67 C 258/2025-33 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání EPR (žalobou) podaným ke zdejšímu soudu dne 21. 5. 2025, ve znění jeho doplnění k výzvě soudu ze dne 10. 10. 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že mezi účastníky řízení byla dne 21. 11. 2024 elektronickou formou uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč na účet č. , č. účtu, (čl. IV, bod 4.3. Smlouvy). Úvěr byl poskytnut na dobu 12 měsíců a hrazen měl být splátkami ve výši 3 750 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého měsíce. V čl. V, bod 5.4. strany sjednaly náklady na upomínání ve výši 500 Kč za 1. a 2. upomínku. Žalovaný neuhradil žádnou splátku, do prodlení se dostal se splátkou splatnou 15. 1. 2025, na zaslané upomínky, včetně předžalobní, nereagoval. Žalobou nárokovaná částka představuje jistinu úvěru ve výši 25 000 Kč a dále za náklady na upomínání celkem 1 000 Kč (za 1. a 2. upomínku vždy 500 Kč). Žalobkyně úvěr zesplatnila dle čl. V, bod 5. 5. k 21. 4. 2025. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to dle dokumentace předané žalovaným (kopie OP, dalšího průkazu a kompletního výpisu z jeho bankovního účtu za poslední 3 měsíce), tak dle informací z externích zdrojů (ze systému SOLUS, Centrální evidence exekucí, lustrací v IŘ).2. Žalovaný se k žalobě ani k jejímu doplnění nevyjádřil.3. Z jednání soudu nařízeného na den 27. 11. 2025 se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce omluvila, souhlasila však s tím, aby soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodoval ve smyslu § 101 odst. 3 o. s ř. v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Soud při jednání provedl dokazování listinnými důkazy, které mu byly předloženy pouze žalobkyní a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:5. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 11. 2024 žalobkyně se žalovaným ujednali poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 25 000 Kč s tím, že tato částka bude vyplacena na účet č. , č. účtu, . Úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců s úrokovou sazbou 15 % měsíčně, RPSN činila 436 %. Výše splátky byla ujednána na 3 750 Kč měsíčně se splatností do 15. dne každého kalendářního měsíce. Doplňkové služby sjednány nebyly. Nedílnou součástí smlouvy byla Příloha č. , hodnota, - Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z této přílohy soud zjistil v pasáži Základní informace o spotřebiteli, že žalovaný byl v době uzavření Smlouvy svobodný, bez vyživovací povinnosti, nejvyšší vzdělání-maturita. Příjem byl uveden 38 000 Kč, náklady na bydlení a domácnosti žádné, finanční závazky 4 000 Kč. Žalobkyně zohlednila příjem z bankovních výpisů ve výši 43 732 Kč, náklady na bydlení stanovila minimální fixní hodnotou 4 000 Kč, náklady domácnosti 3 000 Kč, finanční závazky 6 016 Kč. Dále lustrací v Insolvenčním rejstříku zjistila, že se žalovaný „nenachází v procesu insolvence“, lustrací v Centrální evidenci exekucí, že proti žalovanému není vedena aktivní exekuce, z rejstříku SOLUS, že má žalovaný výbornou platební morálku (Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , Základní informace o spotřebiteli, Předsmluvní informace, Posouzení úvěruschopnosti žalovaného, včetně kopie OP a Evropského průkazu zdravotního pojištění, datového výstupu z Credit Info CEE).6. Upomínkou č. , hodnota, ze dne 21. 1. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 4 250 Kč, tj. splátky ve výši 3 750 Kč + 500 Kč poplatek dle čl. V, bod 5.4. písm. a) Smlouvy (Upomínka ze dne 21. 1. 2025).7. Upomínkou č. , hodnota, ze dne 5. 2. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 4 750 Kč, tj. splátky ve výši 3 750 Kč + 500 Kč +500 Kč dle čl. V., bod 5. 4. písm. a) a b) Smlouvy (Upomínka ze dne 5. 2. 2025).8. Dne 21. 4. 2025 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky 43 240,48 Kč nejpozději do 5. 5. 2025 (Předžalobní výzva ze dne 21. 4. 2025 a podací lístek z téhož data).9. Soud dokazování doplnil ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř. o zprávu , právnická osoba, . o tom, že majitelem běžného účtu č. , č. účtu, je žalovaný a banka současně zaslala soudem požadované výpisy z účtu žalovaného. Z nich vyplývá, že před poskytnutím úvěru účet žalovaného vykazoval počáteční zůstatek mínusové hodnoty (v září 2024 mínus 11 740,91 Kč, v říjnu 2024 mínus 16 100 Kč), dále že žalovaný splácel pravidelně každý měsíc splátky , právnická osoba, . z titulu poskytnuté půjčky; nevykazoval pravidelný příjem od zaměstnavatele, zachyceny jsou pouze nárazové příchozí platby od různých fyzických osob; dále výdaje za stravu a pohonné hmoty. Z výpisu z účtu za měsíc listopad 2024 má soud prokázánu příchozí platbu od žalobkyně dne 22. 11. 2024 ve výši 25 000 Kč (poskytnutí úvěru pod VS , var. symbol, ) a dále má soud prokázánu úhradu splátky žalovaným dne 20. 1. 2025 ve výši 4 750 Kč pod VS , var. symbol, (zpráva , právnická osoba, . a výpisy z účtu).10. Po takto provedeném dokazování soud další důkazy neprováděl, když další důkazy nebyly žalobkyní předloženy a žalovaný byl od počátku řízení procesně nečinný. Provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, avšak pouze částečně.11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, že „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. Podle ustanovení § 1813 o. z. platí že: „Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.“.12. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného , Anonymizováno, sjednaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, Anonymizováno13. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Soukromoprávní sankcí za takové jednání poskytovatele je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.14. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou účastníci uzavřeli dne 21. 11. 202