28 C 355/2020-29 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodňoval tím, že na základě se žalovaným uzavřené smlouvy o [anonymizováno] mobilních hlasových službách poskytoval žalovanému vedle služeb elektronických komunikací i služby platebních transakcí prováděných žalovaným prostřednictvím jeho telefonního čísla [číslo] (např. voláním po určitou dobu na telefonní číslo se speciálním předčíslím 900, 906 či 909 nebo zasíláním tzv. premium SMS). Žalobce žalovanému za provedené platební transakce za období od [datum] do [datum] vyúčtoval k úhradě fakturou [číslo] částku [částka], fakturou [číslo] částku [anonymizována dvě slova] a fakturou [číslo] částku [částka], kdy splatnost poslední faktury nastala dne [datum], ale žalovaný žalobci tuto částku neuhradil, a proto žalobce ode dne následujícího po její splatnosti požadoval zákonný úrok z prodlení z celé dlužné částky a dále se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, když žalovaný v daném případě vystupoval jako podnikatel. 2. Žalobce je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Bulharska s přechodným pobytem v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného ([adresa]) v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodné právo dovodil soud jako právo české v souladu s čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli dne [datum] účastnickou smlouvou označenou jako smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, kdy v rámci této smlouvy bylo sjednáno i poskytování dalších služeb žalobcem žalovanému, a to služeb třetích stran – platebních transakcí). Žalobce žalovanému za platební transakce provedené žalovaným v období od [datum] do [datum] vystavil fakturu [číslo] na částku [částka], splatnou dne [datum], fakturu [číslo] na částku [částka], splatnou dne [datum] a fakturu [číslo] na částku [částka], splatnou dne [datum] (smlouvou, všeobecnými obchodními podmínkami žalobce, fakturami). Žalovaný v rozporu s účastnickou smlouvou výše uvedené žalobci neuhradil, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobce (předžalobní upomínkou, dodejkou). 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobcem. 7. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Dle této smlouvy a s odkazem na všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací prostřednictvím pevných sítí [právnická osoba] žalobce vedle hlasových a datových služeb poskytuje také služby třetích osob, které nejsou službami elektronických komunikací. Žalovaný tyto služby čerpal, když ve výše uvedeném období prováděl platební transakce a za tyto transakce dle ust. § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku žalovaný žalobci neuhradil jejich cenu, která mu byla vyúčtována žalobcem. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, žalobci vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky také úroky z prodlení dle ust. § 1968, § 1970 občanského zákoníku s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího splatnosti výše uvedených faktur, kdy o počátku prodlení soud rozhodl vázán návrhem žalobce, který požadoval zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího splatností nejpozději splatné faktury. Nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] soud žalobci přiznal s odkazem na ust. § 3 nařízení vlády č.351/2013 Sb., neboť v daném případě jde o vzájemný závazek mezi podnikateli, když žalovaný vystupoval jako osoba samostatně výdělečně činná. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a dále náhrady nákladů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po [částka] tj. [částka]. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I a II v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 11. Pro úplnost soud uvádí, že odůvodnění rozsudku bylo vypracováno v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř.