46 C 385/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 16. 8. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 4 000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že dne 22. 1. 2014 byla mezi [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou uzavřena smlouva o [anonymizováno] [číslo] která byla uzavřena v souladu s rámcovou [anonymizováno] o poskytování [anonymizováno] na [anonymizováno] ze dne 22. 1. 2014 a na jejímž základě byla žalované dne 22. 1. 2014 v hotovosti poskytnuta [anonymizováno] ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se v souvislosti s [anonymizováno] zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 11 988 Kč, sestávající z jistiny ve výši 5 000 Kč a nákladů půjčky ve výši 6 988 Kč, a to v 12 pravidelných měsíčních splátkách po 999 Kč počínaje dnem 24. 2. 2014. Žalovaná měsíční splátky hradila pouze částečně, pročež se dostala do prodlení s hrazením závazků vyplývajících ze shora citované smlouvy. Žalovaná na dlužnou [anonymizováno] zaplatila pouze částku 1 000 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 5. 2014. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 13. 7. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou dne 22. 1. 2014 uzavřela rámcovou [anonymizováno] o poskytování [anonymizováno] na [anonymizováno] a dále téhož dne smlouvu o [anonymizováno] [číslo] na jejímž základě poskytla žalované hotovostní [anonymizováno] ve výši 5 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky ve výši 5 000 Kč spolu s náklady zápůjčky ve výši 6 988 Kč se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit ve 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 999 Kč počínaje dnem 24. 2. 2014 ([anonymizována dvě slova] o poskytování [anonymizováno] na [anonymizováno] ze dne 22. 1. 2014, [anonymizováno] o [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] pokladním dokladem ze dne 22. 1. 2014). Na jistinu dluhu žalovaná uhradila pouze částku 1 000 Kč. Předmětná pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 5. 2014 ([anonymizováno] o postoupení pohledávek ze dne 21. 5. 2014 včetně [anonymizováno] [číslo] – [anonymizováno] pohledávek k odkupu ke [anonymizováno] o postoupení pohledávek). Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 13. 7. 2022 ([anonymizováno] upomínkou ze dne 13. 7. 2022). 5. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení a učinil následující právní závěr. 6. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se [anonymizováno] o [anonymizováno] úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch [anonymizována dvě slova] do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. 7. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o [anonymizována dvě slova], kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o [anonymizováno] úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr, i když v řízení nikterak nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť nebyly doloženy žádné podklady vedoucí k uzavření smlouvy. 8. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci [anonymizováno] [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizováno] dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, či nikoli. 9. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel adekvátně vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie. 10. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalované 5 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o.z. bez právního důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2993 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí částku 4 000 Kč, neboť částku 1 000 Kč žalovaná uhradila. Žalovaná se do prodlení dostala s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 12. Výrok II. tohoto rozsudku o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého, účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 13. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je na místě aplikace § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), ve znění pozdějších předpisů, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobkyní zastoupené jejím právním zástupcem řádově v desítkách obdobných případů, které se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi uzavření smlouvy, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky. Jak vylíčení základu skutku, tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy svou povahou spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby dle názoru soudu je proto na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení v částce 1 489 Kč tak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 4 000