14 C 30/2024-80 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhal po žalované zaplacení částky 416 822 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žil s žalovanou od konce roku , datum, , Anonymizováno, do konce roku , datum, v partnerském svazku, z toho od , datum, do , datum, ve svazku manželském, přičemž od , datum, do , datum, jezdili na společné dovolené, které hradil vzhledem k diametrálně odlišné majetkové a finanční situaci účastníků převážně žalobce. Před vstupem do manželství uzavřeli účastníci smlouvu o manželském majetkovém režimu oddělených jmění, v důsledku čehož manželům nevzniklo společné jmění a po dobu trvání manželství hospodařili odděleně. Dále uvedl, že od počátku partnerského vztahu hradil nejen veškeré náklady na společné dovolené, ale také na sportovní a kulturní aktivity, jakož i na běžný život, a to zejména v době, kdy u něj žalovaná bydlela, aniž by mu jakkoli přispívala na vzniklé náklady. Žalovaná mu pak měla tyto vynaložené náklady nahradit, až se její finanční situace zlepší. V roce , datum, došlo mezi účastníky k vážným rozporům, přičemž jedním z témat byl i požadavek žalobce na alespoň částečnou kompenzaci finančních prostředků, které za žalovanou vynaložil. Na základě naléhání žalobce žalovaná v období od , datum, do , datum, zaslala žalobci celkem 698 000 Kč z titulu alespoň části svých závazků, a uhradila tak dle žalobce své náklady na tyto dovolené: a) , Anonymizováno, až , datum, Thajsko; b) , datum, Rakousko; c) , Anonymizováno, až , datum, Itálie; d) , Anonymizováno, . až , datum, Francie; e) , datum, Rakousko; f) , datum, Rakousko; g) , Anonymizováno, . až , datum, Rakousko; h) , Anonymizováno, . až , datum, Rakousko, Itálie; i) , datum, až , datum, Indonésie; j) , Anonymizováno, . až , datum, Itálie; k) , Anonymizováno, až , datum, Rakousko; l) , Anonymizováno, až , datum, Belgie, Německo; m) , Anonymizováno, až , datum, Řecko; n) , Anonymizováno, až , datum, Rakousko; o) , datum, až , datum, , adresa, ; p) , Anonymizováno, až , datum, Dubaj; q) , datum, Rakousko; r) , Anonymizováno, . až , datum, Itálie; s) , Anonymizováno, . až , datum, Portugalsko; t) , Anonymizováno, až , datum, Itálie, Rakousko; u) , Anonymizováno, . až , datum, Itálie; v) , Anonymizováno, až , datum, Rakousko; w) , datum, až , datum, Gruzie; x) , Anonymizováno, . až , datum, Maledivy; y) , Anonymizováno, až , Anonymizováno, . Řecko; z) , datum, , adresa, ; aa) , Anonymizováno, . až , datum, Rakousko, Slovinsko, Itálie. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, však žalovaná tvrdí, že se nejednalo o kompenzaci nákladů na dovolené, nýbrž o zápůjčku. S ohledem na možné promlčení nároku z titulu bezdůvodného obohacení žalobce podal tuto žalobu, prostřednictvím které uplatňuje své pohledávky za žalovanou vyplývající z úhrad, které za ni provedl, a to za letenky či pohonné hmoty a ubytování na společných (shora specifikovaných) dovolených, u nichž je zjevné, že byly vynaloženy rovným dílem za žalobce a žalovanou. Celková výše nákladů, blíže rozepsaných a dokládaných jednotlivými výpisy z účtu (č.l. 3 p.v. – č.l. 9), měla činit částku 833 644 Kč, tj. za žalovanou částku 416 822 Kč. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána výzvou ze dne , datum, a následně též předžalobní upomínkou ze dne , datum, .2. Žalovaná ve svém vyjádření potvrdila, že s žalobcem v době jejich vztahu absolvovala žalobcem specifikované dovolené a nepopřela, že mu s její účastí na dovolených mohly vzniknout nějaké náklady. Žalobu však označila za zcela bezdůvodnou a zdůraznila, že žalobce netvrdí žádný právní důvod, na základě něhož by měla být povinna kompenzovat tyto náklady, natož pak aby uvedl, proč se na nákladech měla podílet právě jednou polovinou. Jak uvedl sám žalobce, majetková situace účastníků byla diametrálně odlišná, nadto byly příjmy žalované z velké části závislé na žalobci, u něhož byla zaměstnána. Žalovaná v této souvislosti odkázala na ust. § 690 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle něhož mají manželé přispívat na potřeby života rodiny a chod domácnosti pole svých možností a životní úroveň členů rodiny má být zásadně srovnatelná. Pod potřeby rodiny pak lze nepochybně zařadit také společné dovolené, zejména pokud manžel disponuje dostatkem finančních prostředků na konání dovolených a má v úmyslu na ně jezdit, měl by tuto životní úroveň umožnit i ostatním členům rodiny. Žalobce se proto tímto způsobem nemůže domáhat žalobou uplatněného nároku, a už vůbec ne do výše jedné poloviny vynaložených nákladů. Opačný výklad by pak byl popřením smyslu a účelu takové zákonné úpravy. Je přitom irelevantní, že manželé měli režim oddělených jmění, neboť § 690 o. z. se týká každého manželství, bez ohledu majetkové uspořádání poměrů. Pokud pak žalobce argumentuje jakousi dohodou, dle níž mu měla žalovaná kompenzovat vynaložené náklady poté, co se její situace zlepší, je na žalobci, aby dostatečně konkrétně tvrdil a prokazoval uzavření této dohody. Žalovaná přitom existenci jakékoli konkrétní dohody s žalobcem popřela. To, že v rámci plateb v roce , datum, žalobci nebyly hrazeny nároky požadované v této žalobě, je zjevné mj. z toho, že částka požadovaná touto žalobou je odlišná od částky zaplacené žalovanou v průběhu roku , datum, . Žalovaná dále uvedla, že totožný nárok žalobce uplatnil v rámci tzv. kompenzační námitky v řízení vedeném Obvodním soudem pro , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, , což však není na překážku vedení řízení o žalobě. Nad rámec uvedeného doplnila, že seznam provedených plateb předložený žalobcem, je zcela nekonkrétní a není z něj seznatelné, které platby a v jaké výši byly vynaloženy za služby čerpané žalovanou. Jestliže žalobce požaduje náhrady za pohonné hmoty a předkládá k tomu doklady o jejich úhradě, není zřejmé, zda tyto pohonné hmoty byly vynaloženy pouze na společnou dovolenou, nebo zda byly využity i na předchozí/následné soukromé cesty žalobce atp. Na závěr pak uvedla, že pokud by měl být nárok žalobce důvodný, mohlo by se tak stát výhradně z důvodu dobrovolného plnění žalované na tento nárok v rámci žalobou specifikovaných plateb, avšak tato otázka bude závazně řešena v rámci řízení u Obvodního soudu pro , adresa, . Z uvedených důvodů tak navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.3. Soud ve věci nařídil dvě jednání, při nichž účastníci setrvali na svých stanoviscích. Při jednání dne , datum, byl žalobce poučen dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), nechť doplní svá tvrzení tak, že uvede, z čeho dovozuje povinnost žalované hradit mu z té které žalované částky právě jednu polovinu, a tyto podpoří důkazy. V reakci na poučení soudu žalobce doplnil, že po celou dobu soužití účastníků platila ústní dohoda, že se budou na nákladech (včetně dovolených) podílet rovným dílem. Byla to mezi nimi zažitá praxe, přičemž v době soužití žalovaná zasílala žalobci pravidelně určité platby s poznámkami jako „hory“, „výlet“ či „dovolená“, čímž naplňovala tuto dohodu. Vzhledem k tomu, že žalovaná na počátku vztahu neměla dostatečně vysoké příjmy, dohodli se účastníci tak, že uhradí svou polovinu nákladů poté, co se její příjem zvýší. Její situace se nakonec zlepšila natolik, že žalobci zaslala částku, která je předmětem řízení u Obvodního soudu pro , adresa, . Podotkl také, že žalovaná má vysokoškolské vzdělání, manželství bylo bezdětné, žalovaná také pronajímala svůj byt, a mohla se tak na nákladech podílet ve větší míře. Žalobce také financoval veškeré náklady na bydlení, a vzhledem k tomu, že je majitelem úklidové firmy, zabezpečil i údržbu domácnosti. Dále žalobce doplnil, že pokud by neměl právo na zaplacení žalované částky z titulu uzavřené dohody, jednalo by se o nárok z titulu bezdůvodného obohacení.4. Žalovaná nato zopakovala, že žádná obecná dohoda o úhradě nákladů ohledně společného soužití, včetně nákladů na dovolené, uzavřena nebyla, a dále doplnila, že po některých dovolených zaslala žalobci určité částky související s dovolenými, nejednalo se však vždy o celou polovinu nákladů. Konkrétní náklady byly vždy hrazeny individuálně podle vzájemné domluvy v konkrétní situaci. K možnosti žalované dosahovat vyšších příjmů uvedla, že v letech , datum, -, datum, byla zaměstnána u žalobce, což odpovídalo jejich vzájemné dohodě. Dále uvedla, že je toho názoru, že jde-li o platby za dovolené, nemůže mezi manžely vznikat bezdůvodné obohacení, a to ani v režimu oddělených jmění.5. Účastníci učinili nesporným, že jejich manželství trvalo od , datum, do , datum, a v době trvání manželství zvolili majetkový režim oddělených jmění. Od roku , datum, žili společně jako partneři, v období od roku , datum, do roku , datum, absolvovali zahraniční dovolené, které žalobce vyjmenoval v žalobě. Náklady na tyto dovolené hradil převážně žalobce. Dále byla tvrzení účastníků shodná ohledně realizace plateb ze strany žalované v průběhu roku , datum, , tedy že poslala žalobci