musí finančně zajistit možnost svého provozu bez ohledu na to, že se některý ze studentů rozhodne studium předčasně ukončit; finančně plánuje tak, že studenti dokončí celý studijní program, s čímž jsou spojeny fixní dlouhodobé výdaje (pronájem prostor, lektoři…). S tím souvisí i to, že studijní poplatek není konkrétním smluvním protiplněním za konkrétní poskytování výuky (synallagma), ale podílem studenta na nákladech vysokoškolského studia. Recenze jiných studentů na internetu jsou pro posouzení