46 C 19/2020-49 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 15 029,52 Kč s tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřeli Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] přičemž úvěrový rámec činil 13 000 Kč. Žalovaná revolvingový úvěr řádně a včas nesplácela, kdy žalobkyni nezaplatila jistinu ve výši 11 778,52 Kč Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: zákonného úroku z prodlení z částky 15 029,52 Kč od [datum] do zaplacení, poplatku ve výši 245 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 576 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 330,61 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 671,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 26,28 % ročně z částky 11 778,52 Kč od [datum] do zaplacení a účelně vynaložených nákladů ve výši 430 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. 46 C 19/2020-24, ze dne 1. 7. 2020, bylo řízení co do kapitalizovaného úroku ve výši 20,33 Kč, nákladů vymáhání ve výši 430 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 430 Kč za období od [datum] do zaplacení zastaveno pro zpětvzetí žalobkyně. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne [datum]. 4. Žalobkyně z jednání před soudem konaného dne [datum] omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti. 5. Žalovaná ač řádně předvolána, se k jednání soudu nedostavila, ani včas nepožádala o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 6. Na základě provedeného dokazování, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr: 7. Žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, s úvěrovým rámcem 13 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 26,282 % a výší RSPN 40,13 %, přičemž výše měsíční splátky byla určena 4% z dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky [anonymizováno] karty [anonymizováno] včetně sazebníku poplatků (prokázáno úvěrovou smlouvou [číslo] výpisem z obchodního rejstříku a úvěrovými podmínkami [anonymizováno] kary [anonymizováno] včetně sazebníku poplatků). Majetkové poměry žalovaná popsala v úvěrové smlouvě. Žalovaná žalobkyni nedoložila žádné podklady (prokázáno úvěrovou smlouvou [číslo]). Žalovaná čerpala celkově částku 16 656 Kč, přičemž doposud žalobkyni neuhradila jistinu ve výši 11 778,52 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 029,52 Kč od [datum] do zaplacení, poplatku ve výši 245 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 576 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 330,61 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 26,28 % ročně z částky 11 778,52 Kč od [datum] do zaplacení a účelně vynaložených nákladů ve výši 430 Kč (prokázáno výpisem čerpání splátek a úhrad smlouvy [číslo]). Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky (prokázáno výzva ke splacení celého úvěru ze dne [datum] včetně podacího archu ze dne [datum] a předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně podacího archu ze dne [datum]). 8. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení. 9. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. 10. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně při zkoumání úvěru schopnosti žalované vycházela pouze z kusích informací poskytnutých samotnou žalovanou - příjem ve výši 15 000 Kč měsíčně a nájem ve výši 7 359 Kč Tyto informace si žalobkyně nikterak neověřila, ani nejsou nikterak osvědčeny v listinné formě. Žalobkyně soudu nedodala ani výpisy z registrů, na které ve svém podání odkazuje. 11. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou Soudní Dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008 [číslo], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudní dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne [datum] vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. 12. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. C [číslo] ze dne [datum] konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie. 13. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrých mravů, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z. 14. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. 15. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru plnila žalované 16 656 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí částku 11 778,52 Kč (částku 4 877,48 Kč žalované již plnila) s tím, že žalovaná se do prodlení dostala s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně a přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 11 778,52 Kč ode dne [datum] do zaplacení, respektive za období od [datum] do [datum] byl zákonný úrok z prodlení kapitalizován částkou 540,30 Kč. 16. Soud žalobu, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 110,97 Kč částky 2 821 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 3 330,61 Kč úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 11 778,52 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 2 821 Kč za období od [datum] do zaplacení, zamítl, když splatnost bezdůvodného obohacení zastala až na výzvu žalobkyně, tj. v rámci výzvy ze dne [datum], který byl podán k poštovní přepravě dne [datum]. Předmětná písemnost byla žalované doručena v souladu s § 573 o.z. dne [datum], přičemž splatnost bezdůvodného obohacení nastala dne [datum] (s ohledem na 14 denní lhůtu k plnění stanovou mu žalobkyní) 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 678,36 Kč, přičemž tato částka představuje 56,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,37 % a úspěchu žalované v rozsahu 21,63 % -viz výrok II. + zpětvzetí žalobkyně). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kte