98 C 62/2023-46 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu podaného ke zdejšímu soudu [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 3 586 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že se jedná o bezdůvodného obohacení. Žalobce uvedl, že žalovaný se bezdůvodně užívá žalobcům pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 779 m2 zapsaného na [list vlastnictví], pro katastrální území Nalžovice, tím, že řečeném pozemku má svou stavbu, a protože výzva k vydání hodnoty tohoto užívání stanovené dle metodického pokynu žalobce ve výši 1 558 Kč ročně byla dosud marné, tak podává tuto žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, a to přesně za dobu od [datum] – [datum]. Závěrem žalobcem poukázal na fakt, že zdejší soud za předchozí období již vydal tři vyhovující rozsudku. 2. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal zcela pasivní. 3. Ačkoliv byl žalovaný řádně a včas předvolán k prvnímu k ústnímu jednání s upozorněním na možnost vydání rozsudku pro zmeškání, tak se bez omluvy k jednání nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Za žalobce se na ústní jednání dostavil právní zástupce, který soudu navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. 4. Podle § 153b odst. 1 o.s.ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. 5. Předně, ačkoliv kontumační rozsudek je formální institut, který podstatně redukuje možnost uplatnění procesních práv žalovaného, takže soud pečlivě zvažuje jeho užití, tak na druhé straně soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům a oprávněným zájmům (čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny, § 1, § 3 o. s. ř.). Soud tedy nemůže chránit zájmy těch, kteří nechtějí participovat na soudním řízení, svá práva nijak nehájí a zůstávají pasivní (I. ÚS 2656/12, NS ČR 30 Cdo 3825/2007). 6. Podle obsahu žaloby se žalobce domáhá zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení (§ 1982 odst. 1 OZ), protože je povinností toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, a jí korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný se na úkor žalobce obohatil užíváním pozemku (vlastní stavbu na něm postavenou), tak bezdůvodné obohacení není možné vydat in natura žalobci, a proto žalobce vypočetl finanční ekvivalent, a to i s úrokem z prodlení (§ 1970 OZ), když počátek prodlení si žalobce stanovil po uplynutí lhůty k vydání bezdůvodného obohacení, kterou žalobce uvedl v písemné výzvě, zaslané žalovanému (§ 1958 OZ). Dle žalobních tvrzení tedy žalovaný dosud nesplnil svojí povinnost vydat bezdůvodné obohacení. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Z těchto důvodů soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch. Náleží mu proto náhrada nákladů řízení za hotové výdaje, což je v daném případě odměna za tři úkony po 300 Kč (dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. a § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., za výzvu k zaplacení, za sepsání žaloby a za účast na ústním jednání). Celkem náhrada nákladů řízení je tedy 900 Kč O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 8. Žalobce je ze zákona osvobozen od zaplacení části soudního poplatku, takže jeho doplacení přechází na žalovaného (§ 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.), protože úspěch žalobce, jako určující zákonné kritérium pro rozhodnutí o přechodu poplatkové povinnosti z žalobce na žalovaného je zde dán, tak soud poplatkovou povinnost přenesl ve výši dle sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., tak jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.