95 C 23/2026-22 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne , datum, ve spojení s doplněním ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 18 476,90 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovanou prostřednictvím dálkového přístupu uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky, a to formou denních splátek, se splatností první splátky dne , datum, , kdy konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Úvěr ve výši 23 000 Kč žalobkyně žalované poskytla dne , datum, , přičemž před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, a to dotazy příslušným registrům (CEE, IR, BRKI, NRKI) či z předložených výpisů z účtu žalované, kdy ověřená výše čistého měsíčního příjmu činila 323 300 Kč. Jelikož žalovaná splátky včas nehradila, žalobkyně uzavřenou smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala prostřednictvím e-mailu dne , datum, . Jestliže by soud neměl nárok žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy za prokázaný, žalobkyně současně navrhla, aby soud rozhodl o nároku na vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalované. Celkem žalovaná na dluh plnila částkou 19 017 Kč.2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila.3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v rámci podaného návrhu, a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč s možností opakovaného čerpání, a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit příslušenství formou pravidelných denních splátek, a to nejpozději do , datum, . Splatnost první splátky byla sjednána k , datum, . Smluvní úrok činil 0,442 % denně, poplatek za vyplacení úvěru činil 1,99 % z čerpané částky. V případě čerpání celého úvěru RPSN činilo 309,67 %. Pokud by se žalovaná dostala s úhradou do prodlení, byla žalobkyně oprávněna po žalované požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vč. přílohy předpis denních splátek, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, všeobecné obchodní podmínky platné od , datum, ,). Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalované (autorizace ověření totožnosti ze dne , datum, ).6. Dne , datum, byla na bankovní účet č. , č. účtu, ze strany žalobkyně zaslána částka ve výši 23 000 Kč, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Majitelkou daného bankovního účtu byla od , datum, do , datum, žalovaná, která měla jako jediná k účtu dispoziční oprávnění (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, ).7. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně z bankovního výpisu předloženého žalovanou zjistila, že čistý měsíční příjem žalované činil 323 300 Kč. Podle tvrzení žalované její minimální výdaje činily 10 480 Kč, rezerva pro výdaje 1 050 Kč a disponibilní příjem 59 500 Kč. Ve společně hospodařící domácnosti žalované měli být dva lidé s příjmem (výpis o posouzení úvěruschopnosti č. , hodnota, , identifikované příjmy žalované).8. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky 93 dní po splatnosti, žalobkyně uzavřenou smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou vyrozuměla prostřednictvím e-mailu dne , datum, . Celková dlužná částka ve výši 36 487,96 Kč se tak stala okamžitě splatnou (e-mail žalobkyně ze dne , datum, ).9. Dopisem ze dne , datum, byla žalovaná předžalobně vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 19 145,24 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 7 066 Kč (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , potvrzení o podání).10. Z výpisu systému ARAD, dostupném na webu České národní banky, soud zjistil, že v , Anonymizováno, činila úroková sazba u revolvingových úvěrů a kontokorentů poskytovaných domácnostem na spotřebu 15,32 %. RPSN pro veškeré úvěry na spotřebu činilo 8,85 %.11. Z listiny obecné principy posuzování a filozofie Společnosti soud nezjistil relevantní skutečnosti pro rozhodnutí.12. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z předložených písemných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:13. Žalovaná byla na základě uzavřené smlouvy mezi ní a žalobkyní povinna vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit příslušenství, a to formou pravidelných denních splátek. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 0,442 % denně, RPSN ve výši 309,67 %. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky, žalobkyně uzavřenou smlouvu vypověděla, dlužná částka ve výši 36 487,96 Kč se tak stala splatnou dnem , datum, . Předžalobně vyzvána byla žalovaná dopisem ze dne , datum, . Podle systému ARAD v době uzavření dané smlouvy činila úroková sazba u revolvingových úvěrů a kontokorentů poskytovaných domácnostem na spotřebu 15,32 %, RPSN pro veškeré úvěry na spotřebu činila 8,85 %.14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, , (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Shora popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o.z., na jejímž základě žalobkyně poskytla ve prospěch žalované peněžní prostředky, žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky. Zároveň však soud nemohl přehlédnout, že úroky z úvěru byly sjednány ve výši 0,442 % denně, tedy 161,33 % ročně. Z přehledu ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v , Anonymizováno, , byl úrok u revolvingových úvěrů a kontokorentů poskytovaných pro domácnosti na spotřebu 15,32 % ročně. Tedy je vidno, že sjednaný úrok dosahuje více než 10 násobku úroku obvyklého u bankovních subjektů. Soud tak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků z prodlení je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), a proto je dle § 580 o.z. absolutně neplatné. Jelikož se však jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru, nelze takové ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou. Soud tedy posuzoval smlouvu jako neplatnou, vč. ujednání o smluvní pokutě či jiných poplatcích (k tomu srov. konstantně zastávaný názor Městského soudu v Praze v obdobných věcech, např. rozsudek ze dne 26. 4. 2022, č. j. 22 Co 61/2022-40, a rozsudek ze dne 27. 4 2022, č. j. 19 Co 102/2022-61).18. Vzhledem k uvedeným závěrům pak byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit pouze to, co si půjčila (§ 2993 o.z.), tedy částku 23 000 Kč. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, že žalovaná na dluh plnila celkem částkou 19 017 Kč, přičemž k vrácení poskytnutých finančních prostředků byla žalovaná vyzvána prostřednictvím e-mailu dne , datum, s tím, že jí nebyla poskytnuta žádná lhůta. Soud tak žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila částku 3 983 Kč. Zároveň jí uložil zaplatit z této částky zákonný úrok z prodlení s tím, že za počátek prodlení s plněním uvedeného peněžitého dluhu soud považoval datum , datum, , tedy den následující po uplynutí osmidenní lhůty, která je podle názoru soudu dostatečná k úhradě dlužné částky. Výše úroku je pak stanovena dle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).19. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v tvrzené dlužné částce ve výši 14 493,90 Kč s příslušenstvím, soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na absolutní neplatnost uzavřené smlouvy není uplatněný nárok po právu (výrok II.).20. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy jejich náhrada by příslušela převážně úspěšné žalované. Té však žádné náklady v řízení nevznikly, soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.).