67 C 199/2025-47 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou (návrhem na vydání EPR) podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 4. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 60 717,78 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že se žalovanou uzavřela elektronickou formou dne 26. 4. 2023 Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované bezhotovostním převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 62 000 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly Obchodní podmínky a žalovaná svým podpisem stvrdila, že s nimi byla seznámena před uzavřením Smlouvy. Žalovaná se Smlouvou zavázala poskytnutý úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 18,36 % ročně v 96měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 229 Kč vždy ke 14. dni v měsíci, počínaje dnem 14. 5. 2023 a datem poslední splátky dne 14. 4. 2031. Veškeré splatné částky byla žalobkyně oprávněna inkasovat z běžného účtu žalované. Žalovaná sjednané splátky nesplácela řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 14. 6. 2024. Žalovaná celkem uhradila částku 11 343,72 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 2 782,22 na jistinu, ve výši 7 049,78 Kč na úrok, ve výši 11,72 % na úrok z prodlení a ve výši 1 500 Kč na poplatky. Částka 1 500 Kč byla účtována ve smyslu čl. V. Smlouvy za 3 zaslané opakované výzvy k zaplacení dluhu (3 x 500 Kč). Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované na základě údajů, které žalovaná sama uvedla v žádosti o poskytnutí úvěru, tedy příjem 20 000 Kč, pravidelné výdaje bez splátek úvěrů ve výši 4 500 Kč a splátky úvěrů 6 300 Kč. Dlužnou částku žalovaná neuhradila ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 31. 3. 2025.2. Po zákonném poučení soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobkyně podáním ze dne 13. 1. 2026 vzala žalobu částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Požadovala přiznat zbylý nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Se zpětvzetím žaloby žalovaná vyslovila souhlas, kdy k výzvě soudu ze dne 14. 1. 2026, aby se vyjádřila, zda s částečným zpětvzetím žaloby souhlasí, zůstala i přes připojenou doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř nečinná. Soud proto v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby rozhodl ve smyslu § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. tak, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednáním nařízeným na den 4. 12. 2025 a 3. 2. 2026 se bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ačkoli byla o jednáních vyrozuměna. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a posléze i rozhodoval v její nepřítomnosti.4. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy v rozsahu zbylého nároku požadovaného z titulu bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně plnila, aniž tu byl platný závazek. Na základě listinných důkazů předložených pouze žalobkyní soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:5. Žalobkyně poskytla žalované na její běžný účet č. , č. účtu, dne 26. 4. 2023 částku 62 000 Kč, kterou však žalovaná nevrátila v plné výši, ale pouze do částky 11 343,72 Kč (Výpisy z účtu žalované č. , č. účtu, ). Žalovaná zbylou výši dlužné částky neuhradila ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně ze dne 3. 2. 2025, která byla předána k poštovní přepravě dne 31. 3. 2025 (Předžalobní výzva, kopie podacího archu).6. Provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a provedl-li v řízení dokazování důkazy dalšími, pak v odůvodnění svého rozhodnutí se jimi nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro své rozhodnutí ve věci samé s ohledem na posouzení nároku žalobkyně podle § 2993 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).7. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.8. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že nárok žalobkyně je ve zbylém rozsahu po právu. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby a přihlížeje k rozhodovací praxi tohoto senátu, kdy v obdobné věci vedené u zdejšího soudu mezi týmiž účastníky pod sp. zn. 67 C 216/2025 soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, zjistil, že žalované byly žalobkyní dne 26. 4. 2023 poskytnuty bez právního důvodu finanční prostředky ve výši 62 000 Kč a žalovaná je žalobkyni vrátila pouze co do částky 11 343,72 Kč. Sama žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokazovala, že by finanční prostředky žalobkyni vrátila v celé výši či ve výši jiné. V rozdílu poskytnutých a uhrazených finančních prostředků vzniká na straně žalované bezdůvodné obohacení ve výši 50 656,28 Kč, přičemž v této výši jí byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni to, oč se na její úkor obohatila. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil ode dne následujícího po vyhotovení žalobního návrhu, tedy ode dne 17. 4. 2025 (výrok II.).9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Při posouzení procesního úspěchu účastníků ve věci soud zohlednil, že žalobkyně byla procesně úspěšná co do částky 50 656,28 Kč, neúspěšná co do částky 22 604,04 Kč (když původně žalobou požadovala částku v souhrnné výši 73 260,32 Kč včetně kapitalizovaného příslušenství). Její procesní úspěch ve věci tedy představuje 38 % požadovaného plnění (69 % - 31 %). Pro úplnost soud uvádí, že při posouzení procesního úspěchu účastníků ve věci soud zohlednil v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 kromě samotné pohledávky i její kapitalizované příslušenství.10. Žalobkyni soud v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 429 Kč, dále odměnou za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 20 717 Kč podle § 7 bod 5 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. při výši 1 úkonu právní služby 3 540 Kč, a to za 5 úkonů právní služby a dále 5 paušálních částek náhrady po 450 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 5 úkonů právní služby ve výši 2 722,50 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, zaslání předžalobní výzvy a účast na jednáních dne 4. 12. 2025 a 3. 2. 2026 podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). V souhrnu tvoří náklady řízení včetně příslušné 21 % DPH částku 25 868,50 Kč. Přihlížeje k procesnímu úspěchu žalobkyně ve výši 38 %, představuje náhrada nákladů řízení po zaokrouhlení částku 9 830 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby k výzvě soudu ze dne 13. 1. 2026, když tvrzení a důkazy v doplnění žaloby uvedená měly být součástí bezvadně podané žaloby. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.11. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci tohoto rozsudku jak ve věci samé, tak pokud jde o náhradu nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.