95 C 137/2025-30 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne , datum, , ve spojení s doplněním návrhu ze dne , datum, , domáhala po žalované zaplacení částky 11 380,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , ,(dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit úroky spolu s poplatky formou týdenních splátek po 321 Kč nejpozději do , datum, . Smluvní úrok byl za dobu od uzavření smlouvy do , datum, sjednán na 2 971 Kč, a to za předpokladu, že splátkový kalendář bude ze strany žalované splácen řádně a včas. Ve vztahu k výši poskytnuté jistiny a sjednané délce splácení zápůjčky pak smluvní úrok činil 50,10 % ročně. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, a to na základě informací od žalované o majetkových poměrech, jejich ověření ze složenek či lustrací v insolvenčním rejstříku. Na základě těchto informací zjistila, že příjem žalované činil 87 600 Kč měsíčně a že žalovaná nehradila žádný úvěr z kreditní karty či zápůjčku. Vzhledem k příjmu žalované a výši poskytovaného úvěru tak právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna daný úvěr řádně splácet. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, kdy poslední splátku uhradila dne , datum, . Pohledávka za žalovanou byla od právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Celkem žalovaná uhradila 1 971 Kč, žalobkyně tudíž požadovala nesplacenou jistinu ve výši 6 214,78 Kč, dlužný poplatek ve výši 5 165,82 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 239,90 Kč za období od , datum, do , datum, , kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 185,99 Kč za období od , datum, do , datum, , smluvní úroky ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 214,78 Kč od , datum, do zaplacení a zákonné úroky z prodlení.2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila.3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v rámci podaného návrhu, a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:5. Žalovaná dne , datum, požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 80 000 Kč, kdy zároveň uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 7 600 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 80 000 Kč, přičemž své měsíční výdaje odhaduje na 4 500 Kč. Dále žalovaná uvedla, že žije v nájemním bydlení, má základní vzdělání, je vdaná a momentálně je na rodičovské dovolené. Současně uvedla, že nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a není proti ní vedeno exekuční řízení (zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, ).6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úrok z úvěru ve výši 2 971 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 305 Kč a pojistné ve výši 1 665 Kč, formou 45 týdenních splátek po 321 Kč s tím, že poslední splátka činí 317 Kč. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 86 % ročně, RPSN činilo 239,13 % (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne , datum, ).7. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne , datum, , který jí byl doručen dne , datum, . Ke dni postoupení činila dlužná částka 17 621,93 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně tak týmž dopisem žalovanou vyzvala k jejímu uhrazení do 10 dnů od jeho doručení (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, vč. přílohy č. , hodnota, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , sledování zásilky, podací lístek).8. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 14 215,63 Kč (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, , podací lístek).9. Celkem žalovaná na dluh uhradila částku ve výši 1 971 Kč (tabulka umoření ze dne , datum, ).10. Z výpisu systému ARAD, dostupném na webu České národní banky, soud zjistil, že v , datum, činila úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu 9,66 %. RPSN pro veškeré úvěry na spotřebu činila 10,11 %.11. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z předložených listinných důkazů, které soud hodnotil jako věrohodné, když v řízení nevyšly najevo žádné okolnosti zpochybňující jejich pravost či správnost, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:12. Žalovaná se na základě úvěrové smlouvy zavázala právní předchůdkyní žalobkyně vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a zaplatit sjednané úroky a poplatky formou pravidelných týdenních splátek. Smluvní úrok byl sjednán pevně ve výši 2 971 Kč, s tím, že úroková sazba činila dle smlouvy 86 % ročně. RPSN činilo 239,13 %. Podle systému ARAD v době uzavření smlouvy činila úroková sazba u podobně poskytovaných úvěrů 9,66 % a RPSN pro veškeré úvěry na spotřebu činila 10,11 %. Při uzavírání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně vzala v potaz tvrzení žalované, že její čistý měsíční příjem činí 7 600 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 80 000 Kč a výdaje 4 500 Kč, a dále i to, že žalovaná nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti ani proti ní není vedeno exekuční řízení. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , kdy dlužná částka ke dni postoupení činila 17 621,93 Kč. Dopisem ze dne , datum, , který byl žalované doručen dne , datum, , byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od jeho doručení. Celkem žalovaná na dluh uhradila částku ve výši 1 971 Kč.13. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Shora popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o.z., na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve prospěch žalované peněžní prostředky, žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky. Zároveň však soud nemohl přehlédnout, že žalovaná byla povinna k úhradě úroku z úvěru ve výši 2 971 Kč, kdy mezi účastníky byla v rámci smlouvy sjednána úroková sazba ve výši 86 % ročně (po přepočtu žalobkyně se mělo jednat o sazbu ve výši 50,10 % ročně). Z přehledu ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v , datum, , byl úrok u spotřebitelských úvěrů poskytovaných pro domácnosti na spotřebu 9,66 % ročně. Úroková sazba uvedená ve smlouvě byla téměř devětkrát vyšší nežli zjištěná obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami v době uzavření předmětné smlouvy. I po přepočtu úrokové sazby ze strany žalobkyně dosahuje úrok více než 5 násobku úroku obvyklého u bankovních subjektů. Soud tak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků z prodlení je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), a proto je dle § 580 o.z. absolutně neplatné. Jelikož se však jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru, nelze takové ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou. Soud tedy posuzoval smlouvu jako neplatnou, vč. ujednání o smluvní pokutě či jiných poplatcích (k tomu srov. konstantně zastávaný názor Městského soudu v Praze v obdobných věcech, např. rozsudek ze dne 26. 4. 2022, č. j. 22 Co 61/2022-40, a rozsudek ze dne 27. 4 2022, č. j. 19 Co 102/2022-61).17. Vzhledem k uvedeným závěrům pak byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit pouze to, co si půjčila (§ 2993 o.z.), tedy částku 7 000 Kč. K vrácení poskytnutých finančních prostředků byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne , datum, , který jí byl doručen dne , datum, , při