Obvodní soud pro Prahu 9 15 C 321/2025-53 – Smlouva o obchodním zastoupení

Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 9. 10. 2025 domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 23 116 Kč, spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z této částky od 15. 7. 2025 do zaplacení a částku 1 200 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. Uvedla, že s žalovaným dne 31. 3. 2022 uzavřela smlouvu o obchodním zastoupení č. , hodnota, , na jejímž základě se žalovaný zavázal zprostředkovávat uzavírání pojistných smluv a žalobkyně se zavázala zaplatit mu za každé takové zprostředkování provizi. Podle tvrzení žalobkyně pojistná smlouva č. , hodnota, , sjednaná prostřednictvím žalovaného, byla předčasně ukončena, v důsledku čehož žalovanému vznikla povinnost vrátit poměrnou část vyplacené provize. Tuto pohledávku žalobkyně vyúčtovala fakturou č. , hodnota, se splatností dne 14. 7. 2025. Protože žalovaný fakturu neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 1. 10. 2025, domáhala se žalobkyně po žalovaném vrácení této poměrné části vyplacené provize ve výši 23 116 Kč, spolu se smluvním úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky.2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření ze dne 28. 11. 2025 uvedl, že nemá možnost ověřit, zda pojistná smlouva byla skutečně předčasně ukončena, neboť spolupráce s žalobkyní spočívající v zprostředkovávání pojistných smluv již netrvá. Namítal, že žalobkyně předčasné ukončení pojistné smlouvy nedoložila. Dále poukázal na smluvní ujednání o stabilizačním účtu, z něhož měly být hrazeny závazky žalovaného vzniklé v souvislosti s předčasným skončením zprostředkovaných smluv. Tvrdil, že zůstatek tohoto účtu byl vyčerpán v důsledku předchozích neoprávněných srážek provedených žalobkyní.3. Soud účastníky předvolal k jednání konanému dne 27. 8. 2026. Žalovaný byl k jednání řádně a včas předvolán, k jednání se však nedostavil, svou neúčast neomluvil a nepožádal o odročení jednání. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti., právnická osoba, rámci jednání byly provedeny tyto důkazy: smlouva o obchodním zastoupení č. , hodnota, ze dne 31. 3. 2022, provizní sestava za květen 2025; účetní rekapitulace; faktura č. , hodnota, vystavená dne 1. 7. 2025; dohoda o ukončení smlouvy o obchodním zastoupení č. , hodnota, ze dne 29. 8. 2023; předžalobní výzva ze dne 1. 10. 2025 včetně potvrzení o jejím doručení do datové schránky žalovaného; výzva k vyjádření ze dne 16. 6. 2026 včetně dokladu o jejím doručení; výpis z interního systému České podnikatelské pojišťovny označený „Kmen smlouvy , Anonymizováno, “.5. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav.6. Účastníci uzavřeli dne 31. 3. 2022 smlouvu o obchodním zastoupení č. , hodnota, , na jejímž základě se žalovaný jako podnikatel zavázal dlouhodobě vyvíjet pro žalobkyni činnost směřující k uzavírání pojistných smluv, za což mu náležela provize (smlouva o obchodním zastoupení č. , hodnota, ). Smluvní vztah účastníků byl následně ukončen dohodou ke dni 29. 8. 2023 (dohoda o ukončení smlouvy; shodná tvrzení účastníků). Žalovaný v rámci uvedeného smluvního vztahu zprostředkoval uzavření pojistné smlouvy č. , hodnota, s , jméno FO, (provizní sestava za květen 2025; výpis z interního systému České podnikatelské pojišťovny označený „Kmen smlouvy , Anonymizováno, “). Za zprostředkování této pojistné smlouvy byla žalovanému vyplacena provize (provizní sestava za květen 2025; vyjádření žalovaného). Účastníci si ve smlouvě o obchodním zastoupení ujednali, že při předčasném skončení zprostředkované smlouvy za podmínek stanovených ve smlouvě a příslušných provizních řádech žalovanému zaniká právo na provizi, popřípadě na její poměrnou část, a již vyplacenou provizi je povinen žalobkyni vrátit, přičemž smlouva současně stanovila způsob výpočtu vracené části provize (smlouva o obchodním zastoupení č. , hodnota, ). Pojistné podle pojistné smlouvy č. , hodnota, nebylo hrazeno a pojištění z tohoto důvodu zaniklo (výpis z interního systému , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, označený „Kmen smlouvy , Anonymizováno, “). Žalobkyně proto žalovanému vyúčtovala k vrácení část provize ve výši 23 116 Kč fakturou č. , hodnota, , vystavenou dne 1. 7. 2025 se splatností dne 14. 7. 2025 (faktura č. , hodnota, ; provizní sestava za květen 2025). Žalovaný tuto částku neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 1. 10. 2025, která byla žalovanému zaslána do datové schránky (předžalobní výzva; potvrzení o jejím doručení do datové schránky).7. Soud vycházel z následujících právních ustanovení.Dle § 2483 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se obchodní zástupce smlouvou o obchodním zastoupení jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi.Dle § 2483 odst. 2 o. z. vyžaduje smlouva o obchodním zastoupení písemnou formu.Dle § 2507 o. z. je-li zřejmé, že obchod mezi zastoupeným a třetí osobou nebude splněn, právo na provizi nevzniklo; to neplatí, nesplní-li se obchod z důvodů na straně zastoupeného.Dle § 2519 odst. 2 o. z. se k ujednáním, která se odchylují od § 2504 odst. 2, § 2505, 2506, 2507, 2514, 2515, 2516 nebo 2517 v neprospěch obchodního zástupce, nepřihlíží.Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi v prodlení s peněžitým dluhem zaplatit úrok z prodlení.Dle § 1972 o. z. má věřitel vedle úroků z prodlení právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky formou pevné částky, jejíž výši stanoví nařízení vlády.Dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.8. Soud zhodnotil provedené důkazy každý zvlášť a všechny ve vzájemné souvislosti a s ohledem na výše uvedená hmotněprávní ustanovení dospěl k dále uvedeným závěrům. Pokud se soud některému důkazu nevěnuje, případně se mu věnuje okrajově, je to z důvodu, že pro zjištění skutkového stavu nebyl významný.9. Smlouva uzavřená mezi účastníky má povahu smlouvy o obchodním zastoupení ve smyslu § 2483 odst. 1 o. z., neboť žalovaný se jako nezávislý podnikatel zavázal dlouhodobě vyvíjet pro žalobkyni činnost směřující k uzavírání obchodů, tj. pojistných smluv, a žalobkyně se zavázala platit mu za tuto činnost provizi. Smlouva byla uzavřena v písemné formě, jak vyžaduje § 2483 odst. 2 o. z.10. Účastníci si ve smlouvě mj. ujednali podmínky vrácení již vyplacené provize pro případ předčasného ukončení zprostředkované pojistné smlouvy, včetně způsobu výpočtu poměrné části provize k vrácení.11. Dle § 2507 o. z. platí, že je-li zřejmé, že obchod mezi zastoupeným a třetí osobou nebude splněn, právo obchodního zástupce na provizi nevzniklo. To však neplatí, nesplní-li se obchod z důvodů na straně zastoupeného. Jak vyplývá z § 2519 odst. 2 o. z., k ujednáním odchylujícím se od § 2507 v neprospěch obchodního zástupce se nepřihlíží.12. Protože bylo provedeným dokazováním zjištěno, že pojištění sjednané prostřednictvím žalovaného zaniklo pro nezaplacení pojistného pojistníkem, a tedy nikoli z důvodů na straně žalobkyně, uzavřel soud, že byly splněny smluvní podmínky pro vznik povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni poměrnou část již vyplacené provize, přičemž uplatnění tohoto smluvního mechanismu není v rozporu s § 2507 ani § 2519 odst. 2 o. z.13. Vzhledem k výše uvedenému neobstojí procesní obrana žalovaného založená na tvrzení, že žalobkyně neprokázala předčasné ukončení pojistné smlouvy. Z důkazu předloženého žalobkyní na jednání, tj. z výpisu z interního systému České podnikatelské pojišťovny označeného „Kmen smlouvy , Anonymizováno, “, plyne, že pojistná smlouva předčasně ukončena byla, a to z důvodu nikoli na straně žalobkyně.14. Ani námitka žalovaného založená na existenci stabilizačního účtu není důvodná. Ze smluvního ujednání vyplývá oprávnění žalobkyně uspokojit pohledávku z prostředků evidovaných na tomto účtu, nikoli její povinnost takto postupovat. Existence, resp. výše zůstatku stabilizačního účtu tak sama o sobě nemohla vést k zániku povinnosti žalovaného vrátit provizi. Žalovaný navíc neuvedl, jaká konkrétní částka měla být na stabilizačním účtu ke dni splatnosti pohledávky k dispozici, ani neučinil konkrétní tvrzení o jednotlivých dřívějších srážkách, jejich výši a důvodu jejich tvrzené neoprávněnosti. Tato obecná tvrzení nepodložil žádnými důkazy. Nadto se žalovaný nedostavil k jednání, aby svou procesní obranu doplnil či prokázal.15. Výši žalobkyní požadované částky 23 116 Kč žalovaný konkrétně nezpochybnil. Soud ji měl za prokázanou provizní sestavou a fakturou č. , hodnota, , z nichž vyplývá vyúčtování vracené části provize podle smluvně sjednaného výpočtu.16. Pohledávka žalobkyně byla žalovanému vyúčtována fakturou č. , hodnota, se splatností dne 14. 7. 2025. Žalovaný její splatnost ani počátek prodlení konkrétně nezpochybnil. Jelikož žalovaný dluh ve stanovené lhůtě neuhradil, dostal se ode dne 15. 7. 2025 do prodlení. Účastníci byli při uzavření smlouvy podnikateli a smlouvu uzavírali v souvislosti se svou podnikatelskou činností a v rámci smluvní autonomie si výslovně ujednali smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyni proto kromě vrácené poměrné části vyplacené provize náleží v souladu s § 1970 o. z. tento smluvní úrok z prodlení, a to od 15. 7. 2025 do zaplacení.17. Jelikož pohledávka vznikla v souvislosti s podnikatelskou činností účastníků, náleží žalobkyni vedle úroku z prodlení též paušální náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle § 1972 o. z. ve spojení s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok ad I).18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 110,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 925 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 23 116 Kč sestávající z částky 2 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 060 Kč za předžalobní výzvu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 060 Kč za podání písemného návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 060 Kč za jednání s protistranou v rámci setkání s mediátorem dle § 11 odst. 1 písm. i) a. t. a z částky 2 060 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 550 Kč ve výši 2 635,50 Kč. Žalobkyně dále požadovala náhradu odměny za podání ze dnů 16. 4. 2026, 19. 6. 2026 a 22. 6. 2026. Tato podání však podle svého obsahu představovala pouze sdělení o průběhu mediace, resp. žádost o pokračování v řízení. Neobsahovala skutkovou či právní argumentaci vztahující se k předmětu sporu ani reakci na procesní obranu žalovaného. Nejde proto o písemná podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., resp. ve smyslu § 11 odst. 3 a. t. Běžné výdaje na komunikaci jsou ostatně zahrnuty v paušální náhradě hotových výdajů za přiznané úkony právní služby, jak vyplývá z § 13 odst. 4 a. t. Soud proto náhradu odměny za tato podání žalobkyni nepřiznal (výrok ad II).