17 C 89/2025-21 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne 9. 1. 2025 tvrdila, že s žalovaným dne 17. 9. 2021 uzavřela smlouvu č. , hodnota, o úvěru ve výši 60 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy účastníků pak byly obchodní podmínky žalobkyně. Takto poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal vrátit v měsíčních splátkách ve výši 2 595 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný však nedodržel splátkový kancelář a dostal se do prodlení se splátkou, která byla splatná dne 15. 7. 2024. Žalobkyně žalovaného k úhradě splátky několikrát vyzvala, přičemž po nulové reakci žalovaného celý úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k doplacení zbylé dlužné částky. Žalovaný však nezaplatil ničeho, a to ani na základě žalobkyní učiněné předžalobní výzvy. Žalobkyně se proto podanou žalobou domáhá zaplacení celkem 48 912,46 Kč (tj. jistiny úvěru 43 229,64 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 882,82 Kč), jakož i úroků z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 48 112,46 Kč od 5. 1. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivním.3. K jednání soudu se žalovaný, ač řádně předvolán, nedostavil bez jakékoliv omluvy. Žalobkyně a její zástupce se pak nedostavili po včasné omluvě. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení (§ 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „OSŘ“).4. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění:5. Z listin označených jako „smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 9. 2021 a předsmluvní informace“ bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k právně relevantnímu jednání, jehož výsledkem byl závazek právní žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr 60 000 Kč, čemuž odpovídal závazek žalovaného úvěr vrátit a zaplatit smluvené úroky, a to ve lhůtě 72 měsíců od poskytnutí úvěru. Součástí smlouvy bylo ujednání, že část úvěru ve výši 9 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele, spočívající v nákladech na lustry v registrech, náklady na expresní vyplacení úvěru, ostatní administrativní náklady spotřebitele, odměna zprostředkovateli za jeho činnost a náklady na ověření úvěrového případu, s čímž žalovaný vyslovil souhlas.6. Z listin označených jako „doklad o uhrazení registračního poplatku“ bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy učinil ověřovací platbu ve výši 1 Kč prostřednictvím svého účtu č. , č. účtu, .7. Z listin označených jako „doklad o uhrazení úvěru“ bylo zjištěno, že úvěr ve výši 51 000 Kč byl žalovanému z platebního účtu žalobkyně č. , č. účtu, poskytnut ve dvou platbách na platební účty žalovaného, kdy první platby byla ve výši 31 297 Kč byla žalovanému poskytnuta na platební účet č. , č. účtu, a druhá ve výši 19 703 Kč na účet č. , č. účtu, .8. Z listin označených jako „upomínky č. 1 a 2 včetně dokladů o odeslání“ bylo zjištěno, že žalobkyně učinila výzvy k zaplacení sporné pohledávky ve výši 2 895 Kč, představující neuhrazenou splátku se splatností k 15. 7. 2024.9. Z listiny označené jako „předžalobní výzva ze dne 21. 12. 2024 včetně dokladů o odeslání“ bylo zjištěno, že žalobkyně učinila vůči žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení dlužné pohledávky.10. Na základě shora uvedených nesporných tvrzení účastníků, jakož i na základě provedených důkazních prostředků, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:11. Žalobkyně žalovanému převodem na účty č. , č. účtu, a č. , č. účtu, dne 17. 9. 2021 poskytla částku 51 000 Kč. Této transakci předcházelo jednání, jehož výsledkem bylo sepsání listiny označené jako „smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 9. 2021“. Obsahem uvedené listiny bylo ujednání o úvěru ve výši 60 000 Kč, který měl byl žalovaným vrácen ve lhůtě 72 měsíců včetně smluvených úroků.12. Dále pak byl v řízení učiněn závěr, že sepsání a podepsání uvedené listiny ze dne 17. 9. 2021 a poskytnutí částky 51 000 Kč žalovanému nepředcházelo posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jehož výsledkem by byl relevantní závěr právní předchůdkyně žalobkyně o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když ve skutečnosti bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela toliko z údajů uvedených ve smlouvě, a to aniž by věrohodnost těchto ověřila, jakož i aniž by ověřila výši životních nákladů žalovaného a jeho rodiny, bylo ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet ve smyslu citované právní úpravy jednoznačně nedbalé a zcela nedostatečné13. Uzavírá se proto, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného (k tomu viz dále). Účastníci se pak svou nepřítomností u jednání vzdali dobrodiní poučení soudu (§ 118a odst. 1, 3 OSŘ), tudíž soud dále vyšel z takto učiněného závěru o skutkovém stavu.14. Dále bylo zjištěno, že žalovaná v celkem 33 splátkách učiněným v období od 15. 10. 2021 do 15. 6. 2024 uhradila celkem 54 549 Kč.15. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“), jakož i speciální úpravu zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, dále jen „ZSÚ“).16. Na základě učiněných skutkových zjištění soud vztah účastníků nejprve posuzoval dle ustanovení smlouvy o smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. OZ). Z takové smlouvy je úvěrující povinen poskytnout na požádání úvěrovanému v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, čemuž souvztažně odpovídá povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 OZ).17. Současně soud z úřední povinnosti zkoumal (§ 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ), zda spotřebitelský úvěr byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut za splnění podmínky, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplynulo, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ).18. V řízení však vyplynulo, že žalobkyně tuto svou povinnost nesplnila řádně, resp. ji plnila jednoznačně nedbale a zcela nedostatečně, což vede k jedinému možnému závěru, tedy že úvěrová smlouva je od počátku neplatná (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ).19. K tomuto soud jen dodává, že uvedený závěr mohl být žalobkyní zvrácen učiněným k tomuto nezbytných tvrzení, jakož i označením a následným provedením relevantních důkazů, žalobkyně se však nedostavila k jednání soudu, čímž se vzdala dobrodiní veškerých výzev a poučení, které by jí jinak byla ze strany soudu poskytnuty (§ 118a odst. 1, 3 OSŘ).20. Na tomto základě soud nárok žalobkyně dále posuzoval dle úpravy dopadající na bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. OZ). Bylo pak shledáno, že žalovaný bez právního důvodu (z neplatné smlouvy) získal na úkor právní předchůdkyně žalobkyně majetkový prospěch (jistinu 51 000 Kč), pročež je povinen toto obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, 2 OZ). V řízení však bylo zjištěno, že žalovaný přestal splácet od splátky, která měla připadnou na den 15. 7. 2024. Předchozích 33 splátek ve výši celkem 54 549 Kč, které připadaly na období od 15. 10. 2021 do 15. 6. 2024, však bylo uhrazeno.21. Je tak patrno, že žaloba není oprávněná, neboť nárok žalobkyně byl zcela uhrazen, ba dokonce přeplacen o částku 3 549 Kč (51 000 Kč – 54 549 Kč). S ohledem na výše uvedené byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta (výrok ad I.)22. O náhradě nákladů řízení (výrok ad II.) soud rozhodoval za situace, kdy ve věci zcela úspěšnému žalovanému nevznikly žádné náklady, neboť zůstal v řízení zcela pasivním (§ 142 odst. 1 OSŘ).