98 C 31/2023-28 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem podaným dne [datum] žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 9 129,65 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že se jedná o smluvní pokutu z nesplaceného úvěru. Žalobu odůvodnil tím, že uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] podle které vyplatil ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr splátkami, tak že nakonec zaplatí žalobci 74 992,18 Kč. Ovšem žalovaný nikoliv řádně a včas úvěr splácel, protože nevrátil celý úvěr, čímž se dostal do prodlení, a zdejším soudem byl žalovaný uznán povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné [příjmení] jistiny úvěru ve výši 74 992,18 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této [příjmení] jistiny úvěru do [datum]. Předmětným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 bylo žalobě žalobce, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Žalovaný však ničeho neuhradil, proto mu žalobce zaslal výzvu na úhradu smluvní pokuty za dobu od [datum] – [datum], v žalované výši. Z tohoto důvodu, že žalovaný dosud žalobci dluží tak proto podává tuto žalobu. 2. Usnesením ze dne 21.02.2023 č.j. 98 C 31/2023-22 zdejší soud žalovanému uložil, aby se ve lhůtě 30ti dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřil a v případě, že nárok žalobou uplatněný zcela neuzná, vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, případně označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Tímto usnesením soud rozhodl v souladu s § 114 b) odst. 1 o.s.ř., žalovaný byl rovněž poučen, že pokud se bez vážného důvodu v uvedené lhůtě nevyjádří, má se za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává. Následně proto soud rozhodne o žalobě rozsudkem pro uznání. Výše uvedené usnesení bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou (č.l. 22) dne [datum], avšak do dne uplynutí lhůty se nevyjádřil, resp. se nevyjádřil vůbec. 3. S ohledem na výše uvedené má soud ve smyslu § 114 b) odst. 5 o.s.ř. za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován uznává, a proto v souladu s § 153 a) odst. 3 o.s.ř. rozhodl o žalobě rozsudkem pro uznání, pro jehož vydání nemuselo být ve smyslu § 153 a) odst. 4 o.s.ř., nařízeno jednání, protože žalovaný na svou obranu neuvedl žádná konkrétní tvrzení a ani neoznačil důkazy k nim – takže žalovaný nesplnil strategickou litigací vyžadovanou podmínku – protože neprojevil svůj zájem účastnit se projednávání věci a vyřešení sporu bez jakéhokoliv záměrného ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu (I. ÚS 1024/15). 4. Podle obsahu žaloby se žalobce poskytl žalovanému úvěr se sjednaným úrokem, který navrátil řádně a včas, takže proto že žalobce své povinnosti z uzavřené smlouvy řádně splnil, ale žalovaný vůči žalobci nikoliv, tak žalovaný žalobci také smluvní pokutu (§ 2048 OZ), kterou lze přiznat vedle příslušenství (§ 1970 OZ, § 2 nař. vlády č. 351/2013, KS v [obec] 24 Cm 597/1993). Ze všech těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku. 5. Závěrem soud považuje za nutné uvést, že pokud snad měl žalovaný za to, že se k dané věci vyjádří až po stanovené lhůtě, ačkoliv byl o následku nevyjádření se ve lhůtě stanovené výslovně poučen, tak ani opožděné vyjádření nemohlo shora uvedený následek zvrátit. Fikci uznání nelze odvolat stejně jako uznání nároku učiněné ve smyslu § 153a odst. 1 o.s.ř., nelze opožděně podaným vyjádřením odvrátit fikci uznání nároku, která nastala dle § 114b odst. 5 o.s.ř.. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 400 Kč (dva úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předchozí výzva k plnění), dva režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek ČSÚ vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je o 19,7% a služeb o 11,9%, což pro většinu obyvatel je citelná finanční změna k horšímu. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).