98 C 216/2023-24 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem podaným dne [datum] žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 14 428,48 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že se jedná o nesplacený úvěr. Žalobu odůvodnil tím, že uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] podle které vyplatil ve výši 50 000 Kč, ovšem žalovaný nikoliv řádně a včas úvěr splácel, takže jeho dluh ke dni [datum] byl 54 776,35 Kč, když smluvní pokuta ve výši 0,1% z této jistiny podle dohody účastníků bude mít strop na 200 000 Kč O tomto vztahu účastníků, rozhodoval zdejší soud rozsudkem č.j. 24 C 244/2020-25, ze dne 09.12.2020 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze - budova [ulice] č.j. 53 Co 51/2021-61, ze dne 29.04.2021. Vzhledem k tomu, že prodlení trvá i po tomto datu, tedy od [datum], tak žalobce podává tuto žalobu, protože výzva ze dne [datum] nebyla úspěšná, a to tedy na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 22 679,21 Kč od [datum] do [datum]. V souladu s limity dle čl. 6 Smlouvy, respektive s stanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, na částku ve výši 14 424,48 Kč. 2. Žalobce na svém návrhu vyloučil rozhodnutí dle § 115a o.s.ř., proto tedy soud nařídil ústní jednání. Ačkoliv byl žalovaný řádně a včas předvolán k prvnímu k ústnímu jednání s upozorněním na možnost vydání rozsudku pro zmeškání, tak se bez omluvy k jednání nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Přítomný právní zástupce žalobce na ústním jednání navrhl soudu vydání rozsudku pro zmeškání. 4. Podle § 153b odst. 1 o.s.ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. 5. Předně, ačkoliv kontumační rozsudek je formální institut, který podstatně redukuje možnost uplatnění procesních práv žalovaného, takže soud pečlivě zvažuje jeho užití, tak na druhé straně soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům a oprávněným zájmům. Soud tedy nemůže chránit zájmy těch, kteří nechtějí participovat na soudním řízení, svá práva nijak nehájí a zůstávají pasivní (I. ÚS 2656/12, NS ČR 30 Cdo 3825/2007), když soud má za to že v tomto případě bylo možné urychlit řízení pomocí skutkové domněnky (ÚS ČR I. ÚS 329/08). 6. Podle obsahu žaloby se žalobce domáhá zaplacení žalované částky z titulu práva na vrácení nesplaceného úvěru včetně úroků, poplatku za odklad splatnosti a pojistného, který se žalovaný zavázal vrátit v přesně stanovených splátkách a do přesně určeného dne. Jedná se tedy o závazkový vztah ze smlouvy o úvěru (§ 2395 OZ), a z toho žalovaný nárok na zaplacení smluvní pokuty (§ 2048 OZ). Za této situace soud došel k závěru, že jsou naplněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť po hmotně právní stránce (§ 2395 OZ, § 1970 OZ, § 3 odst. 2 nař.vlády č. 351/2013 Sb.) jsou v žalobě uvedená dostatečné skutkové okolnosti pro přiznání požadovaného plnění. Soud rozhodl tak, jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch. Náleží mu proto náhrada nákladů řízení za zaplacené soudní poplatky (podle Sazebníku soudních poplatků v zákoně č. 549/1991 Sb.). Dále žalobci přiznal náhradu nákladů zastoupení žalobce advokátem podle § 14b odst. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. za 3 paušální částky náhrady za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepsání žaloby, podle § 14b odst. 5 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše včetně 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1.7.2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. A dále odměnu právního zástupce za účast na ústním jednání s režijním paušálem, dle § 11 písm. g), § 13 odst. 3 cit vyhl. včetně 21% DPH). V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek ČSÚ vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je 15,1%, je nižší, než v prvním a druhém kvartálu 2023, nicméně míra inflace výrazně za poslední rok stoupla (od ledna 2022 se stále ještě nevrátila na původní úroveň), což je dost dlouhá, nepřerušovaná doba na to, aby to domácnosti zřetelně na výdajích pocítily a byly i dnes posledním rokem dosti finančně vyčerpané. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos a objektivně se již nejedná o bagatelní částku, což má vliv na výši nákladů řízení, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky, a to včetně náhrady nákladů řízení (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).