9 C 122/2023-25 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 18 476 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem bytu [číslo] v domě [adresa], ulice [ulice], [obec a číslo], k. ú. [část obce] (dále jen„ jednotka“). Tento pronajal žalované na základě smlouvy o nájmu ze dne 25. 6. 2019. Žalovaná neuhradila nájemné a zálohy za služby za říjen 2022 ve výši 9 237 Kč a nájemné a zálohy za služby za prosinec 2022 ve výši 9 239 Kč. Žalovaná žalobci dále dlužila úrok 179 Kč za opožděně uhrazené nájemné a zálohy za služby za září 2022, když tyto v částce 9 239 Kč uhradila až 16. 11. 2022, přičemž byly splatné 30. 9. 2022. Dluh žalovaná neuhradila ani na základě výzev. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala včasný odpor. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala, že část dluhu uhradila v březnu a zbývající část dne 11. 4. 2023. 3. Podáním došlým soudu dne 3. 5. 2023 vzal žalobce žalobu co do částky 9 237 Kč zpět, neboť tuto částku uhradila žalovaná dne 17. 4. 2023, tj. po podání žaloby. Dále požadoval po žalované úhradu nájemného za prosinec, a příslušenství. S ohledem na tento dispozitivní úkon soud řízení v části zpětvzetí žaloby zastavil (§ 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). 4. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil (č. l. 5 spisu) a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 5. Z informace o pozemku ze dne 17. 3. 2023 soud zjistil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] [územní celek], k. ú. [část obce], zapsané na [list vlastnictví], jehož součástí je stavba – bytový dům [adresa], na adrese [adresa], na dobu 2 let, s možností automatického prodloužení na další dva roky. Nájemné bylo ve výši 63,63 Kč za 1 m2 započitatelné podlahové plochy měsíčně do 30. 6. 2019, ve výši 64,97 Kč za 1 m2 započitatelné podlahové plochy měsíčně od 1. 7. 2019. Výpočet nájemného byl uveden v evidenčním listu; stranami byla ujednána možnost jeho zvýšení. Spolu s nájemným byla žalovaná povinna hradit zálohy za služby. Splatnost nájemného a záloh za služby byla nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se platí. Z evidenčního listu pro výpočet nájemného dle obecně platných předpisů platný od 1. 10. 2022 soud zjistil, že žalovaná měla v říjnu 2022 hradit nájemné 6 241 Kč, a služby 2 998 Kč, celkem 9 239 Kč. Z listiny„ upomínka“ soud zjistil, že ke dni 28. 2. 2023 žalovaná měla dluh na nájemném a zálohách za služby za prosinec 2022 v částce 9 239 Kč, na nájemném a zálohách za služby za říjen 2022 v částce 9 237 Kč. Z evidence předpisu a plateb soud zjistil, že žalovaná nájemné a zálohy za služby za září 2022, splatné 30. 9. 2022 uhradila až dne 16. 11. 2022. Na nájemném a zálohách za služby za říjen 2022 uhradila žalovaná dne 16. 11. 2022 toliko 2 Kč. Nájemné a zálohy za služby za listopad uhradila zcela dne 16. 11. 2022. Nájemné a zálohy za služby za prosinec neuhradila. Z evidence rozepsání platby, stav k 2. 5. 2023 soud zjistil, že platba žalované ze dne 17. 4. 2023 ve výši 9 239 Kč byla započtena na dluh na nájemném a zálohách za služby za říjen 2022 v částce 9 237 Kč, a v částce 2 Kč na dluh na nájemném a zálohách za služby za únor 2023. Z dopisu ze dne 13. 3. 2023 soud zjistil, že zástupce žalobce žalovanou vyzval k úhradě dluhu na nájemném a zálohách za služby. Z potvrzení o podání soud zjistil, že zásilka byla podána na poště dne 13. 3. 2023. Z výpisu obratů zaúčtovaných na účet soud zjistil, že žalovaná dne 11. 4. 2023 uhradila žalobci 9 276 Kč, dne 17. 4. 2023 částku 9 239 Kč, dne 18. 4. 2023 částku 179 Kč. 6. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl a učinil následující závěr o skutkovém stavu: 7. Žalobce na základě smlouvy ze dne 25. 6. 2019 pronajal žalované jednotku. Žalovaná se zavázala hradit nájemné a zálohy za služby dle smlouvy. Žalovaná neuhradila nájemné a zálohy za služby splatné v prosinci 2022; nájemné za říjen uhradila dne 16. 11. 2022 v částce 2 Kč, ve zbytku pak 17. 4. 2023. Do prodlení se žalovaná dostala s úhradou nájemného za září, které uhradila až dne 16. 11. 2022. Nájemné a zálohy za služby byly splatné nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se platí. 8. Po právní stránce soud vycházel z § 2201, § 2251 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). 9. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena nájemní smlouva k předmětné jednotce (§ 2201 o.z.). Žalovaná neuhradila nájemné a zálohy za služby za měsíc prosinec 2022 splatné do 31. 12. 2022 v částce 9 239 Kč; nájemné a zálohy za služby za říjen 2022 v částce 9 239 Kč splatné 30. 10. 2022 uhradila tak, že dne 16. 11. 2022 uhradila 2 Kč a dne 17. 4. 2023 9 237 Kč. Soud proto žalobě zcela vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 9 239 Kč jakožto neuhrazeného nájemného a záloh za služby za prosinec 2022 (§ 2251 odst. 1 o.z.). 10. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) a to jak nájemného a záloh za služby za prosinec 2022, tak nájemného a záloh za služby za říjen 2022 (na tyto dne 16. 11. 2022 uhradila 2 Kč a dne 17. 4. 2023 9 237 Kč), a nájemného a záloh za září 2022 (tyto uhradila až 16. 11. 2022) uložil soud žalované rovněž povinnost k úhradě úroků z prodlení v zákonné výši, v částečně kapitalizované výši (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 11. Co se týče doložených plateb žalované a jejího tvrzení, že dluh uhradila (podle výpisu obratů na účtu) platbami ze dne 11. 4. 2023 ve výši 9 276 Kč, dne 17. 4. 2023 ve výši 9 239 Kč, dne 18. 4. 2023 ve výši 179 Kč, soud uvádí, že toto posoudil jako námitku započtení. Tato námitka je však nezpůsobilá změnit rozhodnutí soudu ve věci, neboť žalovaná nespecifikuje, jaké přesně pohledávky plnila. Kompenzační projev žalované je neurčitý, a jako takový není způsobilý k započtení (§ 1987 odst. 2 o.z.). Nadto, z evidence rozepsání platby, stav k 2. 5. 2023 vyplývá, že platba žalované ze dne 17. 4. 2023 byla žalobcem částečně započtena na dluh žalované za říjen 2022 a za únor 2023. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o.s.ř., když k částečnému zastavení řízení došlo z procesního hlediska pro chování žalované, která dluh částečně plnila až po podání žaloby. Žalobce je statutárním městem, největší veřejnou korporací v České republice, která je povinna spravovat svůj majetek ve veřejném zájmu. K hájení svých zájmů je žalobce vybaven organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými především z veřejných rozpočtů a není důvodu, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž je advokát. Pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených (nález Ústavního soudu sp. zn. III. US 1180/2010, I. US 195/2011). Není tím vyloučeno, aby za zcela výjimečných okolností zastoupení advokátem mělo povahu účelného uplatňování či bránění práva. Tak by tomu mohlo být v případě mimořádně obtížného dlouhotrvajícího sporu, kdy k efektivnímu uplatnění či bránění práva je třeba odborně zaměřeného advokáta. To však není daná situace, která nastala v projednávané věci, když se jedná o běžný a ve své podstatě právně nikoliv obtížný spor o zaplacení částky představující náhradu za užívání bytu ve výši sjednaného nájemného. V takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení případu vlastními prostředky včetně personálního zastoupení. Z daného důvodu není možné přiznat náklady vynaložené na právní zastoupení jako náklady účelně vynaložené. Za účelně vynaložený náklad je třeba považovat pouze soudní poplatek, v daném případě ve výši 800 Kč, neboť se jedná o náklad nejen účelně vynaložený, ale i nutný a nezbytný pro možnost uplatnění práva u soudu. Soud tak žalobci na základě nákladů řízení přiznal částku za zaplacený soudní poplatek. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce. 13. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.