67 C 155/2023-22 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 59 477 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že žalovaný spolu se svou manželkou na základě nájemní smlouvy č. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] užíval byt [číslo] umístěný v domě na adrese [adresa]. Na základě Dodatku [číslo] k výše uvedené smlouvě ze dne [datum] se výlučným nájemcem předmětného bytu stal ke dni [datum] žalovaný. Doba nájmu bytu byla prodloužena do [datum]. Dle článku V. smlouvy se žalovaný zavázal hradit za užívání bytu nájemné a dále zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Žalobkyně eviduje za žalovaným dlužnou částku ve výši 26 574 Kč představující nedoplatek na vyúčtování služeb za rok 2021 ve výši 8 186 Kč a dluh na nájemném a zálohách za březen 2022 ve výši 9 511 Kč a za období od 1. do [datum] ve výši 8 877 Kč. Ode dne [datum] užíval žalovaný předmětný byt bez právního důvodu, proto analogicky v souladu se smlouvou o nájmu bytu byla výše bezdůvodného obohacení na jeho straně stanovena na částku 32 903 Kč zahrnující dlužné nájemné za 29. a [datum] ve výši 634 Kč, za květen a červen 2022 ve výši 2 x 9 511 Kč, za červenec ve výši 9 777 Kč a za srpen 2022 ve výši 3 470 Kč Ani přes výzvu ze dne [datum] žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když právní zástupce žalobkyně s tímto postupem souhlasil již v podané žalobě (č. l. 5 spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř., přičemž ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovaným a jeho manželkou jako nájemci byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě žalovaný užíval bytovou jednotku [číslo] o velikosti 3+1 nacházející se v 5. NP domu [adresa] v ulici [ulice], [obec a číslo]. Nájem byl sjednán na dobu 2 let, nájemné bylo ujednáno ve výši 72,75 Kč za 1 m2 započitatelné podlahové ploch bytu měsíčně a částky za vybavenost bytu zařizovacími předměty. Cena služeb, výše záloh na úhradu za služby a jejich vyúčtování byly sjednány ve výši stanovené zvláštním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu (smlouva o nájmu bytu č. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí]). Na základě Dodatku [číslo] ke smlouvě č. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] se výlučným nájemcem bytu [číslo] o velikosti 3+1 na adrese [adresa], a to ode dne uzavření Dohody o odděleném bydlení manželů uzavřené dne [datum] (Dodatek [číslo] ke smlouvě č. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí]). Z vyúčtování služeb za rok 2021 vyplývá, že v případě žalovaného představuje nedoplatek na službách částku 8 186 Kč (vyúčtování služeb za rok 2021). Evidenčním listem platným od [datum] bylo stanoveno měsíční nájemné pro byt [číslo] na adrese [adresa], splatné k [datum] (evidenční list platný od [datum]). Výměr úhrad za užívání uvedeného bytu v měsíci srpnu 2022 představoval částku 3 470 Kč (evidenční list pro 8/ 2022). Žalovaný byl upomenut k úhradě dlužné částky ve výši 59 477 Kč, která zahrnovala dlužné období od března 2022 do srpna 2022 (upomínka). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný k úhradě dlužné částky předžalobně vyzván i právním zástupcem žalobkyně (předžalobní výzva k úhradě dluhu v souvislosti s užíváním jednotky ze dne [datum]). Na základě citovaných listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba o zaplacení částky 59 477 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva (§ 2201 zákona č. 89/2012 Sb.) a dne [datum] Dodatek [číslo] k této smlouvě, na jejichž základě užíval žalovaný předmětnou bytovou jednotku a zavázal se hradit za ni nájemné včetně záloh na služby. Žalovaný se dostal do prodlení s řádnou úhradou sjednaného nájemného a doplatku na vyúčtování služeb za rok 2021. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že žalobkyni dlužné nájemné a nedoplatek na službách v souhrnné výši 59 477 Kč již uhradil. Žalovaný rovněž nikterak nerozporoval, že by v předmětnou dobu byt neužíval. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když nárok žalobkyně na dlužné nájemné se opírá o § 2217 a násl. o.z. a nárok na bezdůvodné obohacení o § 2991 a násl o.z. S ohledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení příslušenství pohledávky. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná a náleží jí náhrada nákladů řízení, a to nákladů účelně vynaložených. Žalobkyně je veřejná korporace, která je povinna spravovat svůj majetek ve veřejném zájmu. K hájení svých zájmů je žalobkyně vybavena organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými především z veřejných rozpočtů a není důvodu, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášela na soukromý subjekt, jímž je advokát. Pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto jí vzniklých nákladů jako účelně vynaložených (přiměřeně nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1180/2010, I. ÚS 195/2011). Není tím vyloučeno, aby za zcela výjimečných okolností zastoupení advokátem mělo povahu účelného uplatňování či bránění práva. Tak by tomu mohlo být v případě mimořádně obtížného dlouhotrvajícího sporu, kdy k efektivnímu uplatnění či bránění práva je třeba odborně zaměřeného advokáta. To však není daná situace, která nastala v projednávané věci, když se jedná o běžný a ve své podstatě právně nikoliv obtížný spor o dlužné nájemné. V takto jednoduché právní věci byla žalobkyně schopna zajistit si vyřešení případu vlastními prostředky včetně personálního zastoupení. Z daného důvodu není možné přiznat náklady vynaložené na právní zastoupení jako náklady účelně vynaložené. V daném případě soud v rámci náhrady nákladů řízení žalobkyni přiznal pouze účelně vynaložené náklady spočívající v náhradě, která jinak náleží nezastoupenému účastníkovi. V této souvislosti je třeba odkázat i na závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu (např. sp. zn. II. ÚS 2396/09, III. ÚS 2984/09, II. ÚS 376/12, I. ÚS 1979/16, III. ÚS 3061/17), dle nichž„ U statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým.“ V rámci náhrady nákladů řízení soud žalobkyni přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 2 380 Kč, neboť se jedná o náklad nejen účelně vynaložený, ale i nutný a nezbytný pro možnost uplatnění práva u soudu, a dále jeden režijní paušál po 300 Kč podle § 151 o.s.ř., ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (za sepis žaloby). Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za zaslání předžalobní upomínky, neboť z doloženého potvrzení o podání nelze zjistit, kdo zásilku poslal, ani co bylo jejím obsahem. S ohledem na skutečnost, že se jedná o náhradu nákladů řízení žalobkyně, nikoliv o odměnu zástupce, soud nepřiznal náhradu za DPH. V souhrnu tvoří nálady řízení částku 2 680 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.