9 C 203/2023-29 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 30 388 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou dne 18. 11. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě by žalované poskytnut v hotovosti úvěr 15 000 Kč. Úvěruschopnost žalované byla posouzena tak, že právní předchůdkyně ověřila doklady vyžádané od žalované (pracovní smlouva a výplatní pásky) a nahlédnutím do veřejných registrů; žalovaná byla dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Úvěr se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč do 18. 1. 2021 s úrokem ve výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 394 Kč, úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti 2 700 Kč Poslední splátku žalovaná uhradila dne 31. 8. 2020 ve výši 500 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další splátky vzniklo právní předchůdkyni právo na úhradu celého úvěru. Úvěr byl úročen úrokem 15 % ročně. Mezi stranami byla ujednána možnost požadovat úroky z úroků, v zákonné výši. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 21. 11. 2022 s účinností k 25. 11. 2022. Dluh žalované představovala neuhrazená jistina 879,28 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 879,28 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 5 636,89 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 069,04 Kč, úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti 2 070,70 Kč, smluvní pokuta 9 000 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 11 732,09 Kč od 19. 1. 2021 do 19. 10. 2022 ve výši 3 848,46 Kč a od 20. 10. 2022 do zaplacení, a úrok ve výši 8,25 % ročně z jistiny 11 732,09 Kč a z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 879,28 Kč od 19. 1. 2021 do 19. 10. 2022 ve výši 2 486,05 Kč a od 20. 10. 2022 do zaplacení. Dluh žalovaná neuhradila ani na základě výzvy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ve věci zůstala zcela nečinná. 3. K nařízenému jednání dne 20. 10. 2023 se žalovaná bez omluvy, leč řádně a včas předvolána, nedostavila, odročení jednání nenavrhla. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když věc rozhodl a projednal v nepřítomnosti žalované; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná 18. 11. 2019 požádala právní předchůdkyni o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč na dobu 14 měsíců s tím, že bude hradit měsíční splátku 1 992 Kč od listopadu. V žádosti uvedla, že je zaměstnána od 20. 10. 2010, měla mzdu 17 720 Kč, a celkové měsíční výdaje 9 920 Kč. Uvedené měla doložit výplatními páskami a pracovní smlouvou. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že dne 18. 11. 2019 se právní předchůdkyně zavázala žalované poskytnout částku 15 000 Kč. Žalovaná se tuto zavázala spolu s úrokem 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 394 Kč a inkasním poplatkem 2 700 Kč hradit v pravidelných 14 měsíčních splátkách 1 992 Kč. Celková dlužná částka byla 27 888 Kč, celkové náklady byly 12 888 Kč. Zápůjční úroková sazba byla 15 % ročně, RPSN bylo 272,44 %. Pro případ, že žalovaná neuhradí ve 30denní lhůtě od zaslané výzvy k úhradě dlužnou částku, byla právní předchůdkyně oprávněna celou dlužnou částku prohlásit za splatnou. Jestliže by se žalovaná dostala do prodlení s jakoukoli splátkou, byla povinna zaplatit právní předchůdkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla limitována částkou 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. 6. Z listiny označené„ transakční historie“ soud zjistil, že žalovaná dne 19. 11. 2019 uhradila částku 2 000 Kč, dne 17. 12. 2019 částku 1 500 Kč, dne 24. 1. 2020 částku 500 Kč, dne 11. 6. 2020 částku 2 000 Kč, dne 31. 8. 2020 částku 500 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek (konkrétně strana 11 z 30) soud zjistil, že právní předchůdkyně dne 21. 11. 2022 postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 8. Z dopisu ze dne 7. 12. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně oznámila žalované, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni; žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 37 222,51 Kč. 9. Z dopisu ze dne 28. 3. 2023 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky 37 967,07 Kč do 12. 4. 2023. Z podacího lístku soud zjistil, že dopis byl podán na poště dne 29. 3. 2023. 10. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, a učinil tento závěr o skutkovém stavu: 11. Právní předchůdkyně se dne 18. 11. 2019 zavázala poskytnout žalované prostředky formou spotřebitelského úvěru 15 000 Kč, a žalovaná se tyto zavázala vrátit ve 14 měsíčních splátkách 1 992 Kč s první splátkou splatnou dne 18. 12. 2019, spolu s úrokem 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 394 Kč a inkasním poplatkem 2 700 Kč. Schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr nebyla podle názoru soudu prověřena. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 21. 11. 2022. K úhradě dluhu byla žalovaná poprvé vyzvána dopisem ze dne 7. 12. 2022, a poté dopisem ze dne 28. 3. 2023, který byl podán na poště dne 29. 3. 2023, do 12. 4. 2023. Žalovaná uhradila 6 500 Kč. 12. Po právní stránce soud vycházel z následující právní úpravy: 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění k 18. 11. 2019 (dále jen„ z.s.ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020, C -679/18, harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 18. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 20. V posuzovaném případě se soud nejprve zabýval otázkou platnosti smlouvy o úvěru. Soud uzavřel, že uvedená smlouva je absolutně neplatná. Uvedená smlouva byla smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2395 o.z., § 2 odst. 1 z.s.ú.), neboť právní předchůdkyně, jako podnikající subjekt, se zavázala poskytnout žalované, jako spotřebiteli, peněžní prostředky 15 000 Kč a žalovaná se tyto zavázala vrátit spolu s úroky v dohodnuté době. 21. V rámci kontraktačního procesu byla právní předchůdkyně povinna prověřit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (§ 86 odst. 1 z.s.ú.), a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěrusc