12 C 114/2021-24 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 26. 11. 2020, domáhala po žalované zaplacení částky 431,46 Kč s příslušenstvím, tj. se zákonným úrokem z prodlení z částky 431,46 Kč od 21. 6. 2019 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 1. 3. 2018 uzavřela s žalovanou pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ke dni 1. 3. 2018, jejímž předmětem bylo škodové pojištění odpovědnosti z výkonu povolání. Žalovaná ani přes písemné upomínky žalobkyni neuhradila pojistné splatné dne 1. 3. 2019, pročež pojištění ke dni 19. 6. 2019 marným uplynutím lhůty k dodatečnému zaplacení dlužného pojistného zaniklo. Žalobkyně vedle dlužného pojistného ve výši 431,46 Kč a zákonného úroku z této částky požadovala zaplacení nákladů na upomínání ve výši 200 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani v návaznosti na předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručována dle ust. § 46b písm. a) o.s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. a následně byla dne 19. 7. 2021 vyvěšena na úřední desce soudu. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených a žalovanou nezpochybněných listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 28. 2. 2018 pojistnou smlouvu [číslo] kterou bylo sjednáno pojištění odpovědnosti z výkonu povolání, a jejíž součástí byl též sazebník poplatků žalobkyně. Pojištění bylo sjednáno na dobu neurčitou s počátkem pojištění dne 1. 3. 2018, s ročním pojistným ve výši 1 425 Kč (pojistnou smlouvou, sazebníkem poplatků). Žalovaná ani přes písemné upomínky žalobkyně neuhradila pojistné splatné dne 1. 3. 2019, pojištění tak zaniklo v souladu s pojistnými podmínkami žalobkyně dnem 19. 6. 2019, tj. marným uplynutím lhůty k dodatečnému zaplacení dlužného pojistného (upomínkou ze dne 29. 4. 2019, oznámením o zániku pojištění ze dne 30. 6. 2019, informací o nedoplatku po zániku pojistné smlouvy ze dne 10. 8. 2019). Naposledy byla žalovaná vyzvána k úhradě doporučeně zaslanou upomínkou právního zástupce žalobkyně (předžalobní upomínkou ze dne 18. 8. 2020, podacím archem). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: žalobkyně jako pojistitel a žalovaná jako pojistník mezi sebou uzavřely pojistnou smlouvu dle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované pojistné plnění v případě škodní události, a žalovaná se zavázala pravidelně platit žalobkyni pojistné. Žalovaná svůj závazek porušila, když neuhradila pojistné splatné dne 1. 3. 2019, a to ani v žalobkyní dodatečně poskytnuté lhůtě do 19. 6. 2019, kterou žalobkyně ve prospěch žalované stanovila daleko nad rámec jednoho měsíce, jak vyžaduje § 2804 o. z. Pojištění zaniklo marným uplynutím lhůty k dodatečnému plnění, tedy dnem 20. 6. 2019. 7. Žalovaná dlužné pojistné řádně a včas nezaplatila, tudíž se dostala dle 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z., vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužného pojistného i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 8. Při právním posouzení nárokovaných nákladů spojených s upomínáním ve výši 200 Kč (které žalobkyně běžně požaduje s odkazem na všeobecné pojistné podmínky, jejichž ustanovení týkající se nákladů na upomínání odkazuje na sazebník poplatků, v němž je uveden poplatek za upomínku dlužného pojistného po zániku pojištění ve výši 200 Kč za jednu upomínku) soud vyšel ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013 ke smlouvám o propagaci reklamní plochy, kde bylo mj. vysloveno, že dle ust. § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, je neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá. Ze shora uvedených důvodů soud shledal ujednání o poplatku neplatným dle ust. §§ 1813 a 1814 o.z., a žalobkyni náklady na upomínání ve smyslu ust. §§ 2048 až 2052 o.z. nepřiznal. 9. S ohledem na shora uvedené soud žalobě nevyhověl v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 285,07 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 431,46 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 731,46 Kč ve výši 153,61 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 11. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku II. a III. v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 12. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.