Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 4. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 63 981 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela smlouvu o nájmu bytu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, č. účtu, (dále jen „smlouva“), jejímž předmětem byl nájem bytu č. 22 v domě na adrese , adresa, . Žalovaná se ve smlouvě zavázala k hrazení nájemného a záloh na služby ve výši stanovené evidenčním listem, vždy nejpozději posledního dne kalendářního měsíce, za který byly platby předepsány. Žalovaná však podle žalobkyně uhradila nájemné a zálohy za květen 2025 pouze částečně, a to ve výši 2 967 Kč z předepsané částky 10 209 Kč, a za červen 2025 pouze částečně, a to ve výši 5 000 Kč z předepsané částky 10 209 Kč. Dále žalovaná dle žalobkyně neuhradila předepsané platby za červenec, srpen, září, listopad a prosinec 2025, každou ve výši 10 306 Kč. Podanou žalobou se proto žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky ve výši 65 945,24 Kč, sestávající z dlužných plateb nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu, spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení, a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 964,24 Kč za opožděné úhrady nájemného a záloh za měsíce únor až duben 2025.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému rozhodnutí přistoupil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn.: 21 Cdo 1696/2005, tj. za situace, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn a všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány. Soud nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene a mohl tak postupovat dle § 115a o. s. ř.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:Z nájemní smlouvy č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, č. účtu, vyplývá, že žalobkyně přenechala žalované k užívání byt č. 22 v domě na adrese , adresa, . Žalovaná se v čl. V smlouvy zavázala hradit žalobkyni nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši stanovené evidenčním listem, vždy nejpozději posledního dne kalendářního měsíce, za který byly tyto platby předepsány.Z evidenčního listu platného od 1. 5. 2025 vyplývá, že předpis nájemného a záloh na služby za květen 2025 činil 10 209 Kč. Z evidenčního listu platného od 1. 7. 2025 vyplývá, že předpis nájemného a záloh na služby činil v každém jednotlivém měsíci 10 306 Kč. Žalobkyně rovněž kapitalizovala úrok z prodlení za měsíce únor až duben 2025 ke dni 3. 3. 2026. a to ve výši 1 964,24 Kč. Žalovaná tyto platby v plné výši neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 18. 3. 2026.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Žalobkyně s žalovanou uzavřela nájemní smlouvu, která se řídí § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně, jako pronajímatel, přenechala žalované, jako nájemci, byt k dočasnému užívání, přičemž žalovaná se v souladu s cit. zákonným ustanovením zavázala platit žalobkyni nájemné. Jak stanoví § 2251 odst. 1 o. z., nájemce společně s nájemným hradí též zálohy na služby zajišťované pronajímatelem. Účastníci si ve smlouvě ujednali splatnost nájemného a záloh na služby posledním dnem kalendářního měsíce, za který byly platby předepsány. Žalovaná se k věci nevyjádřila, tvrzení žalobkyně nijak nepopřela a pravost ani obsah předložených listin nezpochybnila. Žalobkyni tak náleží právo na uhrazení dlužné jistiny, sestávající z neuhrazeného nájemného a záloh na služby, a dle § 1970 o. z. rovněž zákonného úroku z prodlení, jehož výši soud určil dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok ad I).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 538 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 638 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka, jež byly vyčísleny v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „vyhláška“). Žalobkyni proto náleží paušální náhrada za úkon výzvy k plnění dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky ve výši 450 Kč a za úkon podání písemného návrhu ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky rovněž ve výši 450 Kč. Výši paušální náhrady za jeden úkon dle § 2 odst. 3 vyhlášky soud vyčíslil tak, jak cit. ustanovení vyložil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 18. 11. 2025, sp. zn.: 28 Cdo 2638/2025.Protože žalobkyně jako statutární město disponuje vlastním právním a personálním aparátem způsobilým k hájení jejích práv v běžné agendě tohoto typu a nevyšlo najevo, že by věc byla skutkově či právně natolik specifická nebo složitá, aby zastoupení externím advokátem bylo účelně vynaloženým nákladem, vyšel soud ze závěru nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2012, sp. zn.: II. ÚS 2396/09, a žalobkyni nepřiznal náklady právního zastoupení advokátem (výrok ad II).