98 C 66/2023-56 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se svým návrhem ze dne [datum] domáhal, aby žalovaným byla uložena povinnost odstranění garáže, která je postavená na pozemku parc.č. [rok], k.ú. [část obce], [územní celek] ve vlastnictví žalobce, když žalobu odůvodnil tím, že na základě rozhodnutí Odboru výstavby, [anonymizována tři slova] [obec a číslo] č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] bylo žalovanému 1) a 2) nařízeno mj. odstranit garáž, a to s ohledem na to, že garáž byla dle rozhodnutí příslušného stavebního úřadu ze dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] pouze dočasnou stavbou, jejíž doba, na kterou byla zřízena, tedy 15 let, již uplynula, viz blíže k tomu odůvodnění uvedeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalovaní k výzvě žalobkyně ničeho nepodnikli, tak podává tuto žalobu. 2. Žalovaní zůstali zcela pasivní po celou dobu řízení. 3. Ačkoliv byl žalovaný řádně a včas předvolán k prvnímu k ústnímu jednání s upozorněním na možnost vydání rozsudku pro zmeškání, tak se bez omluvy k jednání nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované strany (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Právní zástupce, který se za žalobce k ústnímu jednání dostavil, navrhl soudu vydání rozsudku pro zmeškání. 4. Podle § 153b odst. 1 o.s.ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. 5. Předně, ačkoliv kontumační rozsudek je formální institut, který podstatně redukuje možnost uplatnění procesních práv žalovaného, takže soud pečlivě zvažuje jeho užití, tak na druhé straně soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům a oprávněným zájmům (čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny, § 1, § 3 o. s. ř.). Soud tedy nemůže chránit zájmy těch, kteří nechtějí participovat na soudním řízení, svá práva nijak nehájí a zůstávají pasivní (I. ÚS 2656/12, NS ČR 30 Cdo 3825/2007). 6. Ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě, ze kterých soud vyšel, vyplývá, že garáž žalovaných stojí na pozemku žalobce, když obligační právo mít stavbu na cizím pozemku a ani žádné jiné (věcné) právo k tomuto pozemku žalobce, žalovaní ke dni rozhodnutí soudu nemají. Lze tak uzavřít, že garáž je neoprávněná stavba, takže důvod žaloby má opodstatnění v ustanovení § 1085 OZ, které zcela srozumitelně a jasně mluví o odstranění stavby. Právě proto, že nemovitou věc nelze přemístit jinam, jak je tomu u movitých věcí, tak v úvahu přichází jen její odstranění, které se provede demolicí. Skutečnost, že vyklizení a odstranění jsou dva zcela odlišné instituty plyne i z faktu, že výkonem rozhodnutí o vyklizení pozemku (§ 340 o.s.ř., jinak také NS ČR 22 Cdo 255/2001). Za situace, kdy skutkové okolnosti obsažené v žalobě jsou z pohledu znaků skutkové podstaty obsažené v hypotéze shora uvedeného zákonného ustanovení úplná a skýtají tak podklad pro závěr, že podle nich lze přisoudit to plnění, jehož se žalobci domáhají, tak soud žalobě i s úrokem z prodlení úroky (§ 1970 OZ, § 1958 OZ) vyhověl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch. Předně, soud zjistil, že žalobce je statutárním městem, a tedy je povinen spravovat svůj majetek ve veřejném zájmu, a proto na něm lze mimo jiné i žádat, aby byl žalobce schopen zajistit kvalifikované a racionální řešení své pravidelné agendy, mezi kterou jednoznačně patří i jednoduché žaloby na odstranění garáže, je dostatečně profesně personálně vybaven vlastním právním odborem (II. ÚS 2396/09). A dále soud zjistil, že poté, co si advokát žalobce obstaral doklady od žalobce, podal typizovanou žalobu, protože jedinou zvláštností této žaloby, od jiných žalob na stejný druh plnění, je změna čísel pozemků a jmen účastníků, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný (logicky). Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě, a proto tedy nelze říci, že by tato věc vyžadovala odbornou, sofistikovanou právní pomoc – a vyhledal-li jí žalobce, pak si náklady nese sám (Pl ÚS 39/13). Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 300 Kč (tři úkony právní služby po 100 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., k tomu i přiměřeně NS ČR 28 Cdo 1934/2016). V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..