24 C 306/2021-181 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplacení částky , částka, . Pro svůj nárok argumentovala tím, že žalobkyni svědčí právo podat žalobu „z lepšího práva", kterým se domáhá na žalovaném vydání peněžitého plnění, kterého se žalovanému na úkor žalobkyně dostalo v rámci konkursního řízení, v němž byl zpeněžen majetek žalobkyně. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne , datum, , čj. 46 , právnická osoba, , byl prohlášen konkurs na majetek společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , jméno FO, (dále jen „úpadce“) a správcem konkursní podstaty úpadce byla ustanovena , jméno FO, . , právnická osoba, . Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne , datum, , čj. , právnická osoba, (dále jen „Rozvrhové usnesení 1“), konkursní soud rozhodl o návrhu , Anonymizováno, na vydání rozvrhového usnesení tak, že určil, že žalovanému, bude z výtěžku zpeněžení konkursní podstaty úpadce vydána částka , částka, . Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne , datum, , čj. , právnická osoba, (dále jen „Rozvrhové usnesení 2“), konkursní soud rozhodl o návrhu , Anonymizováno, na vydání dodatečného rozvrhového usnesení tak, že určil, že žalovanému bude z výtěžku zpeněžení konkursní podstaty úpadce vydána částka , částka, . Celkem žalovaný obdržel z konkursní podstaty Úpadce na základě Rozvrhových usnesení částku , částka, . Žalobkyně je přesvědčena, že jí k žalované částce svědčí lepší právo nežli žalovanému a žalovaný by měl žalobkyni žalovanou částku vydat. V bodě III. žaloby žalobkyně uvedla, že na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „Kupní smlouva“) převedl Úpadce na žalobkyni vlastnictví k níže uvedeným nemovitostem v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, , a to budově č. p. , Anonymizováno, , pozemku st. p. č. , hodnota, , pozemku p. č. , Anonymizováno, , pozemku p. č. , Anonymizováno, (dále jen „Nemovitosti“). Žalobkyně za převod vlastnictví k Nemovitostem zaplatila Úpadci kupní cenu ve výši , částka, , a to bezhotovostním převodem ve dnech 2. 6. - , datum, . Dle znaleckého posudku , Anonymizováno, vypracovaného dne , datum, soudním znalcem , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , činila obvyklá cena Nemovitostí ke dni , datum, částku , částka, . Ke dni uzavření Kupní smlouvy byl jednatelem a společníkem žalobkyně pan , jméno FO, . , jméno FO, , nar. , datum, , který byl v rozhodné době též členem představenstva Úpadce. V bodě IV. žaloby pak uvedla, že konkurs na majetek Úpadce byl prohlášen dne , datum, a lhůta pro přihlašování pohledávek věřitelů tak uplynula dne , datum, . Dne , datum, , tedy téměř rok po prohlášení konkursu, zapsala , Anonymizováno, Nemovitosti do soupisu konkursní podstaty. Důvodem soupisu byla absolutní neplatnost Kupní smlouvy z důvodu absence ocenění hodnoty Nemovitostí provedeného soudem jmenovaným znalcem ke dni uzavření smlouvy, které ukládalo ust. § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v případě, že k převodu hodnot došlo mezi osobami blízkými. Žalobkyně bránila své vlastnické právo k Nemovitostem žalobou na vyloučení Nemovitostí z konkursní podstaty Úpadce podanou v květnu 2008 proti , Anonymizováno, . Výsledkem excindačního sporu pak bylo rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem čj. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze čj. , spisová značka, ze dne , datum, , kde soudy došly k závěru, že Nemovitosti jsou do soupisu konkursní podstaty sepsány oprávněně, neboť Kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a Úpadcem je neplatná z důvodu absence znaleckého posudku ve smyslu ust. § 196a odst. 3 Obchodního zákoníku, když k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem došlo mezi osobami blízkými. Nejvyšší soud ČR následně dne , datum, zamítl dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu o oprávněnosti soupisu Nemovitostí do konkursní podstaty. Dne , datum, vydal velký senát Nejvyššího soudu ČR průlomové rozhodnutí čj. 31 Cdo 3986/2009, podle něhož absence znaleckého posudku dle ust. § 196a odst. 3 Obchodního zákoníku sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy o převodu majetku, nýbrž je třeba současně zkoumat, zda kupní cena byla v místě a čase uzavření smlouvy obvyklá. Dne , datum, , Anonymizováno, Nemovitosti přesto zpeněžila za částku , částka, . , Anonymizováno, Nemovitosti ponechala v soupisu konkursní podstaty a zpeněžila na základě zamítavého rozhodnutí o vylučovací žalobě, založeného na již překonaném výkladu zákona. Po zpeněžení Nemovitostí již žalobkyně nemohla požadovat vrácení svého majetku, uplatnila tedy v konkursním řízení Úpadce svou pohledávku na vrácení zaplacení kupní ceny ve výši , částka, podáním ze dne , datum, označeným jako „přihláška 2. pohledávky do konkurzního řízení" z titulu bezdůvodného obohacení. Přestože si , Anonymizováno, byla vědoma vývoje judikatury a zejména shora uvedeného rozhodnutí NS ČR čj. , spisová značka, a bylo jí známo, že na uzavřenou kupní smlouvu, je třeba pohlížet jako na platnou, přesto se odmítla přihláškou pohledávky žalobkyně zabývat s tvrzením, že odvolatel tyto pohledávky uplatnil opožděně, přičemž ve svém odmítnutí odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, . S ohledem na Nejvyšším soudem ČR provedenou změnu výkladu ust. § 196a odst. 3 obch.zák však Kupní smlouvu již nebylo možné považovat bez dalšího za neplatnou, naopak bylo třeba ji považovat za platnou. Žalobkyně uvedeným znaleckým posudkem prokázala, že obvyklá cena Nemovitostí činila ke dni převodu částku , částka, . Žalobkyně přitom uhradila kupní cenu ve výši , částka, , tedy uhradila minimálně cenu obvyklou. Bylo tedy postaveno na jisto, že Kupní smlouva není neplatná a žalobkyně je oprávněným vlastníkem Nemovitostí. Žalobkyně taktéž vyvrátila pochybnosti , Anonymizováno, o uhrazení kupní ceny, a to potvrzením nezávislého auditora, když dne , datum, potvrdila nezávislá auditorská společnost , právnická osoba, , že žalobkyně v roce 2003 uhradila Úpadci celou kupní cenu za Nemovitosti dle Kupní smlouvy. Nebylo tak na místě, aby , Anonymizováno, tvrdila opožděnost přihlášky pohledávek žalobkyně s odkazem na shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. , Anonymizováno, postupovala po celé konkursní řízení Úpadce účelově tak, aby se žalobkyni nedostalo žádného plnění v souvislosti s převodem Nemovitostí. K aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR přihlížela , Anonymizováno, vždy selektivně v neprospěch žalobkyně. Konkursní soud Úpadce nereagoval ani na následující podnět žalobkyně k vydání pokynu k vyloučení výtěžku zpeněžení neoprávněně zapsaných a zpeněžených Nemovitostí z konkursní podstaty. Uvedený podnět podala žalobkyně ke konkursnímu soudu dne , datum, s tím, že rozhodnutí o podnětu má zásadní dopad na případné uspokojení konkursních věřitelů. Konkursní soud o podnětu nikdy nerozhodl a k jeho existenci se vyjádřil až v rámci odůvodnění (následně zrušeného) rozvrhového usnesení ze dne , datum, , čj. , právnická osoba, v jeho čl. 9 s tím, že k vydání rozhodnutí o podnětu v rámci dohledové činnosti neshledal relevantní důvody. Žalobkyně se ve svém podnětu po vylíčení skutkových okolností dožadovala rozhodnutí konkursního soudu v rámci jeho dohledové činnosti, a to vydání pokynu vůči , Anonymizováno, , aby tato vyloučila z majetkové podstaty výtěžek zpeněžení předmětných nemovitostí, neboť tento nemůže být užit k uspokojení konkursních věřitelů, když žalobkyni, jakožto oprávněnému původnímu vlastníku nemovitostí, náleží „lepší právo" k výtěžku zpeněžení, přičemž odkázala na přiléhavý judikát Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , spisová značka, a sp.zn. , spisová značka, . Přes shora uvedenou argumentaci podepřenou rozhodnutími vyšších soudů však konkursní soud o podnětu žalobkyně nijak nerozhodl, přestože si měl být vědom skutečnosti, že ignorování podnětu žalobkyně bude mít za následek potenciální oprávněnou napadnutelnost všech navazujících fází konkursního řízení. Nečinnost konkursního soudu ve vztahu k předmětnému Podnětu tak způsobilo, že se konkursním věřitelům následně dostalo plnění, které jim nenáleží, neboť „lepší právo" ke zcela dominantní části výtěžku zpeněžení konkursní podstaty náleželo žalobkyni. Žalobkyně následně brojila též proti rozvrhovým usnesením vydaným v rámci konkursního řízení Úpadce, aby zabránila rozdělení výtěžku zpeněžení Nemovitostí mezi věřitele, avšak neúspěšně. Žalobkyně činila v rámci konkursního řízení Úpadce celou řadu procesních úkonů, aby bránila své vlastnické právo k Nemovitostem, a po jejich zpeněžení, aby bránila svůj nárok na vydání výtěžku zpeněžení Nemovitostí. Její nároky však uspokojeny nebyly. V rámci konkursního řízení Úpadce byly zpeněženy Nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně a výtěžek ve výši , částka, byl následně na základě Rozvrhového usnesení 1 a 2 rozdělen mezi konkursní věřitele Úpadce, včetně žalovaného. Celkem byl na základě Rozvrhových usnesení mezi konkursní věřitele s nepř